490

Tznieti, n vsuto. Vz Gb. H. ml. I. 380.,
379.

Vznořiti se k čemu. Cf. Vnořiti, Gb.
Ruk. 4.

Vzopiať sa = vzepnouti se. Slov. Kal. S.
206.

Vzorek pletený: živé bloščky, hadový,
chudé Evy, kartáčkový, kašový, klasový, ko-
čičí tlapky, listový, parazolkový, pavúkový,
ratolístkový, rohlíčky, sloupový, strukový,
šeklový, tlačený. Brušp. Hledíková.

Vzouti = obléci. Nohavice v. XV. stol.
Wtr. Krj. I. 159.

Vzpak ruky = políček vmetený vrchní
stranou ruky. Slov. Kal. S. 206.

Vzpěradlový, Sprensrswerks-. S. most.
Ptrl. 10.

Vzpětiti = zpět táhnouti, zdržovati. Alx.
BM. 270.

Vzplálý čím. Jazyk hněvem v-lý. Černý
Cenci 111.

Vzpomenouti. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 81.

Vzprchnouti. K ,Alx.^£ přidej V. 1687.

Vzpřimovač, e, m., extensor (sval). Ott.
VIII. 968. V. palce, musculus extensor polli-
cis, prstů, m. e. digitorum longus. Ott. XI.
492. a.

Vzpružina = silná žerď. Tou se chrastí,
prkna a p. na vůz naložená přitahují, také
úvitek. Brt. D. II. 445.

Vzrotiti se. Vz Rotiti.

Vzrúditi = rozmrzeti, pobouřiti, roz-
vztekliti, rozlítiti, znepokojiti a p. Svatojir-
skú knieni vzrúdi a vsadiv ju na kolese vy-
vez ju z země. DalC. 46. 4.—6. Ten kněze
Přemysla proti otci vzbudi a ten prvý (s) svým
synem Jarošem krále vzrúdi. Když smrtelný
hřiech na tobě, inhed zlodejstvo při tobě, jímž
své hřiešné tělo vzrúdíš. Um. Raj. 369. 72.
(Krok. 1892. 438.).

Vzruch. Z hudby zní i v. touhy. Vrch.
Lingg. 100. (Vrch. Rol. I.—VI. 73.).

Vztáhnouti (se) = ustoupiti, couvnouti.
AlxB. 299 (Krok. 1893. 158.).

Vztahujicnosť, i. f. = rztah, relatio.
Pal., Krok. 1895. 288. Cf. násl.

Vztažitelnosť, i, f., relatio. Dk. Krok.
1896. 14. Cf. předcház.

Vzteklec. Vz Triek (3. dod.).

Vztřásti se. Všichni udi se v něm vztřasu.
Hrad. 145.

Vzvieci, zvieci. Cf. Gb. Km. -a. 20.

Vzyýši. Cf. Gb. Ruk. 512., List. fil. 1896.
321. (Z. na pavlači sedieše kněz. Rkk.), Mus.
1896. 375.

VŽ. Z vž se v odsouvá: ždycky. Gb. H. ml.
I. 437., Dšk. Jihč. I. 26.

Vždyckny. Dle Br. Gr. 266. lépe: vždycky.
Posud v obecné mluvě. Mus. 1895. 184.

Vždychny = vždycky. 1418. List. fil.
1896. 59.

W psáno někdy m. vu, vú: mluw = mluvu,
d\v = dvú, wsta = v-ústa nebo místo v-o:
wstatczich = v ostatcích. Vz Gb. H. ml. I. 425.

Wamberg, z Waldenberg. Čern. Př. 37.

Waňaus, a, m., hud. sklad, + 31 ./12. 1893.

Weyr Emil + 25./1. 1894.

Wičlif. Cf. Vlč. Lit. 81.

wu psáno také m. ur: wuazaty = uvázati,
nebo m. v: ewuangelista = evangelista. Gb.
H. ml. I. 426.

Xandr, a, m. = Alexander.
Xenorový. X. kyselina oprav v: xeronová.
Vstnk. III. 250.

Xylan, u, m., v lučbě. Vstnk. IV. 21.
Xylém, u, m., u rostl. ČI. L. Jos. 14. a j.
Xylosa, y, f., druh cukru. Vstnk. IV. 22.

Y praslovanské jest střídnicí za původní
ú, unf, ont, on; vzniká dloužením z t; docho-
valo se do češtiny. Vz Gb. H. ml. I. 38., 279. —
Jak se y vyslovuje a jak se vyslovovalo. Vz
Gb. H. ml. I. 278. U Jemnice zní temně. Brt.
I). II. 267. — Y sepsalo: y, ý, i. Ib. 279. —

Y se mění a) v e hlavně v nářečích: nyní —
nenie, hybký — hebký, myslím — meslím.
Cf. Gb. H. ml. I. 283. U Kojetína a Přer. (ve
vysoké, velmi zúžené e). Vz Brt. D. II. 44.
Ü Olom. a Prostěj. (trvajíc jen v několika
slovech málo obvyklých n. cizích). Ib. 67.