521

Zverina. Zverinus' jedol — ozýva sa ti
(když se komu říhá). Phľd. 1894. 314.

Zvěřinice = večernice hvězda. Pokáza sě
z. AlxV. 2314.

Zvěrocesta. 1440. Mus. fil. 1896. 265.
Zvěrocesť mělo tvary dle ryba, duše a kosť
v ruk. z r. 1440. Nom. sg. měl by dle dokladů
tam uvedených býti zvěročésť = zvěročásť;
čésť = pars píše se czest. Vz Mus. fil. 1896.
444.-445.

Zvěrocestný. Z. zjednání. 1440. Mus. fil.
1896. 265.

Zvěrokvětnice, o, f., rostl. Am. Orb. 97.

Zvěromagnetní. Z. síla, Am. Orb. 51.

Zyěromagnetičnosť, i, f., thierischer Ma-
gnetismus. Am. Orb. 51.

Zvěromil, a, m. Nár. list. 1893.

Zvěromln, u, m., thierischer Magnetismus
(+). Am. Orb. 52.

Zvěromlna, y, f._; thierischer Magnetismus
(—). Am. Orb. 52.

Zvěromlnný. Z. stav člověka. Am. Orb.
52.

Zvěrovitý, thierähnlich. Am. Orb. 75.

Zverský = zvířecky. Slov. Kal. S. 219.

Zvesť. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 41.
Buď zlá či dobrá roste taká zvěst, jak vyjde
z úst a nekonečná jest. Vrch. Rol. XXXII. 84.

Zvěste. Ze strč. vz čtyři doklady v List.
fil. 1895. 101.

Zvésti se dle Bl. Gr. 323. šp. m. podařiti
se. — čeho proč. Nesměl by hanbú očí z.
Chč. S. 221.

Zvěstovati co komu. Bych vám zvěstil
tato slova, XIV. stol. Mus. 1894. 81. — se
komu s čim. Mrzelo ho, že se jim se svými
penězi z-val (pochlubil). Kld. III. 70.

Zvěstovice, dříve Žestovice. Čern. Př. 33.

Zvěstovnice, praenuntia. 1418. List. fil.

1895. 217.

Zvéšo = zvýší. Han. Brt. D. II. 33.

Zvětranina nerostu. Mtc. 1895. 130.

Zviceziti. Lev z-zil (zwyczezil). Ev. olom.
141. b.

Zvící vlašského ořecha, Staří tak psávali,
vox obsoleta, praví Bl. Gr. 176. Je posud.
Cť. Viecě.

Zvídací. Z. snaha. Mus. 1894. 309.

Zvídati m. zdvíhati, přesmyknutím. Dšk.
Jihč. I. 49.

Zvieřednice m. zvířennicě. Gb. H. ml. I.
375.

Zviesti = zvěděti v Rkk. Lud. 49. Cf. Mus.

1896. 254., 354., 369., List. fil. 1896. 309.,
332., Ktvieti.

Zvíhati m. zdvíhati. Us. Brt. D. I. 17.

Zviniti v čem. Ze som zvinil v ničom.
Phľd. 1894. 727.

Zvír, u, m., vz 3. Víra (3. dod.).

Zvíře. Zvířata v podání lidovém (pověry).
Vz Zbrt. Pov. 170.

Zvířecí. Z. právo = právo silnějšího. Ztk.
113. (3. vyd.). Báje z. v českoslov. písních
národních. Vlasť III. 339. Z. teneto. Půh. VI.
40. Na Z-cím, poloha u Poděbr. 1748. NZ.
III. 520.

Zvířena Europy. Vz Ott. VIII. 888. nn.

Zvíření. Z. vln. Vrch. Rol. XXII.—XXIX.
48.

Zvířenný. Z. typ. Vstnk. II. 501.

Zvířený, aufgebraust. Z. voda. Us.

Zvířetník (pověry o něm). Vz Zbrt. Pov.
100.

Zvířiti. Chce z. prach na zápasišti sám
muž proti muži. Vrch. Rol. XXXI. 72.

Zvítězilý, triumpkalis. 1418. List. fil. 1895.
216.

Zvítěziti. Pakli silnější přijde a v-zí gey.
Ev. seit. 18. Luc. 11. 22.

Zvíti. Zvěl mak = utekl. Záp. Mor. Brt.
D. II. 429.

Zvitřiti se = splašiti se; zblázniti se.
Han. Brt. D. II. 429.

Zvíždělý = divoký. Je za tým celý z.
(velmi toho dychtiv). Přer. Brt. D. II. 429.

Zvížděněc, ňce, m. = divoch. Brt. D. II.
429.

zvi. Z zvl se v odsouvá: zláště m. zvláště.
Gb. H. ml. I. 409. Zlášť. Dšk. Jihč. I. 26.

Zvlače = vlačiha. Slov. Zátur.

Zvlačisko, a, n. = příkré, hrbolaté pole.
Val. Brt. D. II. 429.

Zvláščovat se s něčím = děliti na po-
díly a každému zvláště dávati. Brt. D. II. 429.

