415

Štikačka, y, f. = škytačka. Dšk. Jihč. I
49.

Štikutačka, štikutka, y, f. = ščikávka,
škytavka. Phl'd. 1894. 376.

Štikutkať = škytati. Slov. Kal. S. 179.

Štilfríd. Cf. Vlč. Lit. 23., 27.

Štípanice. Na každý vůz (nakládáno dříví)
po 15. čtvrtích anebo štípanicích. Mtc. 1894.
854.

Štípati. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 78. Š.
dřevo = štípati podle blány (po letech). Brt.
D. II. 334. Cf. Kůlať (3. dod.). Štípal ho, že
se na disputaci dostaviti nesmí (dopaloval ho
a p.). 1613. Kutn. šk. 136.

Štipavec, vce, m. = štír. Slov. Kal. S.
179.

Štipec, pce, m. == tráva na močálech ro-
stoucí, obyč. jen koňům za píci. Slov. Kal.
S. 179.

Štipek, pku, m. = kousek. Nemáme štipka
chleba. Jevíčko. Brt. D. II. 399.

Štípek, pka, m., vz Štěpán (3. dod.).

Štípiti dříví m. štípati. Gb. H. ml. I. 551.

Štíplý. Cf. List. fil. 1896. 159.

Štír, insectum hordeo infestum. Dob. Dur.
376. — Š., scorpio. Š., dokavadž naň nevstou-
píš, leží a nevypustí jedu, ale jsa tlačen hned
vypustí a druhdy ušťkne. Bl. Gr. 304. — Š.
souhvězdí. Vz Vodnář (3. dod.).

Štíra, y, f. = štír krtonohý, krtonožka.
CT. Tkč.

Štíří. Léčení uštknutí š-ho. Zbrt. Pov. 60.

Štířivosť, Osv. 1896. 370.

Štíropeň. 1440. List. fil. 1893. 391.

Štirství, n., Hermaphroditismus, m. Am.
Orb. 109. Vz Štira.

Štís, a, m., vz Šťastný (3. dod.).

Štísti, vz Zčúti (3. dod.). Ze z-čísti dinu-
merare. Ž. kl. 89. 12. (Gb. H. ml. I. 521.).

Štít v XV. a XVI. stol. Vz Wtr. Krj. I.

266., 606. Š. vymizel v XVIII. stol. Ib. 606. —
Š. stavení, v Tábor. bedro, v záp. Cech. pe-
ření, obyč. lomenice (že bývá příčnými, dře-
věnými římsami na několik polí či ploch jako
lámán). Ott. VIII. 7. b., Oestr. Mon. (Böhm.)
I. 432. Jrsk.

Štítar, e, m., pseudopelta, brouk. Š. černo-
zádý, p. dispar, chobotnatý, sinuata, vrásčitý,
rugosa, znamenaný, thoracica. Vz Klím. 285.

Štítařský. Š. umění (dělati štíty). Wtr.
Krj. I. 268.

Štítek, tku, m. Š., puklici připínali si ry-
tíři pod paži k samému ramenu. Wtr. Krj. I.
251.

Štíti — pocítiti. Vz Zčúti (3. dod.). Š. ze:
z-číti, z-čúti. Baw. 43. (Gb. H. ml. I. 521.).

Štítkovaný, geschildert. Sterz. I. 1070.

Štítky, zaniklá ves na záp. Mor. S. nebo
na Štítkách posud u ZI. Hory na záp. Mor.
Mtc. 1895. 335.

Štítnatý. Š. ploštice, pentatomidae. Vz
Ott, VIII. 828.

Štítník, a, m., obec v Gemersku. Phľd.

XII. 61.. 75., 553., XIV. 319. — Š., calodera,
brouk. Š. černý, c. nigrita, hnědý, aethiops,
protáhlý, protensa, rudý (chlupohlavec), ru-
bens. Vz Klim. 135.

1. Štítný. Š. žláza. Slov. zdrav. 441., Hlav.
Obrz. 23. — Š. Torna z Štítného. Cf. Vlč.
Lit. 53., 61.

Štítokonvový. Š. sval hrtanový. Ott. XI.

799. Cf.. Štítokonvicový.

Štítolemý vinutec, brouk. Vz Klim. 294.,
Plavčík (3. dod.).

Štítopoklůpkový sval hrtanový. Ott. XI.

800.

Štítroba m. čtítroba ze tštítroba, Háj.
Herb. 17. b. (Gb. H. ml. I. 525.).

šťk m. šk: jednušťka, nůšťky. Us. Gb. H.
ml. I. 396.

Štl m. šl, t přisuto: štlapěje m. šlapěje.
Gb. H. ml. I. 396.

Štlupeň, pně. f. místo stupeň, I vsuto. Šb.
D. 26.

štn m. šn: faleštný m. falešný. Mam. F.
89. a. (Gb. H. ml. I. 396.).

Stok = krám. Š. ševcovský. Pras. Řem.
39.

Štoléř, e, m., vz Štolíř.

Štolíř = pokoutní kožišník n. krejčí. 1595.
Čel. Pr. m. I. 482.

Štoľovať se, vz Šteľovať se (3. dod.).

Štolový, Stola-. Š. taxa, Vz NZ. III. 220.

Štomíř m. Žitomíř. Čern. Př. 33.

Štopnúť = šťouchnouti. Štopla ma laktí-
kom. Phľd. 1896. 68.

Štopnutie, n. Nežné š. (šťouchnutí) do
lokťa, Slov. Phľd. 1896. 735. Cf. předcház.
Štopnut,

Štorc (= předek) karkule, ohrnutý okraj,
jenž býval nejozdobnější. Wtr. Krj. I. 385.,
386. Š. čepice (obruba). XV. stol. Ib. 16. Š.
berani se (čepice) — obruba, Wtr. St. Pr. 133.

Štorkati = šturkati. Kotk. 65.

Štosovati. Zloděje š. a páliti. Arch. XIV.
195. Cf. Štosování (i dod.).

Štospan. Cf. Fikovati (3. dod.).

Štoudev, z něm. stauda. Gb. H. ml. I. 47.

Šťovec, vce, m., Kleesäure, f. Am. Orb.
65., 67.

Šťovík za strč. ščěvík. Gb. H. ml. I. 150.

Šťovil, u, m., Kohlenoxydradikal, n. Am.
Orb. 66.

šťp m. šp, ť přisuto: šťpice ze střhněm.
spitze. Št. Mus. 46. b. (Gb. H. ml. I. 397.).

Šťpavosť. Št. Op. 391. Cf. Špavosť.

Šťpavý. Š. lúh. Št. op. 305. b. Cf. Špavý,
Čpavý (3. dod.).

Šťpice, e, f. = špice. Cf. šfp (3. dod.),
Gb. H. ml. I. 526.

Štráf. Osnova dělá se pravidelně do 80
chodů; každý chod má 20 párů čili 40 nití.
Z 20 chodů je š., ⁷/₄ lokte široký. Při tkaní
plátna jsou místo chodů pásma (64 niti). NZ.
IV. 41.