384

= vyprázdnění střeva. Velice sc mu s-ce
strlily (má behavku). Kat. z Žer. I. 9G.

Stolička, poduščica = čásť vozu mezi
obratlem a rozvorou. Cf. Brt. D. II. 445. —
S. = tlamka, u St. Hrozenkova kľamka, laš.
pasčeha, dol. stolička = čásť pluhu v ojku.
Brt. D. II. 447. — S. Hra na s-čky. Vz Duf.
98.

Stolík = zásuvka, šuple stolu. Chod. NZ.
III. 14.

Stolíř = řemeslník necechovní. Mus. 1894.
496.

Stolistenka, y, f. — stolistá růže. Ztk.
71. (3. vyd.).

Stoliti kde. S. v domu zákonníka. Bibl.
Dob. Dur. 114. tí. s kým. Bibl. XV. stol. (List
Hl. 1896. 81.).

Stolní. Zboží biskupské či s.; S. role a
grunty. 1566. L. posíl. I. 7., II. 78.

Stolník, a, m. S. stůl k jídlu uchystal.
Vrch. Rol. XXXII. 105. S. = krměnoš, dapi-
fer, truksas. Čel. Pr. m. I. 795., II. 37., 39.

Stolohorský. S. kraj. Mus. 1893. 458.

Stolová (síň) = jídelna. Phľd. 1892. 750.,
1893. 319., 1894. 319.

Stolovnica, e, i. = stolenice, zásuvka. Kal.
H. 169.

Stolovník, u, m. = svatební koláč. Vz
NZ. III. 156.

Stolový. S. izba = jídelna. Phľd. 1894.
489.

Stomocí, vz Spuřeček (3. dod.).

2. Ston. Mnohý stonek tepruv utne, když
se ubode oň. Tov. (Vlč. Lit. 215.).

Stonák, a, m., vz Sejček (3. dod.).

Stonat znamená na Kroměřížsku a v okolí
sténati a nikoli churavěti. Brt. D. II. 31.

Stončák, u, m. = stonkůvka, pestre, pe-
sterc, polyporus frondosus, houba, Brt. D. II.
512.

Stonec, nce, m. = človek stonavý. Slov.
Zátur.

Stonek, nka, m., vz Chlebce (3. dod.). —
S. = záda rukávců. Brt. D. II. 463.

Stonek, nku, m. Vz Stan, Opľéčko (3.
dod.). — S. péra: kostrnka (val.), ostrnka
(han.), ostenka (laš.), stonka, ostonka (kyjev.),
papěrka, piperka, pimpěrka (brněn.), tintěra
(Tišň.), spýn (slez.), špeněk (dol.), spýnek
(Jicko), stopka (Zlín.), šesérka (Mlatcova).
Brt. D. II. 496. — S., druh hlati. Am. Orb.
89.

Stonka, y, f., vz Stónek (3. dod.).

Stonkový. S. sklenice. Vz Mrš. 107., 121.

Ston krivka, y, f., vz Stončák (3. dod.).

Stopa. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 81.

Stopčena, y, f., vz Stopčák (3. dod.).

Stopečkovitý. S. řapíček. Čl. Zrůd. 27.

Stopečnaté. Byl s nádorem s. spojen. Schb.
Nád. 9.

L. Stopiti. — koho odkud kam. S oře

do prachu ho dolu stopí (srazí). Vrch. Rol.
XVII—XXII. 191.

2. Stopiti. Jak sa sňali stopí (sejde). Phľd.
1893. 469.

Stopka, y, ť., vz Stonek (3. dod.). U houby
stopka, také klúbek, snět, nožka, kloubek; na
ní jo klobúk (čepička, hlavička). Brt. D. II.
51Ó. — S. kuří, vz Petrův (3. dod.).

Stopkovitě. Zpodina s. zúžená. 01. L.
Jos. 7.

Storublový. S. papier. Phľd. 1894. 333.

Stotinka, y, f. S. koruny (mince = halíř).
Phľd. XII. 372.

Stotisícový. S. vojsko. Vlč. Lit. 126.

Stotý, správně: stý.

Stou = stôl. V Čade. Slov. 1893. 372.

Stouha, y, f. = řemínek, kterým se ko-
ženky u kolenou stahují. Plzeň. Oestr. Mon.
(Böhmi.) I. 415.

Stoupa. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 47.

Stoupenstvo. Quis. Ifig. 88.

Stoupený. S. sukno (barevné). Cf. Sukno.

Stoústý. S. Fama. Nár. list. 1896. č. 181.
odp.

Stozáhybový = mající sto záhybů. S.
suknica. Phľd. 1895. 214.

Stožár. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 4-1.

str. V str s přisuto: strakař, strnož. Dšk.
Jihč. I. 41.

stř.. Z str s odsuto: tříbro, třevo, třemcha,
třešně, třída, třecha, třmen, tředa, třízlík. Gb.
II. ml. I. 488., 489., Dšk. Jihč. I. 40., 41.

Strabec, bce, m., v lučbě. Am. Orb. 63.

Strabičitka, y, f., v lučbě. Am. Orb. 63.

Strabičnatka, y, f., v lučbě. Am. Orb. 63.

Strabík, u, m., Antimon. Am. Orb. 56.

Strabíkovec, vce, m., Antimonglanz. Sterz.
I. 2-20.

Strabivec, vce, rn. S. hranolový, Antimon-
baryt, -blfithe. Sterz. I. 220.

Stracenuška m. stračínuška. Gb. II. ml.

I. 525. Jinak: stračí nožka, stračička atd. Vz
Stračí nožka (3. dod.).

Strači. S. nožka, stračička, stracenuška,
sračka, ptáčky, zajíčky, randlíčky, paprčá
nožka (uh.), botečky, pantojlíčky, ostružka,
boží nohavičky, svalník, delphinium. Brt. D.

II. 502. rostl. — S. ocas (dle podoby listu),
dívčí dřevo, vlčí lýko, podvečírka (protože prý
jen večer voní), daphne mezereum, rostl. Brt.
I). II. 502. — S. mluva. Cf. NZ. III. 330.

Stračička, y f. Vz Stračí (3. dod.).

Stradoba, y, i. = nouze. Slov. Zátur.

Stradonický. S. mohyly. Vz NZ. IV. 182.

Stradoim, vz Švec (3. dod.).

Strahovati. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 31.

Strach. S. vždycky povahu má zajíce. Vrch.
Kol. XVII.— XXII. 183. Strachem vadli; I spadl
nemalý s. Táborských (před Táb.) na oby-
vatele království. Břez. Font. V. 347., 426. —
S., vrch na Slov. u Skleného v Turci. Phľd.
1891. 637.

Strachno = strašno. U Domžl. Šb. 1). 19.

Strachopód, a, m., vz Tuhýk (3. dod.).

Strachopouz, a, m., vz Rehek domácí.
(3. dod.).

Strachovitý = bázlivý; jinde: strašlivý.
Nejsme s-ti. Alx. Nách. k. XXXVII.

Straka. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 79.,
34. Je jako s. (vše béře). Us. Nár. list. 1894.
č. 155. odp. feuill. Jedna s. (milenka) s kola
a devať na kôl. Phľd. 1894. 442. Neobzeraj
sa po strakách. Slov. Nov. Př. 574. S. jako
pták věštící. Vz Zbrt. Pov. 68., 71. — S. =
velikonoční vejce různě zbarvené pomocí vo-
sku. U Netolíc a j.NZ. IV. 323., 335. — S.
= slepičí jméno. OT. Tkč.