ä. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443. — Pří-
pona 3. os. pl. ve vých. nářečích: choďii,
seďä, robä krik. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 27.,
List. fil. 1898. 95.

a. Vz Gb. Hist. ml. III. 2. 443.

aa = á: kraal (dříve). Šb.

Abel, e, m. Novočes. gt. -e a -a. Us. Vz
Gb. Hist. ml. III. 1. 79.

ABraham. Pôjde Abrahamovi husi pást
= umře. Phľd. 1897. 744.

Abrahamista, y, m. Vlč. Lit. II. 1. 83.

ABrahamovina v Přisp, oprav. v.: Abra-
hamoviny.

ABsoluční Bulla. Pal. Děj. V. 2. 491.

ABsorpční. A. stroj chladicí. Ott. XII.

Aby. Ruku tak uměla podati (malé děvče),
aby velká panna byla. Наг. J. 137. — Α. =
třebas. Bat' može dať, abě tó zíatku. U Císa-
řova na Mor. Mtc. 1899. 43. — S významem
příslovečným na Císařovsku. Vz Mtc. 1900.
347.

AByssini, sekta. Vz Har. I. 291.

AByšte m. abyste v bibli. Modlete se,
a. nevešli v pokušení. Luk. 22. 40. Vz Rozb.
kral. 44.

Accessista, y, m., z lat. Pal. Pam. 63.

-асе. Substantiva v -асе mají v gt. pl.
-c i -ci: obligac i obligací. Gb. Hist. ml. III.
1. 210.

Acetylen, u, m. = hořlavý plyn, nové
svítivo. Vz Nár. list. 1899. č. 8., 1898. 215.
Osvětlovaní acetylenem. Vz KP. VIL 486. nn.

-ač, -áč: dokonavač, Hus I. 186., do-
mněvač, III. 196, odstrkač III., 196., pře-
byvač I. 38., zpěvač I. 314. (Mus. 1898.
242). Sr. List. fil. 1899. 256. Sam. Smetana
v Phľd. 1897. 264 navrhuje: Zo slovies tvo-
rené a osobu označujúce podstatné jmená
mají ač: udavač, pomahač atd.; vylučujú
sa len jednoslabičné: žráč, dráč, spáč, tkáč
atd. a z dvojslabičných: oráč. — -áč mají
neživotné a hlavně od substantiv odvozené
slová: pekáč, rob — roháč, plech — plecháč,
kov — kováč, kolo — koláč atd. Sr. Lor. 36.

Ač ve větách podmiňovacich (si quidem):
Pacholek narozený v Levoni přebude-li
třidceti a tři léta, tehdy, ač Bóh dá, příde
к sedmdesáti letům. Maš. ruk. 24. a.

-ačom koncovka instr. sg. vzorce, kuře'
Na Frýdecku. Brt. D. I. 102.

Adam z Vinoře, f 1599. Vz Flš. Písm. I.
398.

Adamant, u, m. = kámen. Maš. luk.
292. b.

Adámek Kar. a dr. A. Ed. a j. vz Jub.
Peistř.

Adamité. Vz Pal. Děj. III. 1. 430., IV.
1. 404.

Adamovský, míst. jm. u Hovězí. Vck.

Admirál. Babočka admirál, vanessa ata-
lanta, motýl. Vz Stein. 16., Exl. 50.

Adnominalný. A. spojení. Vz Mus. fil.
IV. 328.

Adstant, a, m., z lat. = dobrý musi-
kálský mládenec. 1673. Mtc. 1898. 394.

Advent. Kdyby kdo o a. tančil, opadalo
by ovoce. Brt. v Hlídce 1899. 103.

AdverBia ukončená v -o místo v -ě.
Vz -o.

Advokat. Jeho rada byla nad všecky
a-ty; Na to a-ti jdou jako raci na hracho-
vinu. Šml. IV. 33., 47. Chce-li na tobě a.
kabát, dej mu také hned vestu. Mor. Čes.
1. VIII. 328. Organisace a-tů. Vz Ott. Říz.
I. 196 nn.