Zvlašiti. Když se Čechové z-li. Lomn. —
Wtr. Krj. I. 11. Cf. Zvlaštiti se.

Zvlášť m. zvláště. Cf. Gb. H. ml. I. 206.

Zvláště (zlášce, zláště), strč. zvláščě, slov.
zvláště, jest původem svým gt. sg. n. z-vláščě.
Cf. Gb. H. ml. I. 120., List. fil. 1895. 326.

Zvláštenství. Žádného práva na tom sobě
nepozuostavuji, ani kterého z. Arch. XV. 317.

Zvláští, specialis. Z. sláva, 1418. List. fil.
1895. 219. Právo ztratil zvláští, jus amisit
proprium. 1418. List. fil. 1895. 213.

Zvlaštiti se. V. Pol. 561. Cf. Zvlašiti se.

Zvláštník, a, m., tychus, brouk. Z. černý,
t. niger, dvojbarvý, dichrous. Vz Klim. 270.

Zvláštnostina, y, f., Rarität. Sbírka z-stin.
Mtc. 1895. 187.

Zvlčeti = divokým se státi, zdivočeti. Arch.
XIV. 336.

Zvlněný. Z. hrbolkář, brouk. Vz Klim.
149.

Zvněti. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 547.

Zvodnění. (Škoda se stala) z-ním vod (po-
vodní). 1566. L. posíl. II. 44.

Zvoldati. Slepice pantáta pustil a nezvoldal
(neohledal). Brt. D. II. 263.

Zvoleněves lépe než Zvoleňoves. Cf. Krok
1894. (35., Kněžmost (3. dod.). Také toto jm.
bylo přijato.

Zvoleník, electus, vyvolený. Leg. o 10.000
ryt. (XIV. stol.). Cf. Vondrák. Spuren. 12.

Zvomejkati, vz násl. Zvomytat.

Zvomětat koho = vytlouci mu. Žďár.
Nár. list. 1895. č. 360. feuill.

Zvomytat n. zvomejkat. Toho čert z-tal
= to mu čert napískal. N. Město. Brt. D. II.
429.

Zvon. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 82. Slévání,
svěcení, umístění, dějiny, nápisy, jména, po-
pis, velikost, váha zvonů. Vz Osmý programm
čes. real. školy v Budějov. za r. 1892. Naps.
Jos. Braniš. Hra dětská na z. Vz Duf. 80.
Hádanka o zvonu. Cf. NZ. III. 36. Keď má
býti z., nech je z. Výklad vz v Phľd. 1894.
374. Mlátiti od zvonu do zvonu (od klekání
ranního do klekání večerního). NZ. IV. 398.
Keď z. temno hučí, niekto z prednejších osôb



