Předchozí (1)  Strana:2  Další (3) |
|
|||
2
|
|||
|
|||
ä. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443. — Pří-
pona 3. os. pl. ve vých. nářečích: choďii, seďä, robä krik. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 27., List. fil. 1898. 95. a. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443.
aa = á: kraal (dříve). Šb.
Abel, e, m. Novočes. gt. -e a -a. Us. Vz
Gb. Hist. ml. III. 1. 79. ABraham. Pôjde Abrahamovi husi pást
= umře. Phľd. 1897. 744. Abrahamista, y, m. Vlč. Lit. II. 1. 83.
ABrahamovina v Přisp, oprav. v.: Abra-
hamoviny. ABsoluční Bulla. Pal. Děj. V. 2. 491.
ABsorpční. A. stroj chladicí. Ott. XII.
Aby. Ruku tak uměla podati (malé děvče),
aby velká panna byla. Наг. J. 137. — Α. = třebas. Bat' može dať, abě tó zíatku. U Císa- řova na Mor. Mtc. 1899. 43. — S významem příslovečným na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 347. AByssini, sekta. Vz Har. I. 291.
AByšte m. abyste v bibli. Modlete se,
a. nevešli v pokušení. Luk. 22. 40. Vz Rozb. kral. 44. Accessista, y, m., z lat. Pal. Pam. 63.
-асе. Substantiva v -асе mají v gt. pl.
-c i -ci: obligac i obligací. Gb. Hist. ml. III. 1. 210. Acetylen, u, m. = hořlavý plyn, nové
svítivo. Vz Nár. list. 1899. č. 8., 1898. 215. Osvětlovaní acetylenem. Vz KP. VIL 486. nn. -ač, -áč: dokonavač, Hus I. 186., do-
mněvač, III. 196, odstrkač III., 196., pře- byvač I. 38., zpěvač I. 314. (Mus. 1898. 242). Sr. List. fil. 1899. 256. Sam. Smetana v Phľd. 1897. 264 navrhuje: Zo slovies tvo- rené a osobu označujúce podstatné jmená mají ač: udavač, pomahač atd.; vylučujú sa len jednoslabičné: žráč, dráč, spáč, tkáč atd. a z dvojslabičných: oráč. — -áč mají neživotné a hlavně od substantiv odvozené slová: pekáč, rob — roháč, plech — plecháč, kov — kováč, kolo — koláč atd. Sr. Lor. 36. Ač ve větách podmiňovacich (si quidem):
Pacholek narozený v Levoni přebude-li třidceti a tři léta, tehdy, ač Bóh dá, příde к sedmdesáti letům. Maš. ruk. 24. a. -ačom koncovka instr. sg. vzorce, kuře'
Na Frýdecku. Brt. D. I. 102. Adam z Vinoře, f 1599. Vz Flš. Písm. I.
398. Adamant, u, m. = kámen. Maš. luk.
292. b. Adámek Kar. a dr. A. Ed. a j. vz Jub.
Peistř. Adamité. Vz Pal. Děj. III. 1. 430., IV.
1. 404. Adamovský, míst. jm. u Hovězí. Vck.
Admirál. Babočka admirál, vanessa ata-
lanta, motýl. Vz Stein. 16., Exl. 50. Adnominalný. A. spojení. Vz Mus. fil.
IV. 328. Adstant, a, m., z lat. = dobrý musi-
kálský mládenec. 1673. Mtc. 1898. 394. Advent. Kdyby kdo o a. tančil, opadalo
by ovoce. Brt. v Hlídce 1899. 103. AdverBia ukončená v -o místo v -ě.
Vz -o. |
Advokat. Jeho rada byla nad všecky
a-ty; Na to a-ti jdou jako raci na hracho- vinu. Šml. IV. 33., 47. Chce-li na tobě a. kabát, dej mu také hned vestu. Mor. Čes. 1. VIII. 328. Organisace a-tů. Vz Ott. Říz. I. 196 nn. Aerar = stát jakožto podmět práv ma-
jetkových. Ott. Ěíz. I. 125. Aesthesiometrie, z řec. = měření únavy
žáků. Vz Věst. VIL 264. Aesthetický. A. studia Palackého. Vz
Pal. Pam. 367. nn. Afrikán, u, m, = aksamítník, sagetes,
rost. Hoř. 99. Agama, ještěr. Vz Ott. XII. 228
Agglutinace ve filosofii = spojeniny,
jichž složky jsou patrny na př.: vojevůdce, Krč. Assoc. 99. Vz Splynutí. Agglutinujíeí jazyky snaží se mluv-
nický tvar hláskovitě označiti. \z Ott. I. 444., XIII. 148. b. Agioskop, u, m. A. u kouzelné svítilny.
Ott. XIV. 1010. Ahatas у, f. = Ада/ha. Na sv. Ahatu.
Maš. ruk. 41. a. -ach. Koncovka lok. pl.: Vranach t. j.
Vraňach, nč. Vraňanech; strč. Gb. Híst. ml. III. 1. 11. Vz -as. U vzorce, znamení' ve vých. Čech.: v psaňach. Val. a laš. Brt. D. I. 68., 114. Cf. -ích a násl. -ách. — U vzorce , oráč а meč' (dial. ), Gb. H. ml. III. 1., 110., 111.; u vzorce, ryba': rybach (chodsky, laš. a slez. ). Ib. 181. -ách. Koncovka a) gt. pl. m. -ův u Jindř.
Hradce: mnoho vojákách; také u vzorce , město': mnoho suknách. Šb. D. 20. Cf. Gb. H. ml. III. 1. 58., 64., 141.; b) lok. pl. a) u vzorce, chlap a dub': rohách, vz Gb. H. ml. III. 1. 62.; β) u vzorce, oráč a meč (dial. ): o koňách, ib. III. 1. 110., 111 (-ích); γ) u vzorce, ryba´: rybách, ib. III. 1. 181. (-och, -ech); 8) u, vládyka': vládykách, vz ib. III. 1. 199., (-ích, -íech, -ech, -och); ε) u, panoše', vz ib. III. 1. 231., 232. (-iech, -ich, -ech); ζ) u vzorce, duše', ve vých. ná- řečích místy posud: na mezách, dušách, ib. III. 1. 213. (-ich); η) u vzorce, město': v rúchách, slovách (Hus I. 128., 271. ), v mě- stečkách, na křídlách, ib. III. 1. 143. (Hlavně po h, ch a k a někdy po l a r) · &) u vzorce , kosť: kosťách (dial), vz ib. III. 1. 343., 348. (-ech, -iech); i) u vzorce. moře': na polách, ve vajcách, slov. poliach, Brt. D I. 52., Gb. H. ml. III. 1. 158. (-ich); »j u vzorce , znamení', ve vých. nářečích: psaňách, Brt. D. I. 68., 114. (-ích); λ) u vzorce, pani': paňách. Vz Gb. H. ml. III. 1. 240. (-iech, -ích; nč. -ích). Achkati, ächzen. Ticho a. Koll. Bás. 27.
Aj = ecce. Aj poslové sboru vypravují.
Pal. Děj. III. 2. 198 aj se v starší době na Lašsku často pře-,
hlasovalo v ej: hajduk — hejduk, prodaj — prodej, tajný — tejný. Mus. fil. 1897. 202. Také v jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 16. nu. — Aj = ani. Ty sa nezdržíš toho aj před cizíma. Val. Čes. 1. X. 37. aj i jest důraznější než pouhé i: žaby
su aj i jedovaté. Lor. 70. |
||
|
|||
Předchozí (1)  Strana:2  Další (3) |