453

Úžník, a, m., esolus, brouk. Úžník malý,
e. pygmaeus, větší, parallelopipedus, zúžený,
angustatus. Vz Klim. 128.

Užouti. Najprv užuj (žvýkej), potom jedz.
Zvolen.

Užovka, O pův. cf. Gb. H. ml. I. 48. Ú.

páskovaná, elapliis quaterradiatus. Vz Ott.
VIII. 477.

Úžovkovitý. U. hadi, colubriformia. Ott.
XI. 518. b.

Užralý. Chodil jako bejk u. 1591. Kutn.
šk. 47.

V se psávalo: u: jauor — javor; uu:
uusiech — všěch; v: pánev; vv: vvezlo; vw:
vwyedyev; w: wezlo; wu: swue — své; někdy
měkkosť naznačena a psáno: w: mluwil. Vz
Gb. H. ml. I. 425. Jak se vyslovuje v v jiho-
západních Cechách. Vz Dšk. Jihč. I. 24. —
V se spodobuje s temnými k, t, s x f: kfět,
Týnec, Bystr. Brt. D. II. 73., 93. Ftáčok,
ftactvo. Pastr. L. 145. U Olom., Prostěj., Li-
tovle, Konice a Jevíčka se v nespodobuje.
květ. Brt. D. II. 69., 111. — Dále se v mění

a) v b: kurba m. kurva, příbuzný z přívuzný,
bidle m. vidle. Gb. H. ml. I. 430.; u Drahan:
blaštuvka, Brt. D. II. 101., u Litovl., Kon. a
Jevíčka: pijovár, ib. 113., u Zábř. bidět m.
vidět, já bim (vím), boni (voni), ib. 129.,
u Kunšt.: zbíhat m. zvíhat, ib. 233., na Žďár.:
babouk m. pavouk, ib. 249., u Jemnice v před-
ložce bedle, ib. 269., u Tišn.: bedra (vydra),
Ib. 186., u Kojet,: pandrab (pondrava), Ib. 47.;

b) v f: fizgat m. vizgat (hvízdati) u Tišn.,
Brt. D. II. 186., fous, fak (vak), Gb. H. ml.
I. 430.; c) v h: šlihovica m. slivovice, u Tišn.,
Brt. D. II. 186., Václahov místo Václavov,
u Zábř. Ib. 129.; před jasnou: h mněstě, Gb.
H. ml. I. 431.; d) v ch před temnou: ch poli
(v poli), ib. 431.; e) v j: kjet, u Zábř., Brt.
D. II. 129., Slajkovice m. Slavkovice, u Je-
mnice, ib. 269.; a) v gt. pl.: moc kolačůj,
b) v subst vobuj (obuv), u dje m. dvě, na
Žďár. Ib. 249.; f) v l: skyla (skyva) chleba,
nalní (navní) kosť, na Žd'ár., Brt. I). II. 249.,
sloboda m. svoboda, Gb. H. ml. I. 430.; g) v m:
mňuk m. vnuk, mzdor m. vzdor, Gb. H. ml.
I. 430.; h) v u v jistých případech před ret-
nicemi: u pomoc (v pomoc), u vodě (v vodě),
Gb. H. ml. I. 427. nn.; po samohláskách, ná-
sleduje-li po v souhláska: kauka (kavka),
prauda, zrouna (zrovna), ale místy kavka atd.,
na Žďár., Brt. D. II. 249., u Zábř., ib. 129.;
na Slov. mění se v na mnohých místech na
konci syllab a slov v u: leu (lev), dieuča
(dievča), šeucouský (ševcovský); v Gemer.:
chlapou (chlapov), můžou a z tohoto ou vzniklo
tam místy ó: chlapó, mužó, Phľd. 1893. 561.;
i) v v. Následuje-li i, í n. praejotovaná samo-
hláska, mění se v v některých nářečích v v:
mluvil. Cf. Gb. H. ml. I. 426., Brt. D. II. 13.,
16., II. 17., Dšk. Jihč. I. 21. Stran změny
hlásky vz kromě toho: na Kroměř. a Zlín.
Brt. D. II. 17., Kojetín., ib. 47., 94., v jiho-
západních Čechách (v: b, /, g, h, ch, j, I, m,
p, t). Dšk. Jihoč. I. 24.-28.; v chromečském
podřečí na Mor. List. fil. 1894. 93. — V cizí

zůstalo: varmuže, nebo se změnilo a) v f:
coufati, b) v b: ochtáb, c) v p: kopert (cou-
vert), d) v m: mešpory, kment. Gb. H. ml. I.
431. — Y se přisouvá: a) k a: vajce, b) k ě:
rukověť, c) k i: vískati, d) k o: vod vína,
vokno, e) k u: vúzký, f) k y: obvyklý v. obyklý
a v některých jiných tvarech a slovech. Vz
Gb. H. ml. I. 432. nn. Vlasica m. lasice,
u mor. Kruml., Brt. D. II. 209., vlaska (la-
sice), u Drahan a Tišn., ib. 101., 186., v jiho-
západních Čechách. Dšk. Jihč. I. 24.—28.
U Kojet. ve slově bľeskfa (m. bľeskva =
pliska), na Žďár. k slovesu: ščekat, pes včeká.
Brt. D. II. 47., 250. Rozceství m. rozcestí.
U Zábř. Brt. D. II. 129. Přídechem bývá v
náslovnému o: vocet, vomáčka, Háj. Herb.
53. a., 73. b., vokno, V. Kal. 316. a.; všude
v Drahansku, Letovic, Litovel., Konic, Jevíč.,
Slavkov., Letonic, Kruml., Třebíč., Kunšt.,
Žďár., Jemnicku, Dač., u Telče: voko, vodvo-
lat, vokno. Brt. D. II. 101., 105., 113., 148.,
156., 209., 225., 233., 250., 269., 278. Příde-
chové v na Slov. vz Pastr. L. 113. V podřečí
olom.-prostěj. jest přídechové v jen místy. Vz
Brt. D. II. 70. Přídechového v není v Kromě-
řížsku, Týnecku, Vyškov. a v Chvalkovicích:
oko, okno. Vz Brt. D. II. 17., 93., 99., 158. —
Y se odsouvá. Vz: -óv, -ův, vz-, vš-, -ovství,
avi, avo, ova, ovi, vl, vn, vd, obv, chv, svl,
svr, vo, a Gb. H. ml. I. 431. nn. V předložce
vz-: zbuzuje m. vzbuzuje, Háj. Herb. 63. b.,
zejmouti se, ib. 19. a., povodeň zrostla, V.
Kal. 347., moře se zbouřilo. Ib. 215. (List.
fil. 1894. 294.). V Bystřičku ze slab. ova:
piovár, staovať, Brt. D. II. 73.; v Litovel.,
Konic, Jevíč.: šecké,ib. 113.; v Zábř.: čil
m. včil, ib. 129.; na Zďársku ze skupiny ovi :
bratroj, psoj, ve slovese poidat, ib. 249.,
u Dačic a Telče: chůjka (chvůjka). Ib. 278.
Na Slov.: zau (vzal), čil (včil), čas (včas); hl.
ve slově všecek. Vz Pastr. L. 148., 149. V jiho-
západních Cechách, vz Dšk. Jihč. I. 24.—28.

V, ve předložka. Vokalisace předložky v
v Háj. Herb. (1562.) a V. Kal. (1578.). Vz
List. fil. 1894. 203., 204.

va za ô: mvaj (môj). V Ratkovsku. Phľd
1893. 374.

Váb, a, m. = vábec, vábič, čižbář i pták,
který jiné k sobě vábí. Slov. Kal. S. 196.

Vábka, y, f., vz Cukryna (3. dod.).

Vábca = píšťala, kterou se ptáci vábí.
Slov. Kal. S. 196.

Vábno, a, n. = vápno. Phľd. 1895. 25.

Vaca, dle Bača, vz násl. Václav.