	521

	Zverina. Zverinus' jedol — ozýva sa ti (když se komu říhá). Phľd. 1894. 314. Zvěřinice = večernice hvězda. Pokáza sě z. AlxV. 2314. Zvěrocesta. 1440. Mus. fil. 1896. 265. Zvěrocesť mělo tvary dle ryba, duše a kosť v ruk. z r. 1440. Nom. sg. měl by dle dokladů tam uvedených býti zvěročésť = zvěročásť; čésť = pars píše se czest. Vz Mus. fil. 1896. 444.-445. Zvěrocestný. Z. zjednání. 1440. Mus. fil. 1896. 265. Zvěrokvětnice, o, f., rostl. Am. Orb. 97. Zvěromagnetní. Z. síla, Am. Orb. 51. Zyěromagnetičnosť, i, f., thierischer Ma- gnetismus. Am. Orb. 51. Zvěromil, a, m. Nár. list. 1893. Zvěromln, u, m., thierischer Magnetismus (+). Am. Orb. 52. Zvěromlna, y, f._; thierischer Magnetismus (—). Am. Orb. 52. Zvěromlnný. Z. stav člověka. Am. Orb. 52. Zvěrovitý, thierähnlich. Am. Orb. 75. Zverský = zvířecky. Slov. Kal. S. 219. Zvesť. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 41. Buď zlá či dobrá roste taká zvěst, jak vyjde z úst a nekonečná jest. Vrch. Rol. XXXII. 84. Zvěste. Ze strč. vz čtyři doklady v List. fil. 1895. 101. Zvésti se dle Bl. Gr. 323. šp. m. podařiti se. — čeho proč. Nesměl by hanbú očí z. Chč. S. 221. Zvěstovati co komu. Bych vám zvěstil tato slova, XIV. stol. Mus. 1894. 81. — se komu s čim. Mrzelo ho, že se jim se svými penězi z-val (pochlubil). Kld. III. 70. Zvěstovice, dříve Žestovice. Čern. Př. 33. Zvěstovnice, praenuntia. 1418. List. fil. 1895. 217. Zvéšo = zvýší. Han. Brt. D. II. 33. Zvětranina nerostu. Mtc. 1895. 130. Zviceziti. Lev z-zil (zwyczezil). Ev. olom. 141. b. Zvící vlašského ořecha, Staří tak psávali, vox obsoleta, praví Bl. Gr. 176. Je posud. Cť. Viecě. Zvídací. Z. snaha. Mus. 1894. 309. Zvídati m. zdvíhati, přesmyknutím. Dšk. Jihč. I. 49. Zvieřednice m. zvířennicě. Gb. H. ml. I. 375. Zviesti = zvěděti v Rkk. Lud. 49. Cf. Mus. 1896. 254., 354., 369., List. fil. 1896. 309., 332., Ktvieti. Zvíhati m. zdvíhati. Us. Brt. D. I. 17. Zviniti v čem. Ze som zvinil v ničom. Phľd. 1894. 727. Zvír, u, m., vz 3. Víra (3. dod.). Zvíře. Zvířata v podání lidovém (pověry). Vz Zbrt. Pov. 170. Zvířecí. Z. právo = právo silnějšího. Ztk. 113. (3. vyd.). Báje z. v českoslov. písních národních. Vlasť III. 339. Z. teneto. Půh. VI. 40. Na Z-cím, poloha u Poděbr. 1748. NZ. III. 520. Zvířena Europy. Vz Ott. VIII. 888. nn. Zvíření. Z. vln. Vrch. Rol. XXII.—XXIX. 48. Zvířenný. Z. typ. Vstnk. II. 501.	Zvířený, aufgebraust. Z. voda. Us. Zvířetník (pověry o něm). Vz Zbrt. Pov. 100. Zvířiti. Chce z. prach na zápasišti sám muž proti muži. Vrch. Rol. XXXI. 72. Zvítězilý, triumpkalis. 1418. List. fil. 1895. 216. Zvítěziti. Pakli silnější přijde a v-zí gey. Ev. seit. 18. Luc. 11. 22. Zvíti. Zvěl mak = utekl. Záp. Mor. Brt. D. II. 429. Zvitřiti se = splašiti se; zblázniti se. Han. Brt. D. II. 429. Zvíždělý = divoký. Je za tým celý z. (velmi toho dychtiv). Přer. Brt. D. II. 429. Zvížděněc, ňce, m. = divoch. Brt. D. II. 429. zvi. Z zvl se v odsouvá: zláště m. zvláště. Gb. H. ml. I. 409. Zlášť. Dšk. Jihč. I. 26. Zvlače = vlačiha. Slov. Zátur. Zvlačisko, a, n. = příkré, hrbolaté pole. Val. Brt. D. II. 429. Zvláščovat se s něčím = děliti na po- díly a každému zvláště dávati. Brt. D. II. 429. Zvlašiti. Když se Čechové z-li. Lomn. — Wtr. Krj. I. 11. Cf. Zvlaštiti se. Zvlášť m. zvláště. Cf. Gb. H. ml. I. 206. Zvláště (zlášce, zláště), strč. zvláščě, slov. zvláště, jest původem svým gt. sg. n. z-vláščě. Cf. Gb. H. ml. I. 120., List. fil. 1895. 326. Zvláštenství. Žádného práva na tom sobě nepozuostavuji, ani kterého z. Arch. XV. 317. Zvláští, specialis. Z. sláva, 1418. List. fil. 1895. 219. Právo ztratil zvláští, jus amisit proprium. 1418. List. fil. 1895. 213. Zvlaštiti se. V. Pol. 561. Cf. Zvlašiti se. Zvláštník, a, m., tychus, brouk. Z. černý, t. niger, dvojbarvý, dichrous. Vz Klim. 270. Zvláštnostina, y, f., Rarität. Sbírka z-stin. Mtc. 1895. 187. Zvlčeti = divokým se státi, zdivočeti. Arch. XIV. 336. Zvlněný. Z. hrbolkář, brouk. Vz Klim. 149. Zvněti. O tvarech cf. Gb. H. ml. I. 547. Zvodnění. (Škoda se stala) z-ním vod (po- vodní). 1566. L. posíl. II. 44. Zvoldati. Slepice pantáta pustil a nezvoldal (neohledal). Brt. D. II. 263. Zvoleněves lépe než Zvoleňoves. Cf. Krok 1894. (35., Kněžmost (3. dod.). Také toto jm. bylo přijato. Zvoleník, electus, vyvolený. Leg. o 10.000 ryt. (XIV. stol.). Cf. Vondrák. Spuren. 12. Zvomejkati, vz násl. Zvomytat. Zvomětat koho = vytlouci mu. Žďár. Nár. list. 1895. č. 360. feuill. Zvomytat n. zvomejkat. Toho čert z-tal = to mu čert napískal. N. Město. Brt. D. II. 429. Zvon. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 82. Slévání, svěcení, umístění, dějiny, nápisy, jména, po- pis, velikost, váha zvonů. Vz Osmý programm čes. real. školy v Budějov. za r. 1892. Naps. Jos. Braniš. Hra dětská na z. Vz Duf. 80. Hádanka o zvonu. Cf. NZ. III. 36. Keď má býti z., nech je z. Výklad vz v Phľd. 1894. 374. Mlátiti od zvonu do zvonu (od klekání ranního do klekání večerního). NZ. IV. 398. Keď z. temno hučí, niekto z prednejších osôb