442

han, Brt. D. II. 101. a jinde na Mor. v Brt.
D. II. 122., 1.3., v Háj.. Herb. a V. Kal. v List.
fil. 1894. 208. nu. () rozličném vyslovování
hlásky u na Hané cf. Brt. D. II. b. Na Slov.
je m. strsl. u: u, ú (o). Cf. Pastr. L. 104. —
U cizí, zůstává: regula — řehula, nebo mění
se v o: řehole, nebo ve v: lektvař. Gb. H.
ml. I 264. — U se přisouvá: sedmu, ošum,
Licumburk, nárut = nárt (Doud.). Cf. Gb.
H. ml. I. 265. Sluza, sedum. Žďár. Brt. D.
II. 247. — U se odsouvá: k apoštolském sboru,
Hrad. 78., do dom, Šš., čom — čomu. Cf. Gb.
H. ml. I. 265. Dom (domu), poznov. Žďár.
Brt. D. I. 247. U se v dat. sg. skloňování zá-
jmenniého a složeného ua Zlínsku a j. někdy
odsouvá: chudobném člověku, jednom, dru-
hém. Ib. 3. — U pohybné v sedum a osum.
Vz Brt. D. II. 186.

Ú vzniká. Vz Gb. H. ml. 1. 255. — Za ú
psáno uo a uow. Vz Gb. II. ml. I. 263. Mimo
to psávalo se: u, u, ú, ti, uu, uv, vv, tvu.
Vz ib. 251. — Původní ú v středosloví krátí
se v u, ale často v týchž slovích vyskytuje se
proti u také au v Háj. Herb, a V. Kal.:
houba — huba, kdoule — kdule, louh — luh,
mouka — muka — mauka, ocun, tuž neděli
atd. Vz List. fil. 1894. Ü00. — TJ se mění
a) v aujx toto v ou: súd — saud — soud.
Toto ti se drží do první třetiny XIV. stol.
Vz Gb. H. ml. I. 260. nn. U Jemnice a Tře-
bíče a Zďáru mění se v ou: louka, kout,
bouček atd. Vz Brt. D. II. 247., 268., 224.
V Kosmogr. se rozšiřuje také v au — ou.
1554. Vz List. lil. 1893. 954. — b) v d u Kro-
měř., Holešova, Morkovic, Letovic, Litovle,
Konice, Jevíčka, Bystřice, Zábř., Slavkova,
u Letonic, Brněn., Kunšt,: nesó, vedó, za
našo stodolo, dlóho, kót (kút, kout), ďóra,
ščór, tróba. Brt. D. II. 14., 35., 63., 104., 110.,
71., 121.. 147., 156., 164., 231. Za ú a pře-
hlasované z něho í jest všude ó u Kojet a
Přer., Olom., Prostej., Tišn., mor. Kruml.:
dłóho, łóka, sód, ďóra, atd. Brt. D. II. 45.,
68, 183., 205. Kót, kókol atd. v mor. nářeč.
Gb. II. ml. I. 258. Změny v Týnecku vz Brt,
i). II. 92., v Chromecku, vz List. fil. 1894.
82. nu. — Ú se nepřehlasuje místy/. Vz Brt.
D.II. 125.

Ů se psávalo: u, ti, ů: skoro (skůro), búh,
můž (může). Vz Gb. II. ml. I. 231. Kdy se
začíná // (m. ó). Vz ib. 243. Ů (uo) často m.
u v Háj. Herb. a V. Kal : bůjný, figůra,
kůlka, huolka, krůpička, kruopička, Jůdas,
jůdský. List. fil. 1894. 300. V Letovicku vy-
slovuje se ů zdlouha. Brt. D. II. 10 k II Ko-
jet.., Olom., Prost., Drahan, Litovl., Konic,
Jevíčku, Zábř., Tišn., Třebíče vyslovuje se
krátce: dum, stut, dvur, Buh, kun. Brt. D.
II. 45., 68., 101., 110., 121., 183., 224. V Přer.,
Slavkov., mor. Kruml., Kunšt. se krátí jeu
místy nebo jen v některých slovech: dum,
kun, kuzle, kuža, pučiť, pudu atd. Ib. 14.,
147., 205., 231. Místy jako v Přer., Kruml.
má zvuk jako ó (ú): stol, póčiť. II). 14., 205.
Změny hl. ů na Chromecku vz v List. fil.
1894. 81. a po Mor. vz Brt. D. II. 122., 123. —
Čí to kůň? Vaňků (m. Vaňkův). Bl. Gr. 68.
Tak podnes v jihozáp. Čech. Mus. 1895. 175.,
181. Tomášů, Janků, Havlů m. Tomášův,
Jankův, Havlův atd. U těchto tvarů povědo-