Aerar = stát jakožto podmět práv ma-
jetkových. Ott. Ěíz. I. 125.

Aesthesiometrie, z řec. = měření únavy
žáků. Vz Věst. VIL 264.

Aesthetický. A. studia Palackého. Vz
Pal. Pam. 367. nn.

Afrikán, u, m, = aksamítník, sagetes,
rost. Hoř. 99.

Agama, ještěr. Vz Ott. XII. 228

Agglutinace ve filosofii = spojeniny,
jichž složky jsou patrny na př.: vojevůdce,
Krč. Assoc. 99. Vz Splynutí.

Agglutinujíeí jazyky snaží se mluv-
nický tvar hláskovitě označiti. \z Ott. I.
444., XIII. 148. b.

Agioskop, u, m. A. u kouzelné svítilny.
Ott. XIV. 1010.

Ahata_s у, f. = Ада/ha. Na sv. Ahatu.
Maš. ruk. 41. a.

-ach. Koncovka lok. pl.: Vranach t. j.
Vraňach, nč. Vraňanech; strč. Gb. Híst. ml.
III. 1. 11. Vz -as. U vzorce, znamení' ve
vých. Čech.: v psaňach. Val. a laš. Brt. D.
I. 68., 114. Cf. -ích a násl. -ách. — U vzorce
, oráč а meč' (dial. ), Gb. H. ml. III. 1., 110.,
111.; u vzorce, ryba': rybach (chodsky, laš.
a slez. ). Ib. 181.

-ách. Koncovka a) gt. pl. m. -ův u Jindř.
Hradce: mnoho vojákách; také u vzorce
, město': mnoho suknách. Šb. D. 20. Cf. Gb.
H. ml. III. 1. 58., 64., 141.; b) lok. pl. a)
u vzorce, chlap a dub': rohách, vz Gb. H.
ml. III. 1. 62.; β) u vzorce, oráč a meč
(dial. ): o koňách, ib. III. 1. 110., 111 (-ích);
γ) u vzorce, ryba´: rybách, ib. III. 1. 181.
(-och, -ech); 8) u, vládyka': vládykách, vz
ib. III. 1. 199., (-ích, -íech, -ech, -och); ε)
u, panoše', vz ib. III. 1. 231., 232. (-iech,
-ich, -ech); ζ) u vzorce, duše', ve vých. ná-
řečích místy posud: na mezách, dušách, ib.
III. 1. 213. (-ich); η) u vzorce, město':
v rúchách, slovách (Hus I. 128., 271. ), v mě-
stečkách, na křídlách, ib. III. 1. 143. (Hlavně
po h, ch a k a někdy po l a r) · &) u vzorce
, kosť: kosťách (dial), vz ib. III. 1. 343.,
348. (-ech, -iech); i) u vzorce. moře': na
polách, ve vajcách, slov. poliach, Brt. D I.
52., Gb. H. ml. III. 1. 158. (-ich); »j u vzorce
, znamení', ve vých. nářečích: psaňách, Brt.
D. I. 68., 114. (-ích); λ) u vzorce, pani':
paňách. Vz Gb. H. ml. III. 1. 240. (-iech,
-ích; nč. -ích).

Achkati, ächzen. Ticho a. Koll. Bás. 27.

Aj = ecce. Aj poslové sboru vypravují.
Pal. Děj. III. 2. 198

aj se v starší době na Lašsku často pře-,
hlasovalo v ej: hajduk — hejduk, prodaj —
prodej, tajný — tejný. Mus. fil. 1897. 202.
Také v jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 16. nu. —
Aj = ani. Ty sa nezdržíš toho aj před
cizíma. Val. Čes. 1. X. 37.

aj i jest důraznější než pouhé i: žaby
su aj i jedovaté. Lor. 70.