400

Šľový. Š. putna, Hängebutte. Laš. Brt.
D. I. 397.

Složení, n. = šlehnutí. Každé š. bylo sly-
šeli. Lomn. (Zbrt. Tan. 134.).

Šłpec, pce, in. = sloupec n. zhlavík (záp.
Mor.). Š. kosy = tyč, ve které jsou rožeuce,
prsty. Brt. D. II. 452.

Šlufna. Křídla holubinky (čepce) skládala
se ze dvou šlufen a dvou konců. NZ. IV. 146.

Slukovec, vce, m. Š. široký, Bandwurm,
bothryocephalus latus. Sterz. I. 387.

Šlupat psa = šupati. Dšk. Jihč. 1. 7.

Šlupeň m. stupeň. Us. Gb. II. ml. I. 124.

Slupina m. šupina, l přisuto, ze Schuppe;
vlivem substantiva šlupka m. slupka.

š m m. sm: šmyk m. smyk, šmytec, Gb. H.
ml. I. 482., ušmoliti m. usmoliti, šmytec. Dšk.
Jihč. I. 39. — šm m. šv: šmihák m. švihák.
Dšk. Jihč. I. 39.

Šmacnúť = plácnouti, mlasknouti. Slov.
Kal. S. 177.

Šmajíla, y, f. = kořalka.

Šmáň, šmáňa, ě, f. = každá dlouhá tráva.
Slov. Kal. S. 177.

Šmarag, u, m. = smaragd. Wtr. Krj. I.
532. Mám prsten šmarak. 1583. Mus. 1896.
140.

Šmáravica, e, f. = šmárava, metelice.
Slov. Zátur.

Šmarovati = běžeti: Vlk šmaroval opět
k lesu. Vck. Poh. 56.

Šmatera, vz násl. Šmatrcha.
Šmates = výdělek. Nár. list. 1895. č. 300.
odp.

Šmatlati. Sotva nohami š-te. Kat. z Žer.

I.167.

Šmatly = tlachy. To jsou š., bubly. Wtr.
Pr. nov. 22.

Šmatrcha, šmatem, y, m. = kdo stále
klopýtá, do všeho vráží. Záp. Mor. Brt. D.

II. 397. Cf. Šmatrka.

Šmejčíček, čku, m. Šťavnaté š-čky rost-
liny. Vck. Val. I. 127.

Šmejholec, lce, m. Š. u tkadlcov. stavu
= řemínek n. silnější provázek, který drží
brdo. NZ. IV. 40.

Šmekrust. Us v Litomyšl. Vz Nár. list.
1894. č. 81. odp. feuill.

Šmekůstr, u, m. = šmekrust. CT. Tkč.

Šmelc = černý čepec chudších měšťanek.
Vck. Val. I. 35.

Šmelcový. Š. čepec = černý z krajek,
jenom dénko bylo zlatem vyšito. Vck. Val. I.
38.

Šmelcovaný. Š. nohavice = černé. Wtr.
Krj. I. 482.

Šmelcovati. Obuv kvasnicemi lejtrovati a
š. (černiti). Wtr. Krj. I. 165. Cf. Šmelcovaný
(3. dod.).

Šmětiti přehlas. ze šmatati. Dokud (já)
neuzri v jeho rukú jiezvy a šmyety (sic) svým
prstem v to miesto. Krist. 110. a. Pošmyťte
a vizte. Ib. 109. b.

Šmetrliňk, u, m. = haléř. Rokyc. (Vlč.
Lit, 181.).

Šmidec, dce, m., v obec. ml. šmitec (šmi-
čee). C f. Šmidati. Kotk. 72.

Šmidelius Juro, kněz a spis. slov. v XVI.
a XVII. stol. Vz Phľd. 1894. 3.

Šmidka, y, f. = skyvka. Š. chleba. Na
mor. Slov. Brt. D. II. 397.

Šmidla, y, f. Š. chleba = krajíček, Schni-
tzel. Phľd. 1895. 739.

Šmidrkati = šmidcem po houslích vrzavě
škrtati Kotk. 106.

Šmihák, a, m., místo švihák, vz šm. Dšk.
Jihč. I. 25.

Šmikaná, é, f., hra na schovávanou. Brn.
Brt. D. U. 397.

Šmikó = šikmém. Han. Brt. D. II. 397.

Smikoranda, y. f., čes. tanec u Nimburka.
Vz WZ. III. 500., Tanec čes. (3. dod.).

Smikovitý = střihovatý, v geol., schlech-
tig. Sterz. II. 829.

Šminky. Cf. Anarrešt (3. dod.). Phľd. 1895.
443.

Šmír, u. m. = kolomaz. Brt. D. II. 511. b.

Šmitna, y, f. = mincířská dílna. XV. st.
Čel. Pr. m. H. 1096.

Šmodrchál, u, m. = kyprej, lythrum.
rostl. C. Brod. Nár. list. 1894. č.'244. feuill'.

Šmochtať sa = dlho vyberať sa niekam,
dlho sem tam chodiť. Phľd. XII. 698.
Šmolec = činel. Dšk. Jihč. I. 44.

Šmollis, přípitek studentský z: sit mihi
mollis. Sterz. II. 418.

Šmotliti se odkud = štrachati se. Š-la
sa z komory do izby. Phľd. 1894. 678.

Šmŕlať dačím — nešetrně něčím házeti,
pohazovati. Myjava. Phľd. 1895. 446.

Šmuk = ozdoba širáku. NZ. III. 424. —
Š. = halže. Wtr. Krj. I. 540.

Šmúlo = nadávka židům. Slov. Kal. S.
178.

Snmrac, e, m. = kdo šmurá, špatně píše,
kreslí a p. Laš. Brt. D. II. 397.

Šmyčiar, a, m. Jako sa tento š. šmyčí
(had smýká). Phľd. 1896. 260.

Šmygec = šmyčec. Vz Šudolit (3. dol).

Šmyka, y, f. = pokosně sříznutá plocha
námětku, která se ke krokvi připojuje, Schmie-
gefläche, f. Sterz. II. 847.

Šmynkavý. Š. píseň (smykavá, šmejkavá,
šoupavá, taneční). Dšk. Jihč. I. 11.

Šmytec m. smyčec, gt. smyčce, šmycee, to
změněno v šmytce a z toho utvořen nom. šmy-
tec. Gb. H. ml. I. 482.

šn m. sn: češněk m. česnek. Dšk. Jihč. I. 39.

šň m. šťn: zlášní m. zvláštní, Kts. 15.,
kašna :n. kastna z Kasten. Vz Gb. H. ml. I.
397.

Šňapati = tlouci. Koně otkou šňapá.
U Náchoda. NZ. III. 9.

Šnejdar, a, Šnejdárek, rka, m., z Schnei-
der. Gb. H. ml. I. 150.