419

Švegerina, y, f. = švagrová. Phľd. 1895.
190.

Švehla, vz Šivačka (3. dod.).

Švejcarka, y, f., vz Švancarka (3. dod.).

Švejda, y, f., jm. kraví. NZ. III. 8.

Švejdovati = loužiti, schwöden. Sterz.
II. 898.

Švejhat = šmatlať. Brt. D. II. 400.

Švejnšpís, u, m. = lovecký bodák, z něm.
Schweinsspiess. XVI. stol. Wtr. Krj. I. 618.

Šverýn, a, m., psí jméno. Us. Tkč.

Šveska, y, f. — švestka. Us. Gb. H. ml.
I. 397., Dšk. Jihč. I. 19.

Švestka, Us. šveska. Na špatné švestce
rostou pouchry. Šml. VII. 195.

Švigravý m. švidravý. Lišeň. Brt. D. II.
166.

Švih = tenký řemen, kterým svázány jsou
ohlávky cepu. Brt. D. II. 438. — S. = ocas
hovězího dobytka. Ib. 400.

Šviháčina, y, f. = řeč švihařská (miškář-
ská). Vz Brt. D. II. 519. nn, Švihař (3. dod.).

Švihař, e, m. = nunvář. Brt. D. II. 519.,

520., 521.

Švihat prasata = miškovati. Šviháčina.
Brt. D. II. 520.

Švihel = drevo, ktorým formani přitahují
na voze tovar. Phľd. 1894. 723. — Š. = prut.
Cf. Ošiheľ (3. dod.).

Švihlý letorost ako švihár na biči. Slov.
Ces. 1. V. 177.

Šviholit = šveholiti,.štěbetati, hovořiti.
Záp. Mor. Brt. D. II. 400.

Švihula = zasmaž. polévka. Vck. Val. I.
22. — Š.. = kořalka. Brt. D. II. 486.

Švihún, u, m. = nůž. Šviháčina. Brt. D.
II. 520.

Švihunký = švihlý. Je š-ká jako knedlík
a boubelatá jako palice (o nemotorné). ČT.
Tkč.

Švinha = silnější šprysl spojující konce
řebříku, lisy na chléb. Chod. NZ. II. 568.

Švířiti. Švíříc temně narazilo cosi o plochu
sítě. Světz. 1894. 229. b.

Švitorija, e, f. = kořalka. Brt. I). II. 486.

Švižký = svižný. Slov. Kal. S. 181., Phľd.
1896. 725.

Švo = čô. V Selcích na Slov. Phľd. 1894.
126.

Švoger. Každý š. huncút. Phľd. 1895. 188.

Švochtat = scáti. Myjava. Phld. 1895. 445.

Švonec. Zlín. Brt. D. II. 519.

Švraket = švrkot. Kotk. 95.

Švrčiňák, u, m., les na Frýdecku. Věst.
op. 1894. 18.

Švrčulák, a, m., převzdívka. Mtc. 1896.
299.

Švrdlák, u, m., vz Švrlák. U Hran. Glos.

Svrně, ěte, n. = malé dítě. Holešov. Jinde
skvrně. Brt. D.. II. 400.

Švuhík, u, m., prvek k síře podobný. Am.
Orb. 56., 55.

Švýcar, a, m., vz Švancar (3. dod.).

T.Ť.

T praslovanské. Vz Gb. H. ml. I. 309. Pů-
vodní souhl. t. Ib. 303. — T psalo se: t, th
(pro tho), tt (zlatto). Ib. 382. nn. Svattost.
V. Kal. V. b. — t místo ť: zahuštovati, Háj.
Herb. IX. a., křišťál. V. Kal. 339. — t se
mění a) v č: krčica m. krtica, krtek, Tišnov.
Brt. D. II. 186.; b) v d: kto — kdo, v nářeč.:
adestací, dľapa, dykva, Gb. H. ml. I. 392.,
žlódek, v Brněn., Brt. D. II. 166., drkati m.
trkati, v mor. Kruml., ib. 208., špadnej, Zďár.
Brt. D. II. 249., do kladby, svadba (spodobou),
V. Kal. 157., 161.; c) v k: svěknice, seknice
v dialekt, ze světnice, křemcha m. (s)třemcha,
klačit m. tlačiti, Gb. H. ml. I. 392., v Brněn.,
Slavkov., Tišňov., Zábř., v mor. Kruml.: klóct
m. tlouci, peklece m. petlice, klačit, klusté
m. tlustý', Brt. D. II. 148., 166., 208., 186.,
234.; d) v p: trout — troup, trupec, Gb. H.
ml. I. 393.; e) v š: škûř (tchoř), v Tišnov.
Brt. I). II. 186.; f) v ť, vz Gb. H. ml. I. 385.,
v přechodn. jen na Holešovsku: pľeťa, Brt. D.
II. 5., 16., v inft. biť, chodiť, místy v Cech., na
Mor. a na Slov.; ve slovech skloňovaných
podle vzorce kosť (vz doleji: t neměkčí se)
cf. Brus jazyka čes. vydaný komissí širším
sborem Matice čes. zřízenou. 3. vyd. 1894.

str. 4. a násl. ť; před původní praejotovanou
samohl. Vz Pastr. L. 129. (slov.). Na Slov.
v tomto případě také v c, é, č. Vz ib.; g) v t h
na Lašsku: tham m. tam, mýtho, letho. Brt.
D. I. 98., Šb. D. 57. V jihozáp. Čech. mění
se v: d, ch, j, k, n, r, s, š. Cf. Dšk. Jihoč.
I. 18.—19. — T se neměkčí a) ve vzorci kosf,
u Dačic, Telče, Letovice, mor. Kruml., v Kunšt.,
Jemnic, cf. Brt. D. II. 105., 208., 233., 268-,
278.; b) v inft.: nýst. V Olom. Brt. D. II. 69.
Vz nahoře. — t cizí zůstává: tanec, talíř atd.,
nebo se mění a) v d: v dialekt. adestát, dele-
graf, vz nahoře; b) c (č): cicvar, ancikrist;
c) v k: cvikéř. Gb. H. ml. I. 394. — t se
přisouvá a) ve skupině str, když tato jest m.
sr: straka, stsl. sraka, pestrý, pstruh atd.;
b) ve skupinách: čtř, sin, štn, ctn, stk a ctk,
steh, stc, Ml, ptn. Vz tyto skup. Gb. H. ml. 1.
395. Nětco, Háj. Herb. 14. a., V. Kal. 68. aj.,
Jitčín. V. Kal. 139. Ctvrtcen m. čtvrcen. V.
Kal. 112. a j. (List. fil. 1894. 296.) V jihozáp.
Čech. vz Dšk. Jihč. I. 19. Sedmikrástka mi.
sedmikrása. Na Kojetín. Brt. D. II. 47. —
t se odsouvá ze skupin: sn, šň, zb (sb), svo,
sk, skv, skn, ckn, šk, si, vz tyto skup. a Gb.
H. ml. I. 397. nn..; ve 3. os. sg. nese m. neste