420

a ve 3. pl. nesú m. nesut; zachováno jest jen
v jest. Gb. II ml. I. 398. Ve škavka, Háj.
Herb. 154.. a j. Słát m. stlát. U Zábř. Brt.
I). II. 128. V tc: na kráce (krátce), svému
oci, mace, ocovo, v tst: bohaství. V jihozáp.
Cech. Vz Dšk. Jihč, I. 19., 20. Před 1: na
omeloch (ometloch); mezi s a n: zlosný, bo-
lesňe; mezi s a r: úsreti; chymo m. chytmo,
kerý m. který. Slov. Pastr. L. 147., 148.

ť se psalo: t (dyetatko), th (krytin), tt: ne-
bott, ti, ty (pištiala), tg (razitg), i (tot), ť (toť).
Vz Gb. H. ml. I. 382. nn. — ť mění se v a) c:
múcic m. mútiti, Gb. H. ml. I. 388., bodac,
Phľd. 1893. 432., ve slov. chceť, u Slavk., mor.
Kruml., Brt. D. II. 148., 208.; v imper. mlac,
plac, vrac, plac, u Tišň., mor. Kruml. a Zďár.
Brt. D. II. 186., 238., 249., chyc m. chyť u Jem-
nice, ib. 268.; jinde tam trvá: vraťte, u mor.
Kruml. Brt. D. II. 208.; v Bořitově v imper.
je t: záplat, ib. 186.; v iterat. V. tř.: klátět,
u Třeb.če, Brt. D. II. 225., utrátět, zaplatíno,
u Dač. a Telče, ib. 278.; b) v é: cicho m.
ticho, laš., Brt. D. II. 106.; c) v č: čicho m.
ticho, laš., Gb. H. ml. I. 388._; ve spojce ať:
Ač se ozve! Zábř. Brt, D. II. 128.; mač =
mať, zäč = zať, lakeč = lakeť, šič — síť,
přič = přijíti. V Radkové na Slov. Phľd.
1894. 192.; ť za č, vz č (3. dod.); d) v j:
mlajte m. mlaťte, u mor. Kruml. Brt. D. II.
208., hl. před s: vraj se m. vrať se. Ib. 269.;
e) v t v některých nářečích: dyta m. díťa,
s.mety m. smeti. Gb. H. ml. I. 392. V jihozáp.
Cech. mění se v: c, č, t. Vz Dšk. Jihč. I.
18.—19. — ť na konci slov jest pozdější než
/, vz o tom a kde se ho posud užívá v Gb.
Km. -i. 29. nn. Slova na ť ukončená končila
se v ti> a toto b nezměkčuje předcházející t
jako také ne n: dbnb = den. Kdy ť se při-
pouští, o tom vz v Gb. H. ml. I. 3d6. nn. Na
str. 403. ib. praví, že d z db nyní má veskrz
</': zeď, káď, odpověď etc., zde tedy b na
předcházející d působilo. Cf. také Gb. H. ml.

I. 392. Ve vzoru kosť tvrdne t u Letoyic, Brt.
D. II. 105., u Tišnova ib. 185.; na Žďársku
ib. 249., u Jemnice ib. 268.; netvrdne u Li-
tovle, Konice a Jevíčka, Brt. I). II. 112.,
v Brněn. ib. 166., v Kunšt. ib. 233. Tvrdne
v imperat. záplat, u Letovic, Brt. D. II. 105.,
vrat ib. 166., platte m. plaťte ib. 233., hl.
v imper. zakončeném v st: pust, v mor. Kruml.,
na Zďár., Jemnicku, Dač. a u Telče. Brt. D.

II. 208., 249., 268., 278. Tvrdne také v: host,
povinnost, u Tišň., Brt. I). II. 185., v: dyt,
at, nechat, u Kunšt., Brt, D. II. 233., u spra-
vedlnost, nit, dešt, na Žďár., Ib. 249., v nit,
chut, zet, dyšt; u Jemnice, ib. 268., v dešt,
u Dač. a Telč. Ib. 278. Netvrdne na mnohých
místech v inft. chodiť, Brt. D. II. 7L a j.,
v reťaz, v Brněn. Ib. 166. V jihozáp. Čech.:
kost, mast, chut, ale i: pouť, zeď, příčešť. Dšk.
Jihč. I. 18. — t, ř v Chronici na Mor. Vz
List. fil. 1894. 91. nn. Změny hlásek f, t
u Kojetína, u mor. Kruml. a j., vz Brt. I. 15.,
17., II. 16., 47. V Kosmogr. bývá ť a také t,
vz List. lil. 1893. 459. (měď, zeť, odpověd,
pamět, kost). Th. Vodička uvádí v Mtc. 1896.
10. důvody praktičnosti pro dosavadní psaní
kosť, rtuť, zpověď atd. Vz tam. — ť se při-
souvá, vz šťk, šťp a Gb. H. ml. I. 395. nn.

i se odsouvá, vz šň, šk a Gb. H. ml. I. 397.

ť se odsulo v šle m. ščk a v sp m. ščp. Bývalé
ščk a ščp změnilo se v šťk a šťp, odsutí stihlo
tu tedy vlastuě hlásku ť: škavka m. ščkavka,
špavý m. ščpavý. Ib. 526. — ť příklonné. Vz
Bl. Gr. 110., Gb. H. ml. I. 229.

-ta přípona jmen osob.: Dušta, Pišta, Vašta
atd. Vz Kbrl. Sp. 13.

Ta, zastar. znamená místo nebo dobu (něm.
da). Vz Jg. Slov. a Seyk. Ruk. 69. Ta = tam.
Dšk. Jihč. I. 23. Přijdúce ta = tam, dahin.
Baiz. 61. Ta umřel. Slov. Ta ho našli. Plk.
Jakž to řekla, ta (tehda) je neuzřechu. Pass.
mus. — T. = tak. Dšk. Jihč. I. 31. — Ta
= nuž, tož. Jak jeho sinove uš vekše buli,
ta im ten kral povedzel. Sbor. slov. I. 84. Co
chceš ti? Ta ja chcem bic kraľom. Ib.

Tabáček. Mužíkovo (m. mužíkův) t. =
pýchavka, houba. Us. Čl.

Tabáčnice, Cigarrentasche, f. Phľd. 1896.
98.

Tabáčník = který nosil, pašoval tabák.
Vck. Poh. 118.

Tabák seli rolníci a do továren dodávali
v Čech. až do r. 1806. NZ. III. 220. — T.
čertí, čertova fajka, prachavice (Dačice), p.šo-
kavka (Jevíčko), prašník (val.), prašívka
(Jicko), vraní vajco (Slez.), prašnatá pečárka
(horň.), lycoperdon bovista. Brt. D. II. 512.
Vz Pýchavka.

Tabard = oděv mistrův universitních
v XV. stol. Vz Wtr. Krj. I.. 228.

na Tabarkách u Velehr. Mtc. 1895. 112.

Taberna = hospoda. Drží nám t-nu. Půh.
V. 370.

Tabírka, y, f. = uzounká stužka, kterou
mladé ženy a děvčata učesané vlasy stahují.
Slov. NZ III. 224.

Tablety bavlněné, atlasové k vyšívání. Lizn.

Tablic. Bohuslav T. Cf. Vlč. Bás. 69., 78.,
96.

Tablice, e, tablička, y, f. Na kostel a rek-
tora sbírali s t-cí kostelníci (kostelní hospo-
dáři, Kirchenväter). O vel. svátcích. 1654.
Vést. op. 1893. 35., 48. — Phľd. XII. 139. —
Tabličky, vz Náčelník (3. dod.).

Tábor. ,Na hoře Táboře' = čes. tanec
u Nimb. Vz NZ. III. 504.

Táboří. Cf. Vlč. Lit. 139.

Ťabra, y, f. = nemotorná žena. Slov. Kal.
S. J 181. Cf. Ťarba.

Tabule. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 11. —
T. = stůl, při němž vždy dvě nohy sbity byly
přes kříž dvěma trnoži. Duf. 224. — T. =
druh vrcholu hory. Vz Ott. XL 645.

Tabulkovec, vce, m., drahokam. Ott. VII.
911.

Tabulový. T. sklo. Vz Mrš. 263.

2. Tác. T. vinný, pivní. Vz NZ. III. 219.

Tacel = okruží u rukávu. XVIII. stol.
NZ. III. 519., Wtr. Krj. I. 330.

Tácínek, nka, m. = tatínek. V bělohor.
nář. na Slov. Vz Phľd. 1893. 238.

Tackati. Jako opilý tackal (motal) som sa
sálami. Phľd. 1895. 423.

Tackle v. takhle. Dšk. Jihč. I. 42.

Tacňa s vodou = umyvadlo. Phľd. 1896.
645.

Tácňa = tác? Phľd. 1896. 256.

Tácka = snopek atd. Vck. Val. I. 19. —
I., vz násl. Táčky.