396

Svobodník. Toto slovo se Bl. nelíbilo,
doporučoval: svobodný. Je prý to vox inusi-
tata et ingrata. Bl. Gr. 169.

Svoboďnosť. Diekujiecz jeho s-sti. XIV. st.
Mus. 1893. 336. v. 39.

Svobodný, Bláznom a pánom všetko s-dno.
Slov. Zátur. Svobodná: Var, kočko, přeskočím
tě! Vdaná: Var, kočko, stópnu na tě! Mor.
NZ. V. 544.

Svobodová Růžena, spis. Vz Světz. 1894.
211.

Svobodovati, feiern. Chasníci na sv. Ště-
pána s-dují (vystupujíce ze služby mají volno).
Kld. III. 103.

Svodič, e, m. = konduktor. S. elektrický.
Vz KP. VIII. 5.

Svodní či výrazní system (rábovský). NZ.
IV. 201.

Svojebytný. S. život, Phľd. 1893. 387.

Svojeť. Proti s-ti (svým) bol dobrodušný.
Phľd. 1894. 647. a j. S. nenávidět národy jsem
učil. Phľd. 1896. 619.

Svojinec = vlastni lejno. Phľd. 1895. 125.

Svojský = domácí. S. název. Phľd. XII.
176. Po svojsku = dle užívání zájmena svůj.
Vz 131. Gr. 77., 82., 86.

Svokor = svokr. Slov. Pastr. L. 11.

Svokra = tchyně. Phľd. XII. 293.

Svor = svornosť. Jsou do svoru. Brněn.
Brt. D. II. 392.

Svoreň, u, m. = druhá doba tvoření se
koulotvarů. Am. Orb. 84. Cf. Skluken (3. d.).

Svoreň, vz Svorník (u vozu, u pluhu;
i 3. dod.).

Svorka, y, f., část tkadlcovského stavu.
Brt. 1). II. 454. — S. Pes na svorke (svorce)
uviazaný. Phľd. 1896. 256.

Svor-kameň, svorový kameň = krystal-
lisované vápno; sádra; zkameněle' dřevo. Jím
hojí zlámané kosti. Cť. Kostiviar. Phľd. 1894.
376.

Svorkový. S. prkno ve stroji elektrickém.
Vz KP. VII!. 100.

Svorně. Žijí spolu s. jako zrnka v klásku.
Kár. list. 1894. č. 169. odp. feuill.

Svorníček, čku, m , zdrobn. svorník. Brt.
D. II. 445.

Svorník (laš.), svorek (slov., val.), srdeh
(záp. Mor.), lánek (han.) = hřeb v kľúčiku
pluhu. Brt, D. II. 447. — S. u vozu: svoreň,
srdeň, váhovec. Brt. D.II. 444.

Svorový. S.kameň,vz Svor-kameň (3. dod.).

Svorsko, zaniklý klášter na Mor. Vz Mtc.
1896. 121.

svr. Z svr se v odsouvá: srběti m. svrběti,
srab in. svrab. Us. Gb. II. ml. I. 439.

Svrab. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 65.,
79. Hojení ho na Slov., vz Phľd. XII. 567., na
Mor. Mtz. 1894. 336.

Svrapovati látku, falten. NZ. VI. 30.

Svratka. Jede do S-ky pro hrnce (chrápe);
Teď se ve S-tce zablesklo (rozbil se hrnec).
CT. Tkč.

Svrběti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 65.,
79. Kdež nesvrbí, nečeš. XV. stol. Vlč. Lit. 265.

Svrblavosť. Hojení jí na Slov. Phľd. XII.
567.

Svrblavý. S. jazyk nikdy dobre nenarobí.
Slov. Zátur.

Svrčeti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 64.,
79.

Svřčina = smrčina. Phľd. 1894. 232.

Svrčinový. S. kôra = smrková. Phľd.
1894. 570.

Svrchky. O pův. slova cf Čern. Př. 72.

Svrchnice = třetí pás kachlových kamen
(v ní byla trouba). NZ. II. 649.

Svrchníček karetní. Vz Svrchník. Dač.
Prostopr.

Svrchotvářně. Lahodně a s. mluviti. Arch.
XIV. 348.

Svrchovati. Poslal jest mě, abych s-val
dielo jeho. Čtení zimn. času Joan. 4. 34. V ev.
víd. a jinde je: dokonal. Vz více příkladů ve:
Vondiák. Spuren. 29.

Svrkati. A vo chmárach svrkajů ohnivé
blesky (křižují se?). Phľd. 1894. 574.

Svršec, zvršina. Brt. D. II. 451.

Svrškář, e, m. = kdo dělá svršky obuvi.
Us. Cť. Spodkář (3, dod.).

Svršky, vz Naovlaky (3. dod.).

Svržoy, a, m., ves Šariš. Phľd. 1895. 439.

Svůdnický. S. kniha. Váňa. 7.

Svůj. Svého času označuje minulosť. Karel
byl svého času zámožný muž; svým časem
označuje budoucnost Ten podnik se svým
časem vyplatí. Vz Kal. S. 174. Ber svoje, daj
moje. Šariš. Phľd. 1895.186. Posílám Oldřicha,
služebníka svého, úmysla svého spraveného
(který o mém úmyslu spraven jest). Arch. XIV.
10. a j. tam. Mám svojeho do nového (cizího
nepotřebuji); Každýma svého do nového (svých
starostí dost). Mor. NZ. V. 543. O užívání
zájmena svůj v češtině; Úchylky od pravidla
o jeho užívání a výklad jich. Vz Kla. Sklad.
35—37. Dám tobě krále v prchlivosti mé (m.
své). Chč. S. 85. a j. — S. Za své vzíti =
1. za své počínání, za svou vlastnost přísluš-
nou (zlou) odplatu vzíti nebo 2. jako své, jako
svůj úděl vzíti i. e. škodu, záhubu, konec.
Ten člověk vezme jednou za své = zahyne.
To město vzalo za své = bylo sbořeno, zhy-
nulo atd. Všecko musí jednou vzíti za své =
(pominouti). I ta mísa vzala za své = rozbila
se. Kla, v Mus. til. I. 184.—185. Demades
vzal potom za svý, nebo v sešlosti věku svého
a na stará kolena dostal se do Vomizína a
byl lidem jen k posměchu. Rosacius Rathauz
nový v mě. Sušici na listě C₄ (1619.). — S.
Zrne (sme) svoji = příbuzní. Brt. D. II. 457.

Svyčně. Trpěl pro ny s. Kúd. 19. b. (11. b.).

Sýc. O pův. slova cf. Krok 1893. 55. S.,
sýček, na Mor. místy: kalósek, kulíšek, kulich,
čuík, kuvík, ťuhýk, tujíček, athene noctua. Vz
Mtc. 1893. 301.

Syčák, u, m. = vypouštěcí zámyčka, Aus-
blasehahn, m. Sterz. I. 313.

Syčka, y, f. místo sečka (řezanka). U M.
Kruinl. Brt. D. II. 209.

Syej (sě j', sě jest). Zázrak s. stal. Pass.
307. (Gb. II. ml. 1. 152.).

Sychravina, y, f. S. ulice. Nár. list. 1896.
č. 163. Ned. příl. Cf. Sychravice.

Syka, y, m. = Sika. Vz Zikmund (3. dod.).

Sýkačka, y, f. = stříkačka. Slov. Kal.
S. 158.

Sýkať = stříkati. Slov. Kal. S. 158.

Sykavka, hláska sykavá. S-ky a jich pro-
měny vz: S, Z, C a Gb. H. ml. 1. 467. nn. —