508

Jihč. I. 16. — Z zdv se d odsouvá: zvíhati
m. zdvíhati. Dšk. Jihč. I. 16.

Zdvíhadlový. Z. dok. Vz Ott. VIL 769.

Zdvíhati co. Zdvihše hlasy své. Ev. víd.
102. Luc. 17. 13. — se s čím. Juž sedm-
desátá (švestka) padla (na zemi) a te (ty,
Petře) se's s každó zdvíhal (pro každou se
shýbl). Brn. Brt. D. II. 177.

Zdvíře m. zvíře, d vsuto. Vz zdv, Dšk.
Jihč. I. 16.

Zdvižení, n. = pýcha, hrdosť. GR. Nov.
7. 14.

Zdvižný. Z. klapka (u pumpy), Aufstei-
gungsklappe, f. Sterz. I. 298.

Zdyhati. Kedz kuň zdyhá, najbaržej virgá.
Šariš. Phľd. 1895. 377.

Zdychati = umírati. Co tam slýchať? Ne-
chcú staré baby zdychať a mladé za muž brať.
Slov. Zátur.

Zdýlčejc. Čti z. (volněji). Dšk. Jihč. I..42.

Zdýlij = zdýlí. Háj. Herb. 14. a.

Zdýmání vod. Čel. Pr. m. I. 373.

Zdymnút = utéci. Já bych z takové služby
zdymnut (Jicko). Brt. D. II. 424.

Zeď. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 73. O strč.
skloň. vz Gb. Km. -i. 28.

Zednický. Z. cech (pravidla). Vz Mtc.
1896. 300. nn.

Zeékání v české řeči vlivem německým.
Koll.

Zéf, u, m. = odtok z rybníka. Litovel. Brt.
D. II. 424.

Zefír, u, m. = látka. Lizn. — Z. = safír
kámen. Wtr. Krj. I. 532.

Zehrada, y, f. = zahrada. Brt. D. II. 438.

Zechtěti čemu. I zechtěli králi člověku
(židé). Chč. S. 77. Lid ihned králi zechtěl.
Ib. 202.

Zejdovati prkna = po stranách shoblovati.
Cern. Př. 92.

Zejma hiems, zima frigus. V sev. vých.
Cech. Ze strč. zima. Minulať zijma. Št. É. 52.
(Gb. H. ml.).

Zelé. Králové z. Vz Vlčí jabko (3. dod.).

Zelektričiti se kladně, záporně. Vz KP.
VIII. 7.

Zelektrisovati co: nějakou hmotu. KP.
VIII. 3., 30.

Zeleň, ě, f., územie v Novohrad. na Slov.
Phľd. XII. 341.

Zelenářka m. zeleninářka od zelenina.
List. fil. 1893. 465., Gb. H. ml. I. 613.

Zeleno. O jmenném skloň. cf. List. fil.
1895. 291.

Zelenokabátník, a, m. = myslivec. Pečír.
Kalend. 143. b.

Zelenokamový. Z. chuch. Am. Orb. 81.

Zelenokrový drabčík, brouk. Vz Klim.
199.

Zelenovo, a, n., míst, jm. v Novohrad. na
Slov. Phľd. 1894. 61.

Zelený čtvrtek (pověry a obyčeje). Vz Nár.
list. 1894. č. 81. odp. feuill. (na Litomyšl.),
Oestr. Mon. (Böhm.) I. 442. (Sbtk.), NZ. II.
602., 701., IV. 324. nn., Duf.857. Na z. prou-
tek se dostati. Šml. I. 195. Co je v lete z-né,
býva v zime zedené (snědené). Phľd. 1895.
486. — Z. = seno. Zeleným nakrmili. Švihá-
čina. Brt. D. II. 520.

Zelhosteiněti = zlhostejněti. Jg. (ZI. Jg.
268.).

