Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |
|
|||
419
|
|||
|
|||
Švegerina, y, f. = švagrová. Phľd. 1895.
190. Švehla, vz Šivačka (3. dod.).
Švejcarka, y, f., vz Švancarka (3. dod.).
Švejda, y, f., jm. kraví. NZ. III. 8.
Švejdovati = loužiti, schwöden. Sterz.
II. 898. Švejhat = šmatlať. Brt. D. II. 400.
Švejnšpís, u, m. = lovecký bodák, z něm.
Schweinsspiess. XVI. stol. Wtr. Krj. I. 618. Šverýn, a, m., psí jméno. Us. Tkč.
Šveska, y, f. — švestka. Us. Gb. H. ml.
I. 397., Dšk. Jihč. I. 19. Švestka, Us. šveska. Na špatné švestce
rostou pouchry. Šml. VII. 195. Švigravý m. švidravý. Lišeň. Brt. D. II.
166. Švih = tenký řemen, kterým svázány jsou
ohlávky cepu. Brt. D. II. 438. — S. = ocas hovězího dobytka. Ib. 400. Šviháčina, y, f. = řeč švihařská (miškář-
ská). Vz Brt. D. II. 519. nn, Švihař (3. dod.). Švihař, e, m. = nunvář. Brt. D. II. 519.,
520., 521.
Švihat prasata = miškovati. Šviháčina.
Brt. D. II. 520. Švihel = drevo, ktorým formani přitahují
na voze tovar. Phľd. 1894. 723. — Š. = prut. Cf. Ošiheľ (3. dod.). Švihlý letorost ako švihár na biči. Slov.
Ces. 1. V. 177. |
Šviholit = šveholiti,.štěbetati, hovořiti.
Záp. Mor. Brt. D. II. 400. Švihula = zasmaž. polévka. Vck. Val. I.
22. — Š.. = kořalka. Brt. D. II. 486. Švihún, u, m. = nůž. Šviháčina. Brt. D.
II. 520. Švihunký = švihlý. Je š-ká jako knedlík
a boubelatá jako palice (o nemotorné). ČT. Tkč. Švinha = silnější šprysl spojující konce
řebříku, lisy na chléb. Chod. NZ. II. 568. Švířiti. Švíříc temně narazilo cosi o plochu
sítě. Světz. 1894. 229. b. Švitorija, e, f. = kořalka. Brt. I). II. 486.
Švižký = svižný. Slov. Kal. S. 181., Phľd.
1896. 725. Švo = čô. V Selcích na Slov. Phľd. 1894.
126. Švoger. Každý š. huncút. Phľd. 1895. 188.
Švochtat = scáti. Myjava. Phld. 1895. 445.
Švonec. Zlín. Brt. D. II. 519.
Švraket = švrkot. Kotk. 95.
Švrčiňák, u, m., les na Frýdecku. Věst.
op. 1894. 18. Švrčulák, a, m., převzdívka. Mtc. 1896.
299. Švrdlák, u, m., vz Švrlák. U Hran. Glos.
Svrně, ěte, n. = malé dítě. Holešov. Jinde
skvrně. Brt. D.. II. 400. Švuhík, u, m., prvek k síře podobný. Am.
Orb. 56., 55. Švýcar, a, m., vz Švancar (3. dod.).
|
||
|
|||
T.Ť.
|
|||
|
|||
T praslovanské. Vz Gb. H. ml. I. 309. Pů-
vodní souhl. t. Ib. 303. — T psalo se: t, th (pro tho), tt (zlatto). Ib. 382. nn. Svattost. V. Kal. V. b. — t místo ť: zahuštovati, Háj. Herb. IX. a., křišťál. V. Kal. 339. — t se mění a) v č: krčica m. krtica, krtek, Tišnov. Brt. D. II. 186.; b) v d: kto — kdo, v nářeč.: adestací, dľapa, dykva, Gb. H. ml. I. 392., žlódek, v Brněn., Brt. D. II. 166., drkati m. trkati, v mor. Kruml., ib. 208., špadnej, Zďár. Brt. D. II. 249., do kladby, svadba (spodobou), V. Kal. 157., 161.; c) v k: svěknice, seknice v dialekt, ze světnice, křemcha m. (s)třemcha, klačit m. tlačiti, Gb. H. ml. I. 392., v Brněn., Slavkov., Tišňov., Zábř., v mor. Kruml.: klóct m. tlouci, peklece m. petlice, klačit, klusté m. tlustý', Brt. D. II. 148., 166., 208., 186., 234.; d) v p: trout — troup, trupec, Gb. H. ml. I. 393.; e) v š: škûř (tchoř), v Tišnov. Brt. I). II. 186.; f) v ť, vz Gb. H. ml. I. 385., v přechodn. jen na Holešovsku: pľeťa, Brt. D. II. 5., 16., v inft. biť, chodiť, místy v Cech., na Mor. a na Slov.; ve slovech skloňovaných podle vzorce kosť (vz doleji: t neměkčí se) cf. Brus jazyka čes. vydaný komissí širším sborem Matice čes. zřízenou. 3. vyd. 1894. |
str. 4. a násl. ť; před původní praejotovanou
samohl. Vz Pastr. L. 129. (slov.). Na Slov. v tomto případě také v c, é, č. Vz ib.; g) v t h na Lašsku: tham m. tam, mýtho, letho. Brt. D. I. 98., Šb. D. 57. V jihozáp. Čech. mění se v: d, ch, j, k, n, r, s, š. Cf. Dšk. Jihoč. I. 18.—19. — T se neměkčí a) ve vzorci kosf, u Dačic, Telče, Letovice, mor. Kruml., v Kunšt., Jemnic, cf. Brt. D. II. 105., 208., 233., 268-, 278.; b) v inft.: nýst. V Olom. Brt. D. II. 69. Vz nahoře. — t cizí zůstává: tanec, talíř atd., nebo se mění a) v d: v dialekt. adestát, dele- graf, vz nahoře; b) c (č): cicvar, ancikrist; c) v k: cvikéř. Gb. H. ml. I. 394. — t se přisouvá a) ve skupině str, když tato jest m. sr: straka, stsl. sraka, pestrý, pstruh atd.; b) ve skupinách: čtř, sin, štn, ctn, stk a ctk, steh, stc, Ml, ptn. Vz tyto skup. Gb. H. ml. 1. 395. Nětco, Háj. Herb. 14. a., V. Kal. 68. aj., Jitčín. V. Kal. 139. Ctvrtcen m. čtvrcen. V. Kal. 112. a j. (List. fil. 1894. 296.) V jihozáp. Čech. vz Dšk. Jihč. I. 19. Sedmikrástka mi. sedmikrása. Na Kojetín. Brt. D. II. 47. — t se odsouvá ze skupin: sn, šň, zb (sb), svo, sk, skv, skn, ckn, šk, si, vz tyto skup. a Gb. H. ml. I. 397. nn..; ve 3. os. sg. nese m. neste |
||
|
|||
Předchozí (418)  Strana:419  Další (420) |