394

Svěnty otecz (papež). Dač. Prostopr. 21. b.
Žertem užito polonismu. Gb. II. ml. I. 44.

Svěrač, e, m. S. hlasivky (sval). Ott. XI.
799.

Svéračka, y, f. = svěrák (u vozu), u Brna
renk (šubka). Brt. D. II. 444.

Svěření. Nemluvil sem k žádnému ani pod
sním ani bez s. 1540. Mus. 1894. 401.

Sveřepý. S. semenec = ozimý. Bl. Gr. 338.

Svěřiti. Slaninu na psa s. Slov. Nov. Př.
578.

Svěsnice, e, f. Vz Am. Orb. 20.

Svésprávný. S. řízení. Zl. Jg. 259.

Svést. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 40.

Svésti. Abychom se nedali svoditi o to,
že jedno tknutie šesté kapitoly neslušie k to-
muto skutku Krystovu. Chč. Mik. 452.

Svět. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 42.,
72., Dob. 305. Dával jim jména pod světem
(zlá). Kld. 111. 107. S. se točí jako oči, ale
ludé v něm (jsou vrtkaví); Neměla jsem s ním
světa svázaného (nebyla sezdána); Měl s ním
sto světů (kříž). Vck. Val. I. 108., 110. —
S. --= lidé. Svet komu je, komu nie po vôli
(někomu je, někomu není). Phľd. 1894. 194. —
S. = východ slunce, svítání. Jitřní mše bý-
vala se světem (jakmile slunce vycházelo).
XVI. stol.. Wtr. Živ. c. II. 776.

Světec. Slavení památky s-cň nepravých.
Vz Zbrt. Pot. 130.

Světelní, vz Světelný.

Světelník, Candelaber, m. Sterz. 588. b.

Světelný. S. články elektrické. Vz KP.
VII. 66.

Světidlnice. Bibl. XV. stol. List. fil. 1896.
92. Cf. Světidlna.

Světlastý. S. hmla. Phľd. XII. 529.

Světlešedý. S. vápenec. Mtc. 1895. 26.

Světlisko, a, n. = ohnisko, Brennpunkt.
S. skleněné čočky. Vz Am. Orb. 36., 37.

Světlo. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 42.
S. sluneční a stáliční (stálic), z horka pochá-
zející, mlunní, zvířecí (světlušek), při hnití
rostlin a zvířat (bludičky). Am. Orb. 36. Nic
není tak tence upraveno, aby nebolo na svetlo
proneseno. 1607. Phľd. 1894. 5. Pověry o s.
Vz Zbrt. Pov. 167. Děvče jak s. hezky. Zábř.
Brt, D. II. 392. — S. žárové. Vz KP. VIII.
136., 162. — S. = příkopa u silnice. Boskov.
Brt. D. II. 392.

Světlobrvý, vz Vodnář (3. dod.).

Světlobudný. S. vlna. Stč. Kon. 97.

Světlocit, u, m. = cit pro svetlo. Ott. XL
91.

Světlohravý. S. ledovec. Stč. Kon. 9.

Světlohřbetec, tce, m., omosiphora brouk.
S. okrajový, o. limbata, Skalického, Skalickyi.
Vz Klim. 831.

Světlokaz, a, m. = luciper. Čes. 1. V.
449. Cf. Světlonoš = lucifer.

Světlokorý. S. buk. Hdk. Hoř. 27.

Světlonažloutlý. S. barva tváři. Vck.
Val. I. 27.

Světlonoš = v plamienok proměněná duša
zloděje, ktorý za živa medze přenášel a ktorá
po močarinách blúdi. Phľd. XII. 212.

Světlooděnec. Am. Orb. 111.

Světlooký člověk. NZ. IV. 259.

Světloosa, y, f., Lichtaxe, f. Am. Orb. 72.,
79.

Světlopausovací. S. ústav. Nár. list. 1894.
č. 28.

Světlopisilý. S. vyobrazení. NZ. III. 214.

Světlopletý. S. lidé (světlé pleti). Mus.
1895. 282.

Světloskořicový. S. pleť těla. Nár. list.
1894. č. 79. feuill.

Světloskvrnný plíživec, brouk. Vz Klim.
78.

Svetlosť = schopnosť viděti světlo. Stud-
nice, která s. nebo zrak očí uzdravuje. GR,
Nov. 134. 6.

Světloška = lampička. Šml. I. 90.

Světloštítý váhavec, brouk. Klim. 66.

Světlovousý. Osv. 1896. 49.

Světluška, vz Světýlka (3. dod.).

Světlý jak. Má s. vlas jako len, jako
sláma, jako strniště. Nár. list. 1891. č. 219.
odp. feuill.

Světník, u, m. — svícen? Nadali kostel
ruchem, kelichy, knihami, světníky atd. 1480.
Osv. 1896. 898.

Svetnúti, strč. illucescere. Gb. H. ml. I. 72.

Světoběžný. S. potulka. Kká. Puš. Roz.
83.

Světobratný. S. událost. KP. VIII. 11.

Světodoba, y, f. Am. Orb. 106.

Světochýrný. S. rok 1848. Phľd. 1891.
645. (XII. 404.).

Světopodmanitel, e, m. Am. Orb. 108.

Světostroj, e, m. Am. Orb. 22.

Světošlap, angl. Globe trotter. Mlý. Hüb.
378.

Světouměllí. S. klavírní, které v celém
světě znají. Nár. list. 1894. č. 223. 4.

Světový. Světoví ľudé = miškáři, nunváři.
Brt. D. II. 519.

Světýlko. Vz Bludička, Světlonoš (3. dod.).
NZ. IV. 394. Světýlka, světlušky, ohnivá dě-
ťátka — duše nekřtěňátek bloudící v podobě
malých světýlek. Vz NZ. IV. 244. — 8. =
svatojanská muška. Záp. Mor. Brt. D. II. 392.

Svévolník, novum et fictum verbum. Bl.
Gr. 365.

Svezenisko, a, n. S. hole = svah? Phľd.
1894. 379.

Svěžení. Zákon s. (bytosti). Am. Orb. 10.

Svěží. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 42.

Svěživý. S. prvek = působící roštění rost-
lin, bujení zvířat. Am. Orb. 54.

Sviatkovať s kým = svátky světiti. Phľd.
1892. 582.

Svib, u, m., les u Sadové. Nár. list. 1896.
č. 181. odp.

Svíb, rostl. Brt, D. II. 501.

Svíbový. S. palica (hůl). Čes. 1. VI. 146.

Svíce, strč. sviace, přehlas. sviecě, svíce;
gt- svicv. staršího svěc, Gb. H. ml. I. 383.,
193. Svíce, když na slunci v prostranství jest,
malé světlo má, než když jest v komoře, více
svítí. Bl. Gr. 300. Čím více svíček, tím větší
jest světlo (čím víc dobrých lidí, tím lepší
rada). Bl. Gr. 308. Zhas' jako svíčka, která
dohořívá, když nedostatek hořlavého má změti.
Vrch. Rol. XXIIL—XXIX. 79. O pověrách
k svíci se táhnoucích vz Zbrt. Pov. 167. —
S. k pálení souzených = smolnice. Hrš. Nách.
I. 311.

Svícezenie, n. Mill. (Osv. 1896. 890.). Cf.
Zvíceziti (3. dod.).