492

Z původní. Vz Gb. H. ml. I. 306. — Staro-
slovanské z. Vz ib. 315. Jak znělo? Vz ib.
469. — Z, ž se píše: z: z zeme; f: rozkasa;
s: samiľfliv; zf: zftrofkotagy; ff': liriffenym
(hryzením). Ib. 490. — Z měkne v ž: kolo-
maž. žlátenica, u Kunšt., u mor. Krmní., Brt.
D. II. 210., 234. V jihozáp. Čech. cf. Dšk.
Jihč. I. 37.—38. U Zábřeha měkčí se někdy
v ž v trpném příčestí: sažené (sazený). Brt.
D. II. 130. U Jemnice měkne v imper.: nevož.
Ib. 269. U Tišnova v trp. přič.: vožené, ale:
hozené. Ib. 187. — Z mění se a) v i ve skup.
zh, zďň. Vz Gb. H. ml. I. 495. Také na Slov.
Cf. Pastr. L. 135. Cf. z měkne v ž. — b) v Háj.
Herb, a V. Kal. často se zaměňuje s s. Vz
List. fil. 1884. 291. — c) v z ve Spišsku před
měkkými samohláskami: zima, peňeži. Phľd.
1893. 432. — Z stávd m. dz: cuzí. Phl'd.
1893. 238. a m. ž: železo (místy na Slov.).
Pastr. L. 145. — Z v chromečském podřečí.
Vz List. fil. 1894. 95. II Kroměř. Vz Brt. D.
I. 14., II. 17. V jihozáp. Cech. mění se v: t,
h, j. Vz Dšk. Jihč. I. 37.-38. — Jak splývá
z se sykavkou ? Vz zs, zz, zé, zš, Gb. H. ml.

1. 493. — V cizích slovech zůstává: zázvor,
musika vyslov muzika; někdy se mění v ž.
Gb. H. ml. I. 496. V cizích slovech u V.
často z m. s: Zeland, V. Kal. 311., Jozue
100., Jozef 181., Vespazian 329. — Z se
vsouvá. Vz zd, Chabzda a Gb. H. ml. I. 496.
II Slavkova ve slovese hrazditi m. hraditi. Brt.
D. II. 148. U Tišn. brazdit. Ib. 187. U mor.
Kruml.: náhrazda. Ib. 210. Na Žďár.: brázdit,
bzodnout. Ib. '250. V jihozáp. Čech. Vz Dšk.
Jihč. I. 3S. — Z se odsouvá 1. z jáz, vz Já;

2. vemu m. vezmu, Us.; 3. v mecítma m. mez-
cítma; 4. v Z. klem. několikrát ro- m. roz-:
roprášiti; 5. řetelně. Doudl. Gb. II. ml. I. 496.
nn. V Tišn.: pohřit, Brt. D. II. 187., u Kruml.
řicadlo. Ib. 210. V jihozáp. Čech. Vz Dšk.
Jihč. I. 38. — Slova v z vyzvukující sklánějí
se na Kroměř. dle Obraz. Vz Brt. D. II, 19.
Místy na Mor. dle vzorů měkkých: na vozi.
Vz ib. 6. — O změnách hlásky z v jistém
ruk. z r. 1440. cf. dodatkem také Mus. fil.
1896. 437.

Z bylo v jazyku starém a je posud zejména
v nářečích východních. Cf. Gb. II. ml. I. 469.,
490., 492.

Z předložka. Její vokalisaci v Háj. Herb,
a V. Hist. Kal. vz v List. fil. 1894. 205.

Za = rza (rez), r odsuto. Gb. H. ml. I. 353.

Zababiti. Nevěstu z. = lelíky okolo hlavy
jí zatočiti. Vck. Val. I. 33. Cf. Babinec.

Zabahnúť. Máš, nač sa ti zabáhne. Val.
Brt. D. II. 83.

Zábalka, y, ŕ. = veliká šatka vlněná n.
hedvábná různobarevná. NZ. VI. 67.

Zabaviti. Dokial sa z-víš (zde zdržíš)?
Phl'd. 1895. 53.

Zaberaniti. Tak s ním z-nil = uhodil.
Záp. Mor. Brt. D. II. 294.

Záběžný = kdo rád odbíhá, obskakuje

jiného, aby mu posloužil, úslužný. Val. Brt.
D. II. 418.

Zabice = krtice, krční nemoc. Dšk. Jihč.
I. 21.

Zabíjačky t, jelit, jitrnic, ovarovice n.
máčky drobové posílají všude přátelům, což
ti zase odplácejí. Tomu se říká: šperky, g ry
(Rožnov), karmina (uh.), ovar (M. Ostrava),
podhrdek (= podbradek), výslužka (Frytlant),
hostina (Jicko), pečenka (Uh. Hrad.), tlôstá
večera (Litovel), masopust (Opav., ač se za-
bíjí k vánocům). Polévce, v níž se vařil ovar,
říkají obarorica, trdelnica (han.), jelitnica
(Opava), godla (Frytlant). Brt. D. II. 485.

Zabíječ. 1469. Čel. Pr. m. II. 21.

Zabiti. Vietor sa zabil (utichl). Phľd. 1894.
373. Na Slov. často také = rozbiti. Kal. S.
207.

Zabitka, y, f. = zabíjení prasete. Slez.
NZ. IV. 446.

Záblačka, y, f. = závlačka, r v b. Dšk.
Jihč. I. 24.

Zablafúňat = zaštěkati. Pes z-ňal. Již.
Mor. Nár. list. 1896. č. 312. odp. feuill.

Zablahoželeť komu = blaho přáti. Phl'd.
1893. 4(1., 1891. 73.

Záblatllík, záblatnica, záosek — široký
zákolník se střechou. Zastrkuje se do díry,
která je u vozu v ose před lišní, aby se lišeň
s osy nesmekala. Brt. D. II. 444., 446.

Zabloncati komu ušima (zatrhnouti a p.).
Mor. Nár. list. 18 6. č. 224. odp. feuill.

Zablství m. zabylstvie, y odsuto. K Z. pod.
přidej: 39. 5.

Zábluda, rostl. Cf. Ott. VIII. 741. a.

Zablukotati. Plameň z-tal. Slov. Čes. 1.
V. 176. Cf. Blkotati (dod.).

Záboditi m. závoditi. Oestr. Mon. (Böhm.).
I. 495.

Zaboleti. Srdce bôlom z-lo. Phľd. 1895.
403.

Zabosorovati statek (dobytek). Phl'd. 1895.
125.

Zabouchati. Zabouchl za sebou dveřmi,
Čch. Kand. 17.

Zabožekať = zabědovati. Phľd. 1896. 717.
Zábradek = čásť pluhu na konci kotku.
Vz Brt. D. II. 449. — Z. = zářez u cepu
(vrub). Ib. 438.

Zábradlo = pavlač. Hus. (Ott. VIII. 9. a.).
i Když Němci mezi zábradlami zdí vyhlédajíce
vojsko viděli. Břez. Font. V. 476.
Zabraj, Zábrej, e, m., statek v Gemer.
Phľd. XII. 310.

Zábrana = překážka, Barriere. Sterz. I.
393. b. Z. otočná, posuvná, tahací, Dreh-,
Schub-, Zugschranken. Ptrl. 21.

Zabrániti. To si zabraňujem = zapoví-
dám. Phľd. 1895. 396. — Z. obilí = branami
zavléci. Čes. 1. V. 36.
Zábranný, prohibitiv. Sterz. II. 591.
Zábransko, a, n., bylo v nynějším Karlině
u Prahy. Vz Ned. Zábran. 19. nn.

Zabrati. Nota té j písně zabírala víc do