451

Utopiti. Slunce se u-lo (zapadlo za mrak).
Světz. 1895. 171.

Útor. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 79.

Útoreň, rně, f., ploška v hlatenství. Am.
Orb. 89.

Utošov, a, m., potok v Novohrad, na Slov.
Phľd. XII. 158.

Utouliti. Tam se utulíme v stínu. Kká.
Puš. 12.

Utracepený = utracepaný, eufem. m. za-
tracený. Čern. Př. 43.

Utratiti koho: ženu = ztratiti (smrtí).
PMd. 1895. 141.

Utratný = k utrácení, k zahubování. U.
čas = v němž může zahubiti, vražditi. AlxBM.
191. (Cf. Krok. 1893. 210.).

Utrejchovy. U. baba = prodavačka utrej-
chové vody pro mouchy. NZ. II. 613.

Utrhač. U. a blázen má se jako svině,
ryje-li aneb raději běží do bláta nežli k žlabu.
Bl. Gr. 301. U-či ďábel sedí na jazyku, tomu
pak, který utrhanie poslúcha, v ušach. Phľd.
1894. 6.

Utrhlec, helce, m., rostl., vz Verunka (3.
dod.).

Utrhnouti. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 65. —
se komu. U-hla se jí ruka (dala něčeho
mnoho). NZ. II. 613.

Utříti. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 79.

Utrkati = trkáním zahubiti. Jakoby chtěl
čelem utrknouti zemi (trknutím odraziti).
Lomn. (Wtr. Živ. c. II. 931.).

Útrobozvěr, a, m. Vz Am. Orb. 104.

Útrpný. Kniha ú-pná či smolná či černá.
Vz Hrš. Nách. I. 313.

Útržka. Na kázání ú-kou o něčem mluviti.
Snm. I. 465.

Uťupnúť = kousek něčeho uraziti. Jicko.
Brt. D. II. 408.

Utvářeč, e, m. = tvoříc, Gestalter, m.
Sterz. I. 1081.

Utvrditi. Ulixes kázal si uši u. (voskem
zacpati). GR. Nov. 188. 11.

Útrova, y, f. = útrata. Slov. Kal. S. 195.

uv, vu. Skupiny uv a vu vz v List. fil.
1893. 467. nn.

-ův konc. gt. pl. Z té v se odsouvá a to
hlavně v nářečích: chlapů, synů; také u adj.
possess. v obecné mluvě: bratrů (m. bratrův)
dům. Vz Gb. II. ml. I. 435., ů (3. dod.).

-ův, -ova, -ovo. Na Mor. místy: -u, -ova,
ovo: sósedu, sósedova, sósedovo. Brt. D. II.
157., 216. a Ů (3. dod.) a j. V Brněnsku, od
Brna po Znojmo: -ůj (-uj), -uva, -uvo. Brt.
D. II. 171., 216.; u Tišn. -ůj, -uva, -uvo a
skloňuje se celkem dle Nový, ib. 192.; uKunšt.
-uj, -ova, -ovo a -uj, -uva, -uvo, ib. 237.; na
Žďár. -ůj (-ů), -ova, -ovo. Ib. 255. — O skloň,
adj. v -ův vz List. fil. 1895. 271. — Přirození
jednorožcovo. GR. Nov. 126. 7.

Uvadnouti. Uvádati. Háj. Herb. XL b. aj.,
Bouč. 83.

Úval, z lat. vallis. Cern. Př. 20.

Úvar, u, úvarek, rku, m. = mokřina na
poli, produch. Záp. Mor. Brt. D. II. 408.

Úvazník, u, m. = úvazový sloupec, Beting.
Sterz. I. 476. a.

Uváznouti kde: v piesce. AlxV. 2183.
Úvazový, vz Úvazník (3. dod.).

Uveličení. Bez u-nia — bez přeh ánění.
Phľd. 1895. 714.

Úvěrný. Budz mi u. Mor. Mtc. 1894. 15.
Uvěřovati. Tohoto ť.aru se neužívá, sta-
číť uvěřiti. Bl. Gr. 328.

Úvěry = prohnutý, zkřivený. Ú. šindel.
Kunšt. Brt. D. II. 408.

Uvhodniti komu co (v hod učiniti). Lerm.
II. 87.

Uviděti. Hdê pak se zas uvidíme? Dá-lê
j Pámbu v nedělô, ešlê nevoslepnem. Mor. NZ.
i V. 546.

Uviják, u, m. U. pro vedení elektr., Lei-
tungshaspel, f. KP. VIII. 189.

Úvíka, y, f. = co se dává na uvíjení nití
do klubka, na př. kousek papíru. Třebíč.
Brt, D. II. 408. Cf. Podvínek (v II. díle).

Uviniti co čím. Svědomí by u-li anebo
urazili hřiechem. Chč. S. 198. (Chč. Mik. 448.).

Uvířiti, vz Vířiti (3. dod.).

Úvitek. Vz Vzpružina (3. dod.). — Ú.,
hóvitek = otýpečka. Záp. Mor. Brt. D. II. 408.

Úvlacnosť, i, f. U. maďarského rhythmu.
Vz Phľd. 1894. 692.

Uvládati koho. Dbš.

Uvléci co kam. Uvlekl jest v ně nevěru
svého pohanstvie. Chč. S. 79.

Úvod. O ú-dě žen (po porodu) na Mor. vz
Duf. 48. nn. Svatební ú. nevěstin na Slov.
Vz Phľd. 1896. 120.

Úvodnice. Kmotra jde s matkou do ko-
stela jako ú. Slez. NZ. VI. 40.

Úvodový. Ú. ubrus (plachta). Slez. NZ.
VI. 40.

Úvoz. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 48.

Uvožgřený. Děti majú u-nú hubu, když
si slzy rozmažou po špinavé tváři. Val. Brt.
D. II. 408.

Úvršek, šku, m. = vršek, kopeček. Loštice.
Brt. D. II. 408.

Uvyknouti. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 76.

Úzadí, der Hiatergrund. Phľd. 1892. 406.,
1894. 10., 412., 1895. 72.

Uzavírka — vsunutí buňky do buňky,
Einschluss, m. Hlav. Obrz. 22.

Úzce. AlxŠ. 3. a,

Uzda z ada hamus. Gb. H. ml. I. 496. Čiji
kůň, teho baj uzda. Slez. Nov. Př. 349.

Uzdění, n. = uzda. Koním sňali sedla
u. Kub. Rol. 113.

Uzdín, a, m., hrad v Novohrad. na Slov.
Phľd. XII. 554.

Uzdravitelkyně, ě, f. 1731. Věst. opav.
1893 29 '

Uzdříti m. uzříti. Bl. Gr. 266. Kdož list
uzdří (d vsuto). 1461. Arch. XIV. 103. Posud
i v Čech. ku př. v Horažďovicku. Mus. 1895.
185.

Uzel. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 48., 82.
Uzlík na struně = místo, které se při jejím
tetelení-se nehýbe, Schwingungsknoten, m. Am.
Orb. 30. — U. = dárek v šátek svázaný,
který dávají děvčata o velikonocích svým
miláčkům. NZ. IV. 323. — II. Mladší sestra