410

Šnek = schody etc. Do těch sklepóv jsou
šneky divné. Kabt. 25.

Šnekovice, e, f. = povrchu vrstva země,
v níž jsou slimáci. Us. Mtc. 1896. 315.

Šněrovačka. Š. zavedena v XVI. stol. Wtr.
Krj. I. 316. Druh š-ky v XV. stol. Vz ib.
seš. I. 43. Srdce jí div š-ku neroztrhlo (tak
bušilo). Šml. VII. 158.

Šnolka, y, f. = přaska, z: Schnalle. Slez.
Věst. op. 1894. 8.

Šnorcový. Š. bidlo u stavu tkadlcov. NZ.
IV. 38.

Šnorec = pevný provázek, jímž tkadlec
člunelc pohybuje. NZ. IV. 40. — Š. = šňůra
u biče. Ty nejsi u mňa ani tolik jako š.
(= nic). Vck. Val. I. 111.

Šnorový. Š. příze. Arch. XIV. 454.

Šňupa ze střhněm. snupfe. Gb. H. ml. I.
441.

Šňůra, ze střhněm. snuor, snora. Gb. H.
ml. 1. 376. Dažď sa lial šňůrami. Phľd. XII.
658. — Šňůrka = výdělek, profit. Ten z toho
má také šňurko. Jevíčko. Brt. D. II. 397.

Šňůrování v XVI. stol. Vz Wtr. Krj. I.
319.

Šočava = mé. Sučava, Kabt. 3.

Šočovice m. sočovice. Vz Gb. H. ml. I. 481.

Šógor = Slov. Pastr. L. 13.

Šoch, u, m. = šos u oděvu. Záp. Mor.
Vz Šos.

Šochtáľ, u, m. = dížka. Rysula š. plný
s mliekom jej vykopla. Phľd. 1895. 485.

Šolder, vz Šoldra a Pleco (3. dod.).

Šolo, a. n. = čelo. V Revúce. Phľd. 1893.
374. 550.

Šomranie, n. = reptání. Biedu premáhal
bez š-nia. Phľd. XII. 232.
Šomravý. Phľd. 1895. 182.

Šomta, y, m. = kdo se šomtá. Kunšt. Brt.
D. II. 397.

Šomtať se = loudavě jíti. Brt. D.II. 397.

Šop, u, m. = první zálet. Zavésti chas-
níka k niektorej dievke do komory na šop.
Slov. Phľd. 1896. 305.

Šoptať = šeptati. Slov. Pastr. L. 17.

Šorc = přední zástěra. V. U Vodňan. š.

= zástěra od pasu až k nohám. Wtr. Krj. I.

94., 346. — Š. = sukně, u V. = spodní

. sukně. V Arch. pražském č. 1060. značí šorcí-

ček celou sukni. Sukně ženská byla koncem

XV. stol. rozstřižená ve dva samostatné kusy,
v suknici (šorc) a živůtek (prsy). Sukně s atla-
sovým živůtkem (ten tedy byl o sobě); jinde
mluví se o šorci, při němž není živůtka než
oplecko. Wtr. Krj. I. 94., 346., 392. — Š. =
kožichy Arch. praž. č. 1064. 121. Wtr. Krj.
I. 94. Š. = kožich dlouhý a často i honosný.

XVI. stol. Wtr. Krj. I. 461. — Š. = suknice
obrněnce. Š. pokrýval dolení čásť těla a býval
také z plátů na sebe připojených a pohybli-
vých a čouhával zpod pancíře a zadního
plechu. Wtr. Krj. I. 215.

Šorcpelc, e, m. = kožichový šorc. Wtr.
Krj. I. 346., 460.

Šorec = sukně obyčejná, novověká. Brt.
D. II. 464. S. = skládaná sukně. Vck. Val.
I. 37. Fěrtoch (= sukně, han.) obnošený dal
se do barvy a slul šorec. Brt. D. II. 461. Cf.
NZ. III. 426.

Šorp. Je toho sám šorp (o ovoci šurpivém).
Brt, D. II. 286. - - S. = šurp, prašivina.
Záp. Mor. Brt. D. II. 490. — Š. Vymínil si
šorpy a úlehle u Bílé Haldy ležící. Arch. XIV.
425.

Šorynek, nku, m. = suknička malých
děvčat z koudelného plátna. Duf. 21.

Šos kabátu atd., na vých. Mor. klín, na
záp. Mor. soch. Brt. D. II. 468. Utíkal, jako
by mu šosy doutnaly. Šml. VIL 162.

Sosák = kabát se šosy naproti kazajce.
Polná. NZ. IV. 540.

Šosovnictví, n., die Philisterei; der Besitz
eines Schosshauses. Hrš. Nách. I. 640.

Šosíky = varhánky sukní. Slez. Věst. op.
1894. 10.

Sošňonka, y, f., trať na Frýdecku. Věst.
opav. 1891. 18'

Šošolinka, y, f. Háj. Herb. 88. b. Cf. Šo-
šolina.

Šošovice, e, f., angioma, tumor caverno-
sus, kožní vyraženina zvící šošovice. Hojení
jí na Mor. Vz Mtc. 1894. 338.

Šočovičný. Š. mísa, Phľd. 1893. 228. .

Šotek n. žmotek, tku, m. = vejce veliko-
noční při ťukání rozbité. NZ. IV. 326.

Šotkovský, elfenhaft. Sterz. I. 794.

Šotŕcat někým = chopiti jej za prsa a
k sobě a od sebe jím strkati. Val. Brt. D. II.
397.

Šoudry, nějaké jídlo. Slov. NZ. VI. 87.

Šoulání, n., druh honby. Exc. z referátu
o výstavě.

Šoulek, lku, m. = prst z rukavice. Han.
Brt. D. II. 398.

Šoupátkový. Š. přístroj při galvanické
batterii. Vz KP. VIII. 60.

Šoupavý valčík (kolébavý, u Hanáku velmi
oblíbený). Nár. list. 1896. č. 254. feuill.

Šouply = ščoplý, útlý, malý. Š. noha, Brt.
D. II. 398. - Š. = obratný. Š. děvče, Je-
víčko. Ib.

šp m. šťp z šěp, t odsuto. Vz Gb. II. ml.

I. 398. — šp m. sp: šprsl. Dšk. Jihč. I. 38.
Špac, e, m., laš., špaček, špak, špolc; špa-
ček (uh.), sturnus vulgaris. Brt. D. II. 496.

Špacírka, y, f., čes. tanec u Police n. M.
Vz NZ. II. 668., Tanec mor. (3. dod.).

Špacíry — -přední krajky čepce. Val. Vck.
Val. I. 35.

Špaček, čka, m., špak, špok, špac (laš.),
špaček (uh.), sturnus vulgaris, pták. Brt. D.
1Í. 496. — Š., špak = vrabec. Slez. Kotk.
95. Je Spatz. Gb. H. ml. I. 486. — Š. =
tlustý váleček. Hra na špačka. Cf. Duť. 95.

Špačka, y, f., louka na Frýdecku. Vést.
op. 1894. 18.

Špadnej m. špatný, t v d. Žďár. Brt, D.

II. 249.