Předchozí (441)  Strana:442  Další (443) |
|
|||
442
|
|||
|
|||
han, Brt. D. II. 101. a jinde na Mor. v Brt.
D. II. 122., 1.3., v Háj.. Herb. a V. Kal. v List. fil. 1894. 208. nu. () rozličném vyslovování hlásky u na Hané cf. Brt. D. II. b. Na Slov. je m. strsl. u: u, ú (o). Cf. Pastr. L. 104. — U cizí, zůstává: regula — řehula, nebo mění se v o: řehole, nebo ve v: lektvař. Gb. H. ml. I 264. — U se přisouvá: sedmu, ošum, Licumburk, nárut = nárt (Doud.). Cf. Gb. H. ml. I. 265. Sluza, sedum. Žďár. Brt. D. II. 247. — U se odsouvá: k apoštolském sboru, Hrad. 78., do dom, Šš., čom — čomu. Cf. Gb. H. ml. I. 265. Dom (domu), poznov. Žďár. Brt. D. I. 247. U se v dat. sg. skloňování zá- jmenniého a složeného ua Zlínsku a j. někdy odsouvá: chudobném člověku, jednom, dru- hém. Ib. 3. — U pohybné v sedum a osum. Vz Brt. D. II. 186. Ú vzniká. Vz Gb. H. ml. 1. 255. — Za ú
psáno uo a uow. Vz Gb. II. ml. I. 263. Mimo to psávalo se: u, u, ú, ti, uu, uv, vv, tvu. Vz ib. 251. — Původní ú v středosloví krátí se v u, ale často v týchž slovích vyskytuje se proti u také au v Háj. Herb, a V. Kal.: houba — huba, kdoule — kdule, louh — luh, mouka — muka — mauka, ocun, tuž neděli atd. Vz List. fil. 1894. Ü00. — TJ se mění a) v aujx toto v ou: súd — saud — soud. Toto ti se drží do první třetiny XIV. stol. Vz Gb. H. ml. I. 260. nn. U Jemnice a Tře- bíče a Zďáru mění se v ou: louka, kout, bouček atd. Vz Brt. D. II. 247., 268., 224. V Kosmogr. se rozšiřuje také v au — ou. 1554. Vz List. lil. 1893. 954. — b) v d u Kro- měř., Holešova, Morkovic, Letovic, Litovle, Konice, Jevíčka, Bystřice, Zábř., Slavkova, u Letonic, Brněn., Kunšt,: nesó, vedó, za našo stodolo, dlóho, kót (kút, kout), ďóra, ščór, tróba. Brt. D. II. 14., 35., 63., 104., 110., 71., 121.. 147., 156., 164., 231. Za ú a pře- hlasované z něho í jest všude ó u Kojet a Přer., Olom., Prostej., Tišn., mor. Kruml.: dłóho, łóka, sód, ďóra, atd. Brt. D. II. 45., 68, 183., 205. Kót, kókol atd. v mor. nářeč. Gb. II. ml. I. 258. Změny v Týnecku vz Brt, i). II. 92., v Chromecku, vz List. fil. 1894. 82. nu. — Ú se nepřehlasuje místy/. Vz Brt. D.II. 125. Ů se psávalo: u, ti, ů: skoro (skůro), búh,
můž (může). Vz Gb. II. ml. I. 231. Kdy se začíná // (m. ó). Vz ib. 243. Ů (uo) často m. u v Háj. Herb. a V. Kal : bůjný, figůra, kůlka, huolka, krůpička, kruopička, Jůdas, jůdský. List. fil. 1894. 300. V Letovicku vy- slovuje se ů zdlouha. Brt. D. II. 10 k II Ko- jet.., Olom., Prost., Drahan, Litovl., Konic, Jevíčku, Zábř., Tišn., Třebíče vyslovuje se krátce: dum, stut, dvur, Buh, kun. Brt. D. II. 45., 68., 101., 110., 121., 183., 224. V Přer., Slavkov., mor. Kruml., Kunšt. se krátí jeu místy nebo jen v některých slovech: dum, kun, kuzle, kuža, pučiť, pudu atd. Ib. 14., 147., 205., 231. Místy jako v Přer., Kruml. má zvuk jako ó (ú): stol, póčiť. II). 14., 205. Změny hl. ů na Chromecku vz v List. fil. 1894. 81. a po Mor. vz Brt. D. II. 122., 123. — Čí to kůň? Vaňků (m. Vaňkův). Bl. Gr. 68. Tak podnes v jihozáp. Čech. Mus. 1895. 175., 181. Tomášů, Janků, Havlů m. Tomášův, Jankův, Havlův atd. U těchto tvarů povědo- |
most, že jsou to adj. possessiva, vymizela a
proto se od nich odloučily a poněvadž není vzoru skloňovacího s nom. sg. -ů, ustrnuly v tvaru -ů pro všecky pády: s Václavem Antošů, viděl jsem dra Tomášů. Skloňovati je bylo by theoretickou novotou. Kdy přípustno? Vz List. fil. 1895. 277. Za -ů pak psáno někdy -ú n. u. Mikuláš Peklu, lid Hospodinú. Vz List, fil. 18%. 271. Cf. -uo (3. dod.). Ubabuchaný = zakoulený. Slov. Kal. S.
