491

U Týnce: jazyk —jazek. Ib. 92. Ve Vyškov-
sku: ryby — rebe. Ib. 99. U Letovic: myš —
meš, ryby — rebe. Ib. 104. U Litovle, u Ko-
nice a" Jevíčka. Ib. 109. U Zábřehu. Ib. 121.
U Slavkova jen porůznu: ryby — rebe,
čtyry — štere. Ib. 116. U Letonic: ryby —
rebe. Ib. 156. U Brna, Ib. 162. U Tišnova
(ne vždy): rebe. Ib. 182. U mor. Kruml. Ib.
204. U Třebíče v indik.: myju — meju, ryju —
reju. Také v Čech. Ib. 224. U Kunšt. v ind.
praes. sloves: meju, kreju a reju a místy kon-
cové y: rybe, rake m. raky. Ib. '230. Na Žďár-
sku v předponě slovesa vyjít. Z hlavy vešlo.
A jinde ib. 246. U Drahan. Vz ib. 101. Změny
hlásky ij v Chromči. Vz List. fil. 1894. 84. nn.
Na Hané. Ib. 7. V Háj. Herb, a V. Kal. Vz
List. fil. 1894. 210. — b) v i. Vyslovuje se
jako i. Cf. Gb. H. ml. I. 280. Ú Zábř.. ve
spojce diž = když. Brt. D. II. 125. Ve Spiš-
skú původní y, ý zaniklo a nahrazeno hlá-
skou i, které však předcházejících souhlásek
neměkčí: bohatí (bohatý), každi (každý), karti
(karty). Phľd. 1893. 431. Taktéž v Gemersku.
Phľd." 1893. 557. — c) v u: byl — buł. Laš.
Vz Gb. H. ml. I. 281. — d) v r: prtel (pytel),
mrdlo (mydlo). Na Žďársku. Brt. D. II. 246. —
Y se přisouvá: sedym, osym. Cf. Gb. H. ml.

I. 285. — Y (ý) se odsouvá: sekrka (sekyrka),
trzniti (trýzniti), koblka (kobylka), mlnář
(mlynář). Cf. Gb. H. ml. I. 285. Poľkat =
polykati. Žďár. Brt. D. II. 246. — Pozn. Abych
článku již vysázeného netrhal na několika
místech, dodávám ku konci jeho, že se najde
také v Mus. fil. 1896. 417., 430., 431., jak se
r. 1440. y psalo, jak se měnilo v: u, e a jak
se vysouvalo (nevplnul — nevplynul); a o ná-
sledujícím ý, že vzniklo z -yj (vými m. vyjmi)
a že se šířilo a) v aj (zmaj jej), b) v ej (čer-
venej).

Y jakožto spojka. Cf. Gb. H. ml. I. 215.

Ý. Cf. i předcházející y. _r— Ý vzniká. Vz
Gb. II. ml. I. 279. nn. — Ý se psalo: yy, ij,
i, cf. Gb. H. ml. I. 279.; e: nazevati, Otc.
241. a; ye, ie: bielce, byelee = býlí. Cf. Gb.
H. ml. I. 235. — Ý se mění a) v é. TJ Kro-
měříže. Tam se také krátívá v y. Vz Brt. D.

II. 13. U Morkovic: býk — bék, strýc =
stréc, Ib. 63. U Olom. a Prostěj.: bék, a toto
é se krátí jako i u Kojetína a místy u Přer.
v e (velmi zúžené): bek, pasteř. Ib. 44., 67.
U Bystřice a Šternb.: bék. Ib. 71. U Letovic:
stréc. Brt, ib. 104. U Litovle, Konice a, Je-
víčka, Ib. 110. U Slavkova, v Litensku a Žďár.
Ib. 146. U Letonic: bék. Ib. 156. U Brna:
bék. Ib. 162. U Tišn.: mlén, stréc. Ib. 182.
U Krami.: mlén, ale: dým. Ib. 204. U Kunšt:
meto. Ib. 230. — b) v y. TJ Přer. se ý nemění
v é, ale krátí se. Brt. D. II. 36. — c) v ej.
U Dačic a Telče: bejk. Brt. D. II. 277. U Tře-
bíče: bejk. Ib. 224. Na Žďársku: bejvat, vej-
skat, mejdlo, tejch. Ib. 246. — d) U Jemnice
mění se v ýj (temné y) a přechází místy v ej:

strŷjc, bŷjk. Ib. 267. — e) v aj -ej: pýcha —
pajcha — pejcha; ý se drží posud, aj a ej
jen v nářečích. Vz Gb. H. ml. I. 281. Cf. List.
lil. 1893. 954., aj, ej. Na Hané přešlo ý v: é,
y, i, i. e hlavně po: c, č, s, š, z, ž, ř, 1. Vz
Mtc. 1896. 5. — Ý m. y: Cýpr, býlina, du-
rýnský, Štýrsko v Háj. Herb, a V. Hist. Kal.
Vz Listy fil. 1894. 301.

Y-a staženo v á: kdák z kdypak. Podkrk.
Gb. H. ml. I. 565.

Yakrmistr, a, m., z Jägermeister, m. 1607.
Hrš. Nách. I. 626.

Ydednoho m. i-jednoho. Gb. H. ml. I. 529.

yj. Dvojhl. yj v Chromči na Mor. Cf. List.
fil. 1894. 88. — yj mění se a) v é. V Kroměř.
Vz Brt. D. IT. 15. U Kojet. a Přer. Ib. 45.
U Letovic: homé, zakré (umyj, zakryj). Ib. 101.
U Litovle, Konice a Jevíčka: ré (ryj). Ib. 111.
Na Litensku: umé, zakré. Ib. 147. U Tišn.:
zakré. Ib. 181. U Brna v é n. ej: přikréj (při-
kryj), zakré. Ib. 165. U Kunšt.: zakré v. zakry.
Ib. 231. — b) v y. Vz předcház. (konec).
U Třebíče: zakry (m. zakryj). Ib. 224. U Slav-
kova: umy (umyj). Ib. 147. — c) v ý. V Týnci:
zakrý, rý, omý (ryj, omyj). Ib. 92. TJ Male-
novic: umý (umyj). Brt. D. II. 2. — d) v ej.
Na Žďársku (většinou): zakrej. Ib. 247.
U Kruml.: zakrej. Ib. 206. — Cf. ještě Brt.
D. II. 69., 123. — U Holešova imperativní
koncovka yj hlásky j neodsouvá: umyj, zakryj.
V Holešově: réj (ryj), zakréj, vedle umyj. Ib.

35.

yji staženo v ý: drobry — jimi = dobrými,
kryji = krý. Vz Gb. H. ml. I. 558.

Ympny = ymny, hymni. 1579. Wtr. Ziv.
c. 853.

-yň m. -yně, strč. Má přítelkyň. Ev. ol.
184. a, (Gb! Km. -a, 15).

-yně. Kmeny -ynja měly v sg. nom. původně
koncovku -yni: prorokyni, poselkyni; ale i ve
strč. také dosti často koncovku -yně: bohyně.
Kone, -yni mají jen jména žen. osob., -yně
názvy věcí: kuchyně. Gb. Km. -a, 15.

-yni, vz předcház. -yně.

Ypsilonář, e, m. = ypsilonista. Zl. Jg.
269.

Ypsilonista, y, m., pl. -sté. Y-sté = pří-
vrženci Jana Nejedlého, kteří hájili psaní y
po: c, s, z. Mtc. 1894. 320., Zl. Jg. 191. Cf.
Itista.

Ypsilonomanie, e, f. = mánie psáti y m.
i. Čl. (Zl. Jg. 197.).

-ys, vz -is (3. dod.).

-ýsek, příp. os. jm.: Honýsek. Honejsek.
Kbrl. Sp. 12.

-yska, příp. os. jm.: Mykyska, Kbrl. Sp. 12.

-yta, příp. os. jm.: Kubita, Mašita. Kbrl.
Sp. 12.

-ytka, příp. os. jm.: Machytka. Kbrl. Sp.

Yzúbek, bku, m., z hyssopus. Slov. Cern.
Př. 56.