52(5

Žel. Praví, že tu chce býti buď komu libo
nebo žel. Arch. XV. 43. — Na Želi, míst. jm.
u Loun. NZ. IV. 449. V Želech u Nechanic.
NZ. III. 162.

Želati koho. Roland želá ho a běduje.
Kub. Hol. 95. — co komu. Želá mrtvému
ľahký odpočinok. Phľd. 1895. 26.

Želatin, u, m. = huspenina. Zbrt. Tan.
311.

Želený. Na Želeném, pohřebiště u Třebo-
hostic. NZ. III. 162.

Železce = železný nástroj. GR Nov. 213.
32.

Železec, zce, m., v lučbě. Am. Orb. 63.

Železí = náčiní železné. Brt. D. II. 252.

Železitka, y, f., v lučbě. Am. Orb. 63.

Železlica, e, f. = tvrdá vrstva země pod
uhlím ležící. Us. Mtc. 1896. 315.

Železnatka, y, f., v lučbě. Am. Orb. 63.

Železilictví, n., Eisenbahnwesen, n. Ptrl.
13.

Železník, u, m. = vrbica, verbena, rostl.
Brt. D. II. 508. — Ž. = černá tráva, vres,
calluna. Dml. List. 23.

Železnobrodsko, a, n. NZ. III 31.

Železný. Ž. kvelb (kde se železo prodává).
Dačice. Brt. D. II. 283. Z. pán (opatřený
těžkým oděním železným). Wtr. Krj. I. 244.
Ž. doba. Cť. NZ. III. 471., Phľd. 1893. 296.
Ž. kráva. Z jedné ž. krávy platívalo se vXVIII.
stol. ročně libra vosku n. 15—39 míš. grošů;
ze žel. jalovice 20 gr. míš. Vz NZ. III. 146. —
Ž. = potok v Gem. Phľd. XII. 341.

Železo. O pův. cf. Phľd. 1893. 348. I ž.
ohněm se rozpaluje a rozpouští (i dobrý kle-
sává). Bl. Gr. 302. Teho mosí dať do starého
ž-za (o starém mládenci). Vck. Val. I. 108.

Železodielňa, Phľd. 1894. 646.

Železomřed, n, m., Cyaneisen, n. Am.
Orb. 67.

Železomředil, u, m , Eisencyan, m. Am.
Orb. 66.

Želiezovec, vce, m., obec v Tekov. Phľd.
XII. 341.

Želízkování, n. = práce v dolech mlatem
a želízkem. Ott. XI. 594.

Želva. O pův. cf. Jgč. Arch. XVI. 420.,
Gb. II. ml. I. 312.

Žemba, y, f. místo ženba. Griz. 155. (Gb.
H. ml. I. 373.).

Žemenka, y, f. = hrst lnu n. konopí. Zlín.
Urt. D. II. 441.

Žemla = vánočka. Ždár. Brt. D. II. 486.

Zemně (zempnye) 10 stuppas (dare de-
bent), quae vulgariter dieuntur zempnye. Eml.
Urb. 114.

Žemněný. Ž. plátno z lněné příze. 1748.
NZ. III. 406.

Žemniový. Ž. rubáš = žemněný. Wtr. Krj.
I. 170.

Žempně = žemně, p přisuto. Gb. II. ml.
I. 420.

Žeň. O strč. skloň. cf. Gb. Km. -i. 24.

Žena. O pův. cf. Gb. H. ml. I. 24., 312.
Z. na Slov. jen = vydatá manželka. Phľd. XII.
175. Z. vdova, zde jest vdova bližším určením
slova žena, spíše než naopak. Vz Mus. fil. I.
188. Štyry volky sivé, chytro (čerstvě) sa to
minie (mine), ale mrcha žena dlho trvať bude.
Slov. Zátur. Mladá ž. starý muž, plaché koně
starý vůz. Šml. VIII. 143. Věru sotva těžší
břímě bude než žena, jež vás láskou nudí
všude. Vrch. Rol. XVII.—XXII. 159. Ž. jest
zlá směs z medu a jedu shnětená; Vždyť ženě
bez toho jen jediný oltář sluší, nestárnoucí
srdce. Bráb. 107., 1Í8. Komu ženy mrú a koni
stojí, nelze jemu chudu býti. GR. Nov. 17.
Mladá ž. častá hořkost; Mladé ženy a čoudu
se neuhlídáš. Nár. list. 1896. č. 57. odp. feuill.
Z. bitá je najlepšia; Z. má sedmdesát sedm
fortielov a štyry defekty; Kdo má mrcha ženu,
netreba mu chrenu, iskrí sa mu v očiach.
Slov. Nov. Př. 396., 398., 395. Krásnáť žena
smutná, jíž pláč z očí kane, nejkrásnější,
v lásce když se rdí a plane; Kdo zřel, že dvě
ženy v klidu spolu dlí? Bráb. Vrch. 39., 100.
Pověry o ženě vz Zbrt. Pov. 126.—128. —
Ž. divoká. Vz Čes. 1. V. 233.

Ženčička, alias vdovička. 1418. List. fil.
1895. 219.

Že nevíte, pane kmotře. Vz Tanec (3.
dod.).

Žengle ze střhnem. sënkel. Gb. H. ml. I.
485., Mz.

Ženglový či ženiklejtový kořen, z: radix
saniculae. Čern. Př. 60.

Žengruty, z něm. Senkruthen = břevna,
jimiž se lešení snížiti i zvýšiti muže. Čern.
Př. 70., 6.

Ženich. Z čarovaný, chrbát malovaný
(ženu bije). Mor. Mtc. 1895. 155. — Ž. =
kus lnu. Vz Nevěsta (3. dod.).

Ženiklejtový, vz Ženglový (3. dod.).

Ženima. GR. Nov. 124. 15.

Ženimčice, e, f. = ženima. GR. Nov. 40.

Ženišský. Ž. krok. Nár. list. 28./3. 1895.

Ženitba. Pověry o ní vz v Zbrt. Pov. 99.,
100.

Ženiti koho. Arch. XIV. 151. se (jak).
Nežeň se očima, ale ušima. Us. NZ. IV. 194.
Kdo se žení, svobodu mění. Us. Ožeň sa, obes
sa, na jedno padne; vezmi mrcha ženu. do
pekla ťa vtiahne. Slov. Nov. Př. 397.

Ženka. Divé ženky. Cf. NZ. V. 585.

Ženkla, y, f. = šparák při noži na dýmku.
Záp. Mor. Brt. D. II. 430.

Ženožrout, a, m. = nepřítel žen, gynae-
kofag. Ott. X. 668.

Ženský. Ž. kroj lidový. Vz Wtr. Krj. I.
92. Před tím líčí ženský kroj vyšších tříd.
Ženské štěbetají jako husy a chodí jako
kachny. Žďár. Nár. list. 1894. č. 149. odp.
feuill. Mysl ženská — májový sníh. Šml. VII.
27. Kde je komín, tam je pec, kde sú ludé,
tam je řeč, kde sú ženské, ešče věc. Vck. Val.
I. 108. Známo, že ženský rozsudek vždy tam
se kloní, kam bys nejmíň řek'; Ó vratký, tě-
kavý jak ženský duch! Jak lehce plný změn!
Vrch. Rol. XVIII.— XXIX. 204., 207. Divný