Α.

V nářečích východních se α ν nom. vzoru
, duša' místy zachovalo: meza, věža (na Zlín-
sku), slepica (na Žďársku). Brt. D I. 11.,

II. 253. — O jeho přehlasování v jihozáp.
Čech. vz Dšk. Vok. 8., na Lašsku Mus. fil.
1897. 202, 205. — O jeho přisouváni a od-
souvání v jihozáp. Čech. vz Dšk. Vok. 15

— O skloňování substantiv ukončených v —
a, ryba, duša, vládyka atd. vz Gb. Hist.
ml. III. 1. 174. nn. — -a koncovka a) nomi-
nativu sing, vzorce ryba, vz Gb. Hist. ml.

III. 1 175; b) nomin., akkus. a vokat. du-
alu vzorce, oráč a meč', ib. 103 (sr. -e, -ě, );
c) nomin., akkus. a vok. plur. vzorce, moře':
mora, pola, ib. 156 (e, -ě); d) nom., akkus.
a vok. plur. vzorce, ryba': hora, luka, hrana,
ib. 178 (-y); e) nom. pl. vzorce, město,:
města, ib. 138. (v nářečích bývá -á: okná);
f) genitivu sing, u, oráč а meč': oráča, meča,
koňa (zastr.; ve východních nářečích posud:
muža, meča), ib. 100.; g) genit. sing, vzorce
, dub': duba, ib. 25., 31. (Db. Lehrg. 2 168. );
h) genit. sg. vzorce, město': města, ib. 136.
(-u); i) genit. sg. vzorce, more': mořa, ib.
54 (starých dokladů není; ve vých. nářečích:
kraj mořa, mého srdca. Mor. Brt. D. L 354.,
Sš. P. 81.; k) gt. sg. vzorce, kámen': ka-
mena, kameňa, ib. 407. (-e); l) gt. sg. vzorce
, hosť: hosta, ib. 342., 344. (-i, -a); m) akkus.
sg. u, oráč a meč': oráča, oráčě, oráče, ib.
97.; n) akkus. sg. vzorce, panoše' ib. 229.
(ve vých. nářečích: zrádca, Sš. P. 105. ); o)
akkus. sg. u, hosť: hosta, ib. 342., 344. (-i,
-ě); p) nom. akkus. a vok. dualu u, kámen',
ib. 407., 409. (-y); q) nom., akkus. a vok.
dualu u, chlap a dub': dva lotra, ib. 45.;
r) v nom., akkus. a vok. pl. vzorce, dub'
(m. -y): oblaka, záda, prsa, chlada, ib. 53.

— Přípona -a 3. os. pl. ve vých. nářečích:
proša, noša. List. fil. 1898. 95. — Změny
hlásky a a) na Hořicku, vz Hoř.. 73, b)
v jihozáp. Čech., vz Dšk. Vok. 8. nn.; c) na
Hornoostravsku, vz Lor. 7.; d) vůbec, vz
Gb. Hist. ml. III. 2. 443.

a spojka: A posmívati se budou jemu a
ubičují ho a uplijí a zabijí jej a třetího
dne z mrtvých vstane. Bibl. král. Mar. 10.
34. A viděl jsem jinou šelmu vystupující ze

země, a měla dva rohy podobné beránkovým
a mluvila jako drak a všecku moc první té
šelmy provozuje. Ib. Zjev. 13. 11. 12. (Roz-
bor kral. 53. ). Vezmi pryskyřici a vosk a
aloe a staré sádlo a dřevěný olej; vezmi
róži a šatlatu (?) a fiolu a balšán. Maš. ruk.
46. a., 191. a. Vz Mus. fil. 1899. 100. Cf
Básník (zde). — A uvádí s důrazem slovo
n větu: Masť apostolorum celí všecky hlízy
i také rány a to maso hnilé a vše vyjie
(všecičko maso vyji). Potom aby se (ne-
mocný) položil v teplo, aby se mohl upotiti;
a takým obyčejem a parnosti (akk. pl. ) skrze
pot ven vyžene. Maš. ruk. 204. a, 209! b. Vz
více v Mus. fil. 1899. 99. — Na počátku zá-
věti. (Nemocný) bude-li krev púštěti a pátý
den se polepší (= hle, věru, zajisté); Ktož
zítra (z jitra, z rána) naň (na kámen pan-
czer) hledí, a toho dne nic jeho hrdinnějšího
nebude. Maš. ruk. 40. b., 295. a. Vz tamtéž
více dokladů. — A v platnosti stvrznvací =
a zajisté, a věru. Vezmi tu masť a maž
miesta črvená na tváři. A toť mine (uhři-
vosť). Maš. ruk. 213. b. Vz více v Mus. fil. 1899.
99. — A = ale Pacholík narozený u Vá-
hané bude hněvivý a načas přieznivý. Maš.
ruk. 24. b. Vz ib.

Řecké v. ai překládali čeští bratří, kladouce
za ně: a, i, ale, avšak, než, nebo, protož,
tedy, pak, potom, poněvadž, když, že, takže,
zatím, ač, až, ať, aby, ještoby, jakž, vztažné
zájmeno, přechodník, nebo je vynechali. Pří-
klady vz v Rozb. kral. 53. —54.

á dříve: aa: kraal. Sb. — -á koncovka
a) nom., akkus. a vok. pl. vzorce, znamení';
mění se přehláskou v -ie, -é a zúžením v í;
ve vých. nářečích jest -á místy zachováno:
psaňá. Vz Gb. Hist. ml. III. 1. 168., Brt. D.
1. 68.; b) gt. sg u znamení': znameňá, Gb.
ib. 164 (ve vých. nář. posud: do náručá,
bez trápená; slov. znamenia). — Přípona -á
3. os. pl. ve vých. nářečích: klečá, hořá,
ležá, prosá atd. Gb. Hist. ml. III. 2. 26.,
List. fil. 1898 95. — Krácení á ve skloňo-
vání vzorce, ryba', vz Gb. Hist. ml. III. 1.
182. nn. — Změny hlásky á a) na Hořicku,
vz Hoř. 73., b) v jihozáp. Čech., vz Dšk.
Vok. 8. Vůbec vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443.