408

zaľúbeno na jej (její) oslnenú (světlem) hlavu.
Ib. 650.

Škultéty Aug. Cf. Phľd. 1895. 354.

Škumpa, škumpina, y, f. S. koželužská,
Schmack. Sterz. II. 841.

Škůnník, a, m. = škůdník. Podkrkonš.
Nár. list. 1896. č. 72. feuill.

Škuť, i, f. = pľch, kudly. Brt. D. II. 364.

Škuta, nardus stricta, tráva. Slov. Phľd.
1896. 532. Cf. Psica (3. dod.). — S. = široká,
plochá, říční lodice, Schuti. Sterz. II. 834.

škv m. ske: škvařiti, skvrně. Dšk. Jihč.
Škvár. O pův. slova cf. Gb. H. ml. II. 78.

Škvara, y, f. = škvařená vejce. Dšk. Jihč.
I. 39.

Škvarek. Mlsal š-ky a ony mu zůstaly
(kdo má strap na ústech, tomu tak říkají). CT.
Tkč.

Škvarelina, y, f. = míchanina. Slov.
Mtc. XVIII. 205.

Škvarenina, y, f., vz násl. Škvarka.

Škvařiti. O pův. slova cf. Gb. H. ml. L
78.

Škvarka, y, f. = škvarenina, vaječina,
vejce na másle. Slov. Kal. S. 177.

Škvění. Š. kulicha, Nár. list. 1893.

Škvěti. Sádlo škví, když se škvaří, pská.
Jevíčko. Brt. D. II. 396.

Škvorec m. škvorec. Gb. H. ml. I. 484.

Škvrčeti. Žeravý uhlík vo vode škvrká.
Phľd. 1895. 494.

Škvrkať se = scvrkati se. N. Mésto. Brt.
D. II. 396. Cf. Škvrčeti.

Škvrlánek, nka, m. = skřivánek. Brt.
D. II. 492.

Škvrzať. Zmrzlý sníh škvrzá pod nohami.
Jevíčko. Brt. D. II. 396.

Škyba m. skyva. Dšk. Jihč. 1. 39.

Škymrať = škemrat, žebroniti. N. Město.
Brt. D. II. 396.

Škytati m. štikati, ščikati, přesmykn. k
a t. Gb. H. ml. I. 550., Slov.: ščukať, ščikať,
čkáť. Phľd. 1894. 376. Zlostný pláč skytal
z hrdla. Světz. 1894. 613.

Škytavka. Léčení jí vz v Mtc. XVIII. 211.
Slov.: ščikávka, šcukávka, čkanie, štikutka,
štikutačka. Phľd. 1894. 376.

Škytavý pláč. Osv. 1896. 38.

šl z sl: papršlek z paprslek, Gb. H. ml. I
481., šlinec, slupka. Dák. Jihč. I. 38.

Šlahati v. šahati m. sahati. Mus. 1864.
336. V severových. Čech.

Šlahoun = řemen atd., vz Spinka (3.
dod.). — Š., šiahounek v mluvě plavců vltav-
ských = dřevěná část plaveckého a přívoz-
nickelio sochoru opatřená na konci železným
kováním; někdy i celý sochor; také tenký
dlouhý kmen (obyč. z vyběhlé borovice), jenž
provléká se na příč kladami u vor (pramen)
spojenými. List. fil. 1893. 406. — Slahúnek =
dřívko u pilky v šňůře zastrčené, jímž se
pilka natahuje n. uvolňuje. Brt. D. II. 453

Šlachna, y, f., šlachovice, e, f., Aponeuro-
sis. Sterz. I. 233.

Šlachovice, vz předcház. Šlachna.

Šlachtovati. 1571. Čel. Pr. m. L 447.

Šlak. Který súkenník zatykuje na šlaku
lepším. Arch. XIV. 457. — S. = ranění mrtvicí.
Lidové léčení šlaku. Vz NZ. V. 569., 570

Šlakový. Š. ocet, Mtc. 1894. 23.

Šlampa, y, f, = řídká, špatná polévka,
brynda. Kotk. 72.

Šlap, galea. Naplniv š. svůj (vodou). 1487.
Krok. 1895. 285.

Šlapa, y,f. = země, na niž bylo nohou
vstoupeno. Šlapu rylem převrátiti. Mtc. 1895.
349.

Šlapák, a, m. = turista. Nár. list. 1894.
č. 280.

Šlapka, y, f. Husí š., husí čapka, husí
nožka, přívratník, alchemilla vulgar., rostl.
Brt. D. II. 499.

Šlatec, vz Sladec (3. dod.).

Šlechta. Neb š. ceny tratí bez jmění, ctnost
s ním teprv něco platí. Vrch. Rol. XLIV.
84. — Š. Jan Křivoklátský, spis.

Šlechtic. O pův. cf. Dob. Dur. 421. O tomto
slově praví B!., že ze zvyku velmi vyšlo, ale
slova šlechtična prý se užívá. Bl. Gr. 179.
Šlechtici nemohu ukázati, by oni proč lepšího
rodu byli než jiní lidé. Chč. S. 225.

Šlejhar, a, m., spisov.

Šlepnice = šlapnice. Rozk. 1995.

Šlerkový. Š. šatka (z jemné, skoro prů-
hledné látky). Slez. Věst, op. 1894. č. 9.

Šlicovati uhlí = štípati, z něm. schlitzen.
Us. na Mor. Mtc. 1896. 315.

Šlihovica, e. f; = slivovice, v v h. Brt.
D. II. 186.

Šlichtovaný. Š. osnova = šlichtou na-
třená. Vz Šlichtovati. NZ. IV. 41.

Šlik je ve složeném nášlik. Kotk. 164.

Šlinec, vz Slinec (3. dod.).

Šlír, u, m., nerost. Vstnk. II. 501.

Šlírový. Š. slin. Vstnk. II. 501.

Šlíž (Zlín), čík (Podluží), cobitis taenia,
ryba. Brt. D. II. 497. — Š. — struk, mužský
plodící úd. Slov. Mtc. XVIII. 214.

Šlocek, čku, m. = nálevka z rohu, jíž se
nadívají jelita, Jevíčko. Brt. D. II. 397.

Šlofaňa, ě, f., z Schlafhaube. Natáhl na
hlavu š-ňu. Slov. Phľd. 1893. 642.

Šlofpelc, e, m. = ložniční sukně, jíž se
v noci přikrývali. XV. stol. Wtr. Krj. I. 158.

Šlohař, e, m. = dílo vedoucí v dílně (ve
venkovské olejně, dokud bývaly). Prostěj. Brt.
D. II. 397.

Šlohnout něco = ukrásti. Nár. list. 1894.
č. 150. odp. feuill.

Šlojíř. Vz o něm ve Wtr. Krj. I. 48., 79.
nn. Š. z nití sloul samokrutník či samokrutka,
z hedvábí: hedbávník, hedvábník, velmi jemný:
paučník. XV. stol. Wtr. Krj. I. 106.

Šlojírnice. Arch. XIII. 258.

Šlokšvert, slochtšvert. Vz Wtr. Krj. I. 607.