most, že jsou to adj. possessiva, vymizela a
proto se od nich odloučily a poněvadž není
vzoru skloňovacího s nom. sg. -ů, ustrnuly
v tvaru -ů pro všecky pády: s Václavem Antošů,
viděl jsem dra Tomášů. Skloňovati je bylo by
theoretickou novotou. Kdy přípustno? Vz List.
fil. 1895. 277. Za -ů pak psáno někdy -ú n.
u. Mikuláš Peklu, lid Hospodinú. Vz List,
fil. 18%. 271. Cf. -uo (3. dod.).

Ubabuchaný = zakoulený. Slov. Kal. S.
190.

Úbělník, a, úbělorytec, tce, m. = rytec
alabastru, Alabasterer, m. Sterz. I. 118.

Überlauf. Odkázal jim u. dvou kukusů.
1592. Kutn. šk. XVI.

Uberschor, u, m. = horný štrych, dva
lány. XV. stol. Čel. Pr. m. II. 82.

Ubezdušiti koho = zabiti. Kld. IV. 114

Ubezoumit = ukonejšiti, uchlácholiti.
Kunšt., Jevíčko. Brt. D. II. 404.

Ubezpečenství. A v jeho u. pobrali mi
vozy. Půh. VI. 33.

Ubezpečiti se z čeho. Ubezpečivše se
z toho, ne tak pilně města ostříhali jsou. Břez.
Font, V. 382.

Ubezpečlivě = bezpečně. U. někoho o né-
čem zpraviti. 1725. NZ. II 658.

Ubička, y, f. = hubička, h odsuto. Us.
Dšk. Jibč. I. 33.

Ubídněný. U. duše. Šml. I. 127.

Ubikvitář, e, m. = německý praedikant.
Wtr. Živ. c. I. 198.

Ublinkání, n. Cf. Bumba (3. dod.).

Ubohý; uboh, a, o. List. fil. 1895. 302. U.
chvála, pýcha atd. (toho, kdo se nemá čím
chlubiti, pyšniti). Jicko. Brt. I). II. 405.

Úbor. O pův. slova cf. Gb. H. ml. I. 47.

Úborna, y, f. Stow. Lib. Ven. 32.

Úborovitý. Ú. rostl. Vz Ott. VIII. 516.

Ubosti se oč. Vz Ston, 2.

Ubostvo, a, n. = ubožáci. Špitálně u.
1701. Věst. op. 1893. 47.

Úboža = ubožák. Betka, u. Phľd. 1894.
268.

Ubožák. Na úbožiaka i pán Boh zabudne.
Phľd. 1894. 11.

Ubrus. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 75. —
U. = vejl (jeptišky). Wtr. Krj. I. 553. —
U. (obrus) = obrusaná plachta. Phľd. 1894.
494. Cf. Rusati.

Ubytý. Je to na obytú = ještě to ujde
(geht an). Bylo s ním ešče na u-tú = k vy-
držení. Val. Brt. D. II. 405.

Ucelený. U. část spisu. Mus. 1893. 588.
U. system. Krejč. Psych. 27.

Ucestka = truskavec, sporýš, praščák,
křupavka, petržník, vlčoun, polygonum avi-
cnlare, rostl. Brt, D. II. 506.

Ucišiti = utišiti. Mtc. 1894. 107. (slov.).

Ucmochtat komu co = ledajak uvařiti.
Brt. D. II. 299.

Ucpávkový. U. tuk. Nár. list. 1895. č. 61.

Ucuknouti. Kedz davaju, ber, kedz biju,
ucukaj. Phľd. 1895. 188.

Ucupánek (hocopanek), nka, m. = malé
dítě, které se učí choditi a mnoho se unaví
= ucupá se. Záp. Mor. Brt. D. II. 405.

Ucupati se, vz Ucupánek (3. dod.).