190. Úbělník, a, úbělorytec, tce, m. = rytec
alabastru, Alabasterer, m. Sterz. I. 118. Überlauf. Odkázal jim u. dvou kukusů.
1592. Kutn. šk. XVI. Uberschor, u, m. = horný štrych, dva
lány. XV. stol. Čel. Pr. m. II. 82. Ubezdušiti koho = zabiti. Kld. IV. 114
Ubezoumit = ukonejšiti, uchlácholiti.
Kunšt., Jevíčko. Brt. D. II. 404. Ubezpečenství. A v jeho u. pobrali mi
vozy. Půh. VI. 33. Ubezpečiti se z čeho. Ubezpečivše se
z toho, ne tak pilně města ostříhali jsou. Břez. Font, V. 382. Ubezpečlivě = bezpečně. U. někoho o né-
čem zpraviti. 1725. NZ. II 658. Ubička, y, f. = hubička, h odsuto. Us.
Dšk. Jibč. I. 33. Ubídněný. U. duše. Šml. I. 127.
Ubikvitář, e, m. = německý praedikant.
Wtr. Živ. c. I. 198. Ublinkání, n. Cf. Bumba (3. dod.).
Ubohý; uboh, a, o. List. fil. 1895. 302. U.
chvála, pýcha atd. (toho, kdo se nemá čím chlubiti, pyšniti). Jicko. Brt. I). II. 405. Úbor. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 47.
Úborna, y, f. Stow. Lib. Ven. 32.
Úborovitý. Ú. rostl. Vz Ott. VIII. 516.
Ubosti se oč. Vz Ston, 2.
Ubostvo, a, n. = ubožáci. Špitálně u.
1701. Věst. op. 1893. 47. Úboža = ubožák. Betka, u. Phľd. 1894.
268. Ubožák. Na úbožiaka i pán Boh zabudne.
Phľd. 1894. 11. Ubrus. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 75. —
U. = vejl (jeptišky). Wtr. Krj. I. 553. — U. (obrus) = obrusaná plachta. Phľd. 1894. 494. Cf. Rusati. Ubytý. Je to na obytú = ještě to ujde
(geht an). Bylo s ním ešče na u-tú = k vy- držení. Val. Brt. D. II. 405. Ucelený. U. část spisu. Mus. 1893. 588.
U. system. Krejč. Psych. 27. Ucestka = truskavec, sporýš, praščák,
křupavka, petržník, vlčoun, polygonum avi- cnlare, rostl. Brt, D. II. 506. Ucišiti = utišiti. Mtc. 1894. 107. (slov.).
Ucmochtat komu co = ledajak uvařiti.
Brt. D. II. 299. Ucpávkový. U. tuk. Nár. list. 1895. č. 61.
Ucuknouti. Kedz davaju, ber, kedz biju,
ucukaj. Phľd. 1895. 188. Ucupánek (hocopanek), nka, m. = malé
dítě, které se učí choditi a mnoho se unaví = ucupá se. Záp. Mor. Brt. D. II. 405. Ucupati se, vz Ucupánek (3. dod.).
|
||
|
|||
Předchozí (441)  Strana:442  Další (443) |