393

1895. 877. S. jest hned hotova, ale co po ní
přijde, nemívá kouče. Šml. VII. 211. Cf. Sva-
tební. — S. mladá. Vz Přátelský (3. dod.). —
S. hanácká: zelí a hrách (jídlo); kočičí s.
= zelí a zemáky (v Čech. hrách s kroupami).
Vck. Val. I. 23. — S. = tanec. Vz Tanec
čes. (3. dod.).

Svatební. S. oběd. Vz Vykl. Svat. 37. S.
mlouvy. Vz ib. 8., 12. S. roucho = rozmarina,
kterou se svatebčané zdobili. Na Polensku.
Ib. 88.; na Blatech = bílý šátek obdélný,
bohatě vyšívaný a krajkami opatřený, který
se dává nevěstě při čepeni. Ib. 110. S. oby-
čeje na Slov. Vz Phľd. 1826. 124. Cf. Svatba.

Svátek. Kdo hledi na svátek, ten mo bidny
statek. Slez. Nov. Př. 137. — S. Dé se (si)
s. = dej si pokoj. Záp. Mor. Brt. D. II. 392.

Svatěsvatý. S. krvi předrahá (píseň).
XVI. stol. Wtr. Živ. c. II. 949.

Svatici = rodičové ženichovi a nevěstini.
Brt. D. II. 460. Na uher. Pomezí a na Val.
svatové. Ib.

Svatik, a, m., vz Tchán (3. dod.).

Svatka, vz Tchyně (3. dod.). — S. stará
= obratná žena obyč. z příbuzenstva, jež na
svatbě zastupuje matku nevěstinu a všecko
svatební veselí pořádá; jí po boku stojí starý
svata. Na vých. Mor. Cf. Svarbí. Brt. D. II.
461.

Svatlica, e, f. = svatka. Slov. Čes. 1. V.
244.

Svatnica. S-ce žádají od ženicha plat.
Phľd. 1895. 702.

Svato, a, m. = tchán. Mor. Hloušek. Cf.
Svatka (3. dod.).

Svatobarborský. S. škola, Kutn. šk. VIL

Svatodušní svátky (letnice). Obyčeje
k nim se táhnoucí vz v Oester. Mon. (Böhm.).
I. 445. S. jablka. NZ. V. 586.

Svatohostýnský. S. hradisko. Mtc. 1895,
108.

Svatojakubský. S. škola v Kutné Hoře.
Kutn. šk. VIL

Svatojánky = malé studánky, jejichž
zřídlo trvá od jara do sv. Jana, potom vyschne.
Slov. Brt. D. II. 392.

Svatojanský. S. ohně. Vz NZ. IV. 262.,
Oestr. Mon. (Böhm.). I. 447., Vck. Val. I. 84.
S. postýlka, na Vysocku. Vz NZ. IV. 538. S.
řád. Wtr. Živ. c. II 695. — S. peří = sucho-
par, eriophorum. Č. Brod. Nár. list. 1896.
č. 244. feuill. — S. žito, claviceps purpurea,
rostl. Brt. D. II. 501. S. zvonečky (Zábř.), vz
Žabí (3. dod.). — S. tanec. Vz Zbrt. Tan. 194.
S. tanečník = ztřeštěně tančící (kolem ohňů
svatojanských). Zbrt. Tan. 52.

Svatokradný. Vrch. Tryz. 134.

Svatokresťanský. S. víra, Snm. L 408.

Svatokunhutský. S. sněm. Kat. z Žer.
I. 85.

Svatomír, os. jm. Arch. XIII. 261., XIV.
85., 77.

Svatopostní. S. ras. Nár. list. 1894. č. 99.
odp. feuill.

Svatoskutečník = nadávka katolíkům.
Wtr. Živ. c. I. 223.

Svatoslav: Svatek, Svátek, Svatoň, Svatoš,
Svatuška, Svatý; Švach (za Svach?), Švacha
a Švácha? Svašek, Švanda?, Svět? Kbrl. Sp.
19.

Svatospravedlivý. To jest moje s. ovce.
Věst. op. 1892. 41.

Svatostně, sacramentaliter. Chč. Mik. 479.
Svatotříkrálský. S. soud. Kat. z Žer.

I. 270. a j.

Svatováclavský. S. koruna pořízená
r. 1368. od Karla. Wtr. Krj. I. 190. S. rytíři.
Vz Mus. 1895. 129. — S. S. píseň. Vz Vlč.
Lit. 11.

Svatovítský. S. tanečník (kdo má tanec
sv. Víta). Zbrt. Tan. 51. S. rukopis. Vz Vlč.
Lit. 48.

Svatovstvo, a, n. = úřad starého svata.
Phľd. 1895. 95.

Svatozákonnictví, n. Am. Orb. 110.

Svatuška, y, m., vz Svatoslav (3. dod.).

Svatvina, y, f. = medokyš, kyselka. Slov.
Kal. S. 173.

Svatý, mor. svjatý. Gŕb. H. ml. L 109.
Svätým sa robí, čertov pácha; Nikto nenie
s. Slov. Nov. Př. 41., 536., 287. Je svaty,
nohy mu viśu do pekla; Ľepši umřiť a byť
svatým (říkává se, když někoho něco sužuje).
Mor. NZ. V. 543. Pověry k svatým se tá-
hnoucí vz Zbrt. Pov. 167. — S., vz Svatoslav.

Svávoľa = svévolný člověk (slov.). Brt.
D. II. 392.

Svázati. O tvarech cf. Gb. H. ml. L 112.

Svazčitý. Vz Stromokaz (3. dod.).

Svazečkovitý. S. květenství. Čl. l. Jos.
16.

Svázka = příční trám ve střeše. Brt, D.

II. 433.

Svazkový chlupokřídlec, brouk. Vz Klim.
384.

Svazník, u, m., vz Bočkář (3. dod.).

Svážnik, a, m. = kdo sváží dříví z lesa
k pile atd. Nár. list. 1896. č. 21. odp. feuill.

Svážný. S. střída v dole s úklonem osmi
a více stupňů, dvojitou kolejí opatřená, Brems-
berg. Ott, XL 61. b.

Svébytnost NZ. IV. 49.

Svěceník. Cf. Dob. Dur. 323.

Svěcený. Nepomôže ti odtúďani s-ná voda
= nie. Brt. D. II. 392., Čes. 1. V. 422.

Svěcký m. světský, ts v c. Gb. H. ml. I.
393.

Svěcnice, e, f. = lucerna. 1418. List.
fil. 1896. 113.

Svědčiti kým. Bohem svědčím (ztvrzuji).
1675. L. posíl. 70.

Svědek. Jeden s. podle práva žádný s.
Arch. XIII. 375. S. odsúdi (nie súdca). Slov.
Nov. Př. 355.

Svěděti. O tvarech vz Gb. H. ml. I. 109.,
Svídnouti (3. dod.).

Svědnica, e, f., vz Přístěnek (3. dod.).

Svědomí. S. ospalé a tupé, lehké a úzkost-
livé, bezpečné a kolísavé. Ztk. 83., 81 (3. vyd.).
Kto s dobrým svedomím chodí, ani mu hrom
neuškodí. Slov. Nov. Př. 377. Všedního lidu
jen privilegiem bývá s. Bráb. 117. Cas všemu
vyláme suby, jen zlému s. zuby nevypadají.
Šml. VII. GS. — S. = svědectví. Kdo prve s.
požene než při, že jest na to pokuta. Arch.
XII. 457.

Svědomý čeho: viery. Chč. S. 244. Kteříž
Prahy s-ini byli; Ten byl svědom Egyptu
(znal jej). Kabt. 3., 23.