Cvilinkářství. Adam. Cech. 12., 61. Sr.
Cvilinkař V. 1152.

Cviliška, y, f. = cvilichová sukně. Šeb.
172.

Cvok = dřevěný hř b. Čes. 1. VIL 22.

Cvrčala. Vz Šír. TIL 42.

Cvrčkův. C. hlas. Vz Zát. Př. 284. b.

Cvrkálek, lka, m., pták. Vz Střízlíček.

Cvrnčeti. Cvrnčí rolnami (rolničkami).
1730. V. č. Lit. II. 1. 79.

Cvrnda, y, f. = kytka za klobouk rekrutů.
Humpolec. Kub. 151.

Сусkać = cucati. Lor. 71., 23.

Cymboł = cymbál, nadávka tomu, kdo
někde okouní. Lor. 71.

Cymbołovać še = okouněti. Lor. 71.

Cyrill. Dyž na sv. Cyrilla svítí slunko,
medvěď stavjá (staví) búdu, a dyž mrzne,
tož ju rozhazuje (bude brzo teplo). Šeb. 224.

Cyrillice = slovan. abeceda vzniklá v X.
stol. dle vzoru řeckého: posud v pravoslav-
ném Slovanstvu. Vz Flš. Písm. I. 9.

Cyrillomethodějství, n. Vlč. Lit. I. 367.

Cyrus Mat., 1566. —1618. Vz Flš. Písm.
I. 388. - 389.

cz = c, vz C (dříve).

Czambel, bla, m. S. Sam., linguista slov.
Vz Vlč. Lit. slov. I. 262, 264. -265.

Czesť gruntu = část. Laš. 1668. Mus. fil.
1897. 202.

Czewie m. czrwie n. czerwie t. j. črvy
(červy). Alx. Nách. CXXV.

czz (zastr. ) = č. Vz Č.

Vz Č. v Ottově Slovníku. Č. m. čb. Роč
(po-č) jsem přišel. Pass. Sr. proč, nač, oč,
več, seč a Gb. H. ml. III. 1. 464. Změna
jeho na Horicku, vz Hoř. 78., na Horno
ostravsku vz v Lor. 26.

-č m. -ti, -t v inft. dialekt.: nošič, priznač.
Gb. H. ml. III. 2. 71. — Koncovkou -č tvoří
se subst. deverbativa z kmenů infinitivních.
Vz List. fil. 1899. 256.

Čábřina, y, f. = malá živá holka. Milčín.
Kub. 151.

Čábřit = rychle pobíhati. Milčín. Kub.
151.

Čacký. Nejsa č. na zdraví nikam nejezdil.
Sed!. Hr. IIL 134.

Čač. Kