395

Svícilice = lucerna. 1418, 1438. List. fil.
1895. 144., 211.

Svíčkový. S. pečené od svíčky = jako
svíčka rovného a silného svalu v zadní části
hovězího dobytka, Lungenbraten. Čern. Př. 62.

Svída bílá (v košíkářství), cornus alba. Vz
KP. VIII. 102.

Svídnouti perfectivum slovesa svěděti (ve
významu vadnouti) doložil Hauer v Kroku 4.
403. (Mus. 1896. 372).

Svidý. Má s. údy (je silák). Domžl. Světz.
1894. 351. b.

-svie m. -ství: svědecsvie. Z. wit. 77. 5.
(Gb. H. ml. I. 397.).

Svietniček, čku, m. = svícen. Phľd. 1893.
752.

Svietnik. Mosazný s. = svícen. Phľd.
1894. 598.

Svihovka, y, f., chacharina, onobrychis,
rostl. Brt. D. II. 505.

Sviják. Popis s-ku vz v Brt. D. II. 456.
S-ky v stojanu se točí. Ib.

Svimboška, y, f., vz násl. Sviňský.

Sviňák = nadávka panským úředníkům
a jejich zřízencům v XVIII. stol. NZ. III. 512.

Sviňbrod. První částka je sviň = strč.
ad j. svinb suillus, v jistém smyslu též possess.
List. fil. 1895. 322.

Svindžúr. Phľd. 1893. 487.

Svině. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 27.
Gt. sviň ineptissima synkope m. sviní. Bl. Gr.
273. Sviňa by budia (bodla), dyby měla rohy;
Dyby měla sviňa rohy, jak by ploty obstály?
Mor. NZ. V. 543. Léčení sviní (pověry). Vz
NZ. III. 525. — S. = pařez, na němž se
dříví štípe. Jevíčko. Brt. D. II. 392.

Sviní, vz násl. Sviňský.

Svinica, děd. v abaujské stol. Phľd. 1895.
383.

Sviník,, a. m. = hora; správně: Svidník
od svída. Čern. Př. 32.

Sviňorky, pl., f., les na Frýdecku. Věst.
op. 1894. 18.

Sviňský. S. obora (na divoké svině). 1770.
NZ. III. 520. — S. veš, sviní veš, svimboška,
conium maculatum, rostl. Brt. D. II. 501. —
S. blekot, aethusa cynapium, rostl. Brt. D.II.
499. — S. brána n. na Karlově v Praze. Čel.
Pr. m. I. 743.

Svinstvo = neřád v obilí: metlice, koukol
atd. Tkč.

Svinutec, tce, m., xantholinus, brouk. S.
čárkový, x. linearis, červenokrový, ruíipennis,
dlouhý, procerus, hladký, glabratus, okrouhlo-
štítý, glaber, rzivonohý, relucens, tečkovaný,
punctulatus. Thomsonův, Thomsoni, trojbarvý,
tricolor, vzdálený, distaus, zdobný, decorus,
zúžený, angustatus. Vz Klim. 214.

Svirží = svěží, čerstvý. V Sarašsku. Phľd.
1894. 307.

Sviselní okno = ve svislích. Brt. D. II. 392.

Svištivě. Tam s. šustělo. Světz. 1895. 578 c.

Svitavica, zaniklá ves na Kunštátsku.
Mtc. 1895. 330.

Svitedlnice. S. jest nohám mým slovo
tvé. Chč. S. 8.

Svitek. Zmije svitky svoje kolem něho
ouží. Vrch. Rol. XVII.—XXII. 62.

Svítičko sluní m. sluníčko svítí. Gb. H.
ml. L 551.

Svítilka, hmyz. Vz Ott. IX. 761. nn.

Svítilna. S. jedinečná, s odbočním řízením
či derivační, Nebenschlusslampe, differencialní,
s elektromagnetem, s odstředivým řidičem,
oblouková, žárová, doteková, elektrická (její
rozdělení). Cf. KP. VIII. 139., 143., 145., 153.,
154., 158., 163., 186.

Svítiplyn. Čištění s-nu od kysličníku uhli-
čitého Vz KP. VI. 706.

Svítiti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 42. —
jak (kde). V měsíci stříbrem svítí led. Vrch.
Lingg. 21. Sviti se to jako Starý Jičin, jako
Polska, Ostrava. Slez. Nov. Př. 489.

Svisel, galium, rostl. Vz Ott. IX. 852.

Svižďola, y, f. = běhula, toulavá ženská.
Han. Brt. D. II. 392.

Svižník, a, m., cicindela, brouk. S. lesní,
c. sihatica, lesomil, c. silvicola, německý,
germanica, pobřežní, hybrida s. riparia, zvrhlý,
hybrida, Klim. 2.; s. trojřadý, carabus viola-
ceus exasperatus. Ib. 6.

Svižníkový úženec, brouk. Klim. 231.

Svižnonožec, ocypus, brouk. S. černohnědý,

o. edentulus, hnědokřídlý, fulvipennis, hnědo-
nohý, brunnipes, lesklý, nitens, měďový, aeneo-
cephalus, modravý, ophthalmicus, kráčivý, pe-
dator, smolokřídlý, picipennis, stlačený, com-
pressius, smrdutý, olens, temný, curtipennis,
velkohlavý, macrocephalus. Vz Klim. 201. S.
tasgius, brouk. S. černý, t. ater. S., hespe-
rus, brouk. S. černokrový, h. rufipennis. S.
bisnius, brouk. S. brvokrový, b. prolixus, delší,
procerulus, podlouhlý, villosulus. Ib. 203. Cf.
Ott. V.U. 901.

svl. Z svl v se odsouvá: slačec, Dšk. Jihč.

I. 26., sléct m. svléci, slačec. Gb. H. ml. II. 439.
Svláčiti. Polož sem příklady, které jsou

v článku Svléci a náležejí sem.

Svlak (záp. Mor.), podbranky, paprsky
(dol.) = desky bran (jimiž se vláčí), v nichž
jsou branné zuby. Brt. D. II. 450. — S. =
chvojí vzadu k saním přivázané, jímž se brzdí.
Ib. 451, Cf. Kocour (3. dod.). — S., volubilis,
rostl. 1440. List. fil. 1893. 396.

Svlakovník. V Ott. XI. 419. čteme: Grat-
hobel.

Svlažovač. Nár. list. 1895. č. 93. odp.

Svléci. Svlačiti vymaž a příklady k němu
se táhnoucí polož k: Svláčiti. Svliekol sa
s lôžka (slezl). Phľd. 1895. 194. Třešně se
slíkají = květ opršel a holínky vystřelují.
Tvarožná. Hledík.

-svo m. -stvo, t odsuto: svedecsvo. Gb. H.
ml. I. 397.

Svoboda. Někomu se utíká s. před roz-
umem (ten jest podoben neohrazenému městu).
Bl. Gr. 316. Národ snese jen tolik s-dy, pro
kolik s-dy je zralý. Phľd. 1894. 759. Toužil
po svobodě, jako pták zavřený v kleci. Šml.
VII. 60. Svoboda — jak voda. Slez. Nov. Př.
282. — S. Ručiti s-du = za výmaz z grun-
tovních knih. Vz Věst. op. 1892'. 44. — S. =
J. B. z Finberků (pseudonym), spis. a učitel
v Hlinsku = Jan Václav Svoboda. S. Václ.
Životopis jeho vz: Programm gymn. slánského
za r. 1896.

Svobodisko, a, n., trať na Frýdecku. Věst.
op. 1894. 21., 18.

Svoboditi = dovoliti. Má se mu s. k man-
želstvu přistúpiti. Phľd. 1894. 663.