Zelí, zelij. Gb. H. ml. I. 192. Cf. Brt. D.
II. 441. Tenkrát jest z. teprv dobré, když ho
mráz obejde (tak těšívají, mrzí-li něco ně-
koho). Nár. list. 1894. č. 169. odp. feuill. Kob-
zole a žele to je jidlo vesele. Brt. D. II. 475.

Zelina. Zlá z. nevyhyne. Všade se mrcha
z. (planá) najde. Phľd. 1894. 441. — Z. sv.
Jana — Černobýl, artemisia vulg. Brt. D. II.
499. (rostl.). — Z. hostcová, řepka, carlina
vulg., rostl. Ib. 501.; z. hostcová, echinops
spharocephalus. Brt. D. II. 502. — Z. křehká,
lekavec, hubonoha, impatiens noli me tangere,
rostl. Ib. 504. — Z. ochvatná, bílý kořen, hlu-
zovník, scrophularia nodosa, rostl. Ib. 507. —
Z. větrová, vz Větrový (3. dod.).

Zelinka, agaricus flavovirens, houba. Brt.
D. II. 511. — Z-ky = druh drobných zele-
ných zimních jablek. Mor. Hledíková. — Je
jako z. = zelený, bledolící. Us. NZ. III. 695. —
Z. = býv. rybník u Poděbr. NZ. IV. 100.

Zelnáčkový. Z. polévka. Slez. NZ. IV.
447. Cf. Zelnicový (3. dod.).

Zeľnica, e, f. = káva. Ve šviháčině. Brt.
D. II. 520.

Zelničky, jm. pole. Mor. Nár. list. 1896.
č. 161. odp. feuill.

Zelný. Z. polévka = kyselá z mléka n.
podmáslí, dá-li se do ní něco zelí. Duf. 253.

Zemák. Na Mor. ještě: červenačky, chle-
búčky, janky, magnibonky, prajzáky, šarpiony
(championy), vyzovské. Vck. Val. I. 19. Jak
se z-ky na nově (měsíce) sázejí, mnoho kve-
tou a málo jest pod nimi. Ohrnují-li se na
den sv. Jana Kř., tož jen kvetou, ale se ne-
uvedou. Vck. Val. I. 162. Z-ky napřed se
kopú a tepruv sa íja (mzda teprv po práci
se dává). Val. Vck. Val. I. 19.

Zeman. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 93.,
126., 127. — Z. = tanec. Vz Tanec mor. (3.
dod.).

Zemanín a zeměnín. Nyní říkáme: zeman.
Bl. Gr. 278.

Zemanka v Rkk. Vz Mus. 1896. 384.

Zemčák, a, m., geodromicus, brouk. Vz
Klim. 249.

Země. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 126.
Dej tím o zem (pusť to, nechej toho). Arch.
XIV. 357. Kdo z rozpustilosti kopá do země
nohama nebo jimi klátí, zakopává prý je; Ne-
tluč do země, biješ mámu. Us. NZ. III. 343.
Hádání ze země. Vz Zbrt. Pov. 87._; 89. —
Z. deščená = prkenná podlaha. Brt. D. II.
434. (Vyškov).

Zeměborce. Kub. Rol. 136.

Zeměborný. Z. akce (vulkánů a p.). Vstnk.
II. 566.

Zemědělství v Europě. Vz Ott. VIII. 917.
nn. Elektřina v z. Vz KP. VIII. 456.

Zemědíl, u, m. Věst. 1896. 85.

Zeměďruh, a, m. Krs. Moor. II. 55.

Zemědým, u, m., fumaria. Vz Ott. IX.
768. Také: polní routa. Brt. D. II. 503.

Zeměhvězda, y, f., geaster, Erdstern, m.,
rostl. Am. Orb. 74., 93.

Zeměkop, a, m., georyssus, brouk. Z. že-
brovaný, g. laesicollis. Vz Klim. 126,

Zeměměřič potulný, světem jdoucí (z dob
dřívějších). Vz NZ. IV. 237.