414

Štemflování, n.= podepření. Š. síně. 1530.
Snm. I. 342.

Štemflovati. Když jen neležíme a tak se
předce s. můžeme. Kat. z Žer. I. 1G5.

Štemovati. A ženské střevíce, aby na dva
prsty š-li (ševci). 1516. Pras. Řem. 22.

Štěně. O tvarech cf. Gb. H. ml. L 125.
mi. Mladá štěňátka tepú, aby tím více šte-
kala. XV. Dob. Dur. 158. Prvé štěnce za plot
hádžu. Slov. Nov. Př. 432.

Štěp. Š. maje ovoce mnoho, kloní se k zemi
(o pokorném). 131. Gr. 814. — Š. = louč na
svítidlo. U Freust. Čes. 1. V. 280.
Štěpán. Odtud: Šteffal, Šteffek, Štěpánek,
Štěpaník, Štěpina, Štěpka, Štípek (?). Kbrl.
Sp. 19. Odvozeniny vz také v Kotk. 32. Svě-
cení sv. Š-na (pověry). Vz Vck. Val. 1. 59.
Chodí-li Š. po blátě, chodí Kateřina po ledě.
Duf. 242.

Štěpánek, nka, m., vz předcház. Štěpán.

Štěpaník, a, m., vz předcház. Štěpán.

Štěpánky, pl., f. = křížaly. Slov. Na
Hané: štěpány. Čem. Př. 58.

Štěpány, vz předcház. Štěpánky.

Štěpina, y, m., vz předcház. Štěpán.

Štepka, y, f. = špetka. Zmárnil vše do
poslední štepky. Phľd. 1893. 39.

Štěpka, y, m., vz předcház. Štěpán.

Štěpnička Frant. Bohum. Vz Mtc. 1894.
119.. 232. nu., Mus. 1835., Koleda 1880. č.
21.,'22., Osv. 1877., N. S. IX. 145.

Štepsejd, u, m., z Steppseide, Wtr. Krj.
I. 366.

Šteptuch, u, m., vz Šebtuch (3. dod.).

Štěrbadlo, a, n., u zedníku, Ausfugkelle,
f. Sterz. I. 323.

Štěrbina, strč. ščrbina. Gb. H. ml. I. 65.

Štěrbivý; štěbiv, a, o. List. fil. 1895.301.

Štercich = štercér? XVII. stol. Mtc. 1894.
160.

Štercovati. Podagra zase po mně se tluče
a štercuje. Kat. z Žer. II. 31.

Šterer, a, m. = kazič. Tkadlcovský š.
1568. L. posíl. 17. Cf. Štarář.

Šteři = čtyři. U Bystřice, n Zábř., Li-
tovle, Konice, Jevíčka. Skloňování vz v 13rt.
D.II. 80., 118., 137.

Šteríš, území v Nitran. Phľd. XII. 553.

Štěstěna. Kdo vskutku rád tě má, se ne-
dozvíš, když Š-ny si hovíš na řebříku. Vrch.
Rol. XVIL---XXÍI. 1.6.

Štěstí, strč. ščestie. O pův. cf. Gb. II. ml.
I. 104. Hádání na š. Vz Zbrt. Pov. 85. Šťastie
nerado po rovnej ceste. Phľd. XII. 675. Ščestí
musí hledat člověka a ne člověk ščestí. Mor.
NZ. V. 543. Jak nin byť štěstí, tak ho najdeš
na rovne cestě, nětřeba ti po kutach chodiť.
Slez. Nov. Př. 153. Ščestie mu tak idze, jako
do komína dým. Šariš. Phľd. 1895. 378. 'Neb
š. všecko bere hned, jak dává. Vrch. Rol.
I.— VI. 71. Horší-li člověk, lepší š. B1. Gr.
2J8. Jak rádo š. u lenochu a slabších hlav
si pohoví! Kká, Puš. Roz. 89.

Štět = náčiní, jímž se vlákna lnu, na

medlici vlákna zbavená, češou (= prkénko,
v němž v několika řadách jest zaraženo více
méně hřebíků). Na Opav. Čes. 1. V. 132.

Štětcokrovec, vce, m., trichopliya, brouk.
Klim. 178.

Štětconoš. Vz Ott. VIL 69.
Štětcouchý kosman, hapale penicillata,
opice. Ott, X. 874.

Štětička = vousky na spodním rtu. Tva-
rožná. Hledík.

Štětina. O pův. cf. Jag. Arch. XVI. 3. 4.
Heft. 414.

Štětinář = jeden z chasy, která chodí
s Perchtou. Vz NZ. IV. 56.

Štětinorožec, žce, m. Cf. Klim. 15.

Štětinoústec, ústce, m., pycnomerus,
brouk. Š. hnědý, p. terebrans. Vz Klim. 348.

Štětinozubec, bce, m., Chaetodont, m.
Sterz. I. 600.

Štětínský. Š. žluté jablko. Nár. list. 1896.
č. 299. Příl.

Štětka. Tanec se štětkou na Slov. Vz Čes.
1. V. 255., Phľd. 1896. 115.

Štětkář. Pije jako š. (mnoho). Čern. Př.
21.

Štětovnice, e, f. = jehla štětová, Spund-
pfahl. Ptrl. 22.

Štěvík, acedula. 1440. List. fil. 1893. 393.
Štial. Koňský š., plevel v obilí. Phľd. XII.

645.

Štiavnica, e, f., potok v Hontě. Phľd. XII.
338.

Štiavnická, y, f., míst, jm. na Slov. Phľd.
XII. 70. — Š. = šťávnická dýmka. Phľd. XII.
286.

Štíbati, okusovati; odtud štibec, obyč. ždi-
bec. Kotk. 98.

Štibec, vz předcház. Štíbati.

Štíbra, y, f. Lot štíbry. Borb. 135.

Štibúl, nadávka. Ty štibúl, naraz ťa chma-
tím. Phľd. 1896. 236. Tamtéž 295. jmenuje
žertem manželka svého chotě jako negalant-
ního člověka.

Šticě, strč. m. čtice a to ze tštice. Gb. H.
ml. I. 525.

Štíhlec, hlce, m., drusilla, brouk. Š. obecný,
d. canaliculata, Vz Klim. 148.

Štíhlík, a, m., chilopora, brouk. Š. čer-
vený, ch. rubicunda, tmavý, longitarsis. Vz
Klim. 134.

Štíhlokořenný korník, brouk. Klim. 158.

Štíhlonohý úženec, brouk. Klim. 226.

Štíhlorohý korník, dvojzubník (brouci).
Klim. 165., 303.

Štíhlý. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 41.
Š. jako bouček. Šml. VIII. 141.

Štich, a, m., vz Šťastný (3. dod.).

Šticha, Štícha, y, m., vz Šťastný (3. dod.).

Štichanie. Hojení ho na Slov. Vz Phľd.
XII. 567.

Štika = ryba štípavá, kousavá. Cť. u-
št(i)k-nouti. Kotk. 160.