441

Tvůj m. svůj také v Kat. 1263. a 2038.
Pověz nám to z tvoj milosti (2038.).

Tvůrce. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -a. 30.

Ty. O skloň. u Kroměř. vz Brt. D. II. 24.,
u Kojet. a Přer. 50., u Bystřice 79., u Zábř.
136., u Slavkova 149., v Brněn. 171., u Tišn.
192., u mor. Kruml. 216., u Kunšt. 237., na
Žďár. 255., v Chromecku. List. fil. 1894. 278.
nn.

Tybetka, y, f. = šedý šátek. Slez. Věst.
op. 1891. 9.

Tyč. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 76.

Tyckovina, y, f., Stangenholz, n Sterz.
II. 470. b.

Tyčkrdle asi z něm. zdrobn. Diskerle,
z řec. díoxog = okrouhlý kotouč kovový k há-
zení. Čern. Př. 78.

Tydá = tehda. Dač. Brt. D.II. 282.

Týden. O pův. slova z ,týž den' a o jeho
významu vz Mus. fil. I. 318.

Týhodní. T. placení. 1597. Kutn. šk. 60.

Tyjce. Na tyjce m. tyčce. Gb. H. ml. I.
524.

Týka, y, f. = tyč. Phľd. 1892. 562., 1894.
237.

Tykadlo (hmyzu). T-dla brvkatá, mečo-
vitá, stenčená, větvitá, vidličnatá. Vz Ott. XI.
389. a.

Týkanec, nce, m., arctocrea, jídlo. Dob.
Dur. 90.

Týkati. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 76.

Tykev vína n. láhvice. 1510. Arch. XIII.
342.

Tylanglový. T. fiertoch. Sbor. slov. I. 45.

Tylatka, y, f. = druh válečné sekery. Wtr.
Krj. I. 621.

Tylec někdy = kord. Wtr. Krj. I. 177.,
274.

Tylo = příční široká pentle na zadní části
hlavy při pentlení nevěsty a družiček. Cf.
NZ. IV. 434.

Týměř. Bl. Gr. 251.

1. Týn. Týnem ohradil vinnici. Ev. víd.
113. Marc. 12. 1.

Týnka, y, f., vz Ténka (3. dod.).

Týnkový = z týnek, T. plot. Záp. Mor.
Brt. D. II. 439.

Týnový. T. plot. Cf. Tynie. Phľd. XII. 317.

Týpl, u, m., z Giebel. "Dšk. Jihč. I. 29.

Typle = trámy na strop. Jevíčko. Brt.
D. II. 404.

Tyř, e, m. = Tyrus. AlxV. 1176. (Gb. H.
ml. I. 352.).

Tyran. T. dříve se mstí, než uražen byl.
Alf. 76. — T., nadávka úřadníkům a jejich
zřízencům (před r. 1848.). NZ. III. 512.

Týránek, nku, m. = starčík, senecio, rostl.
Č. Brod. Jím pomáhali si od týrání. Nár. list.
1896. č. 244. feuill.

Tyrícek, čku, m., vz Dušník (3. dod.).

Tyřiť = běžeti, Laš. Brt. D. II. 404.

Tyro. Os. ]m. u Kosmy.

Tyrol. Z Ť-lu (sg.) vyhnán. V. Kal. 314.

Tyrola, y, f. = tyrolka (kráva). Tkč.

Tyrpantový, vz Ťurpánový (3. dod.).

Tysek, sku, m. Tesař dělal tysek do štoly
vápenné. XVI. stol. Hrš. Nách. I. 515.

Týti. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 75.

Tytlati = cpáti. Čo rád vidím já, to ne-
budem t. druhému. Phľd. XII. 687.

Týž. O pův. cf. Šf. Strč. ml. 80. T. vysky-
tuje se někdy v seslabeném významu a bylo
by zajisté mylné, všude takovéto užívání po-
kládati za germanismus. Vz Kla. Sklad. 152.
Lid ho neužívá nebo jen zřídka maje: ten
samý. O tom a o skloň. cf. Mus. fil. I. 316.,
317.

U původní. Vz Gb. H. ml. I. 18. U pra-
slovanské je střídnicí za jiné hlásky a docho-
valo se do češtiny. Ib. 36. nn. — U píše se
literou u n. uo a psávalo se také literami
c, w. Země buojná. Háj. Herb. 358. a. (Gb.
H. ml. I. 263.). Na počátku slov a slabik psá-
valo se u a místo něho bývá často au v Háj.
Herb, a V. Kal. Učastenství, udolí, neuroda,
unor, umluva. Vz List. fil. 1894. 300. — U je
střídnicí. Vz Gb. H. ml. I. 251. nn. — U a) m.
ľ a 1: nevzau, ňeviďeu, douinou (dolinou),
puuch (ptuch), vuasy (vlasy), bou, povedeu,
sedeu. lapau; ale: slovo, sladký. Slov. Phľd.
1893. 238., 241., 427. (V Tekovsku, Jastrabie
a j.); b) m. ó (ou): luka m. lóka (louka),
u Pŕer., Brt. D. II. 36., 37.; c) m. v před
souhl.: ouce m. ovce, prauda. U Sliače. Phľd.
1893. 242. — U se mění a) vo: rozom, roz-
oměti atd., Gb. H. ml. I. 258.; u Letonic,
v Brněn., u mor. Kruml., Kunšt,, Litovle, Ko-
nice, Jevíčka, Týnce, Prostěj., Olom.₇ Žďársku,
Zábř., Letovic: zavři hubo, sod, kos, mocha,

bodo (budu), žlova, budo, břoch, bok (buk);
ale místy tato změna mizí; obyč. bubák. Brt.
D. II. 156., 164., 205., 231., 247., 110., 121.,
104. 92., .68., 67.; b) v y: z-mlady (z-mladu),
znovy, ::byde (zbude), Gb. H. ml. I. 256., hly-
boké, nebydu, u Kunšt. Brt. D. II. 231., po
česky. Ib. 247. — U se dlouží a) v Brněn,
v o/hóbe, Brt, D. II. 164.; b) v ú: tuze, tule,
v Kunšt Brt. D. II. 231.; v ou ve„ slovech:
kvíčerou, žaloudek, soukno atd., na Zďár. Brt.
D. II. 246. — U se přehlasuje v i. Postup a
rozšířen:' této přehlásky vz v Gb. H. ml. II.
275.: břich, ale: čepicu, našu dušu, u Kunšt,
Brt. D. II. 231., v Třebíč, se u a ou v ohýba-
cích koncovkách jmenných přehlasuje v i (í se
krátí): ruži, duši, za peci, naši stodolu, za
naši stodolou; po c se u a ou drží: palicou,
čepicou, ib. 224. U Kroměř., Kojet., Přer.,
Litovl., Konic, Jevíčka, Zábř. a Tišn. se u
někdy nepřehlasuje. Vz Brt. D. II. 14., 45..
110., 125., 183., 268. — Změny hlásky v
v Chromecku vz v List. fil. 1894. "82., u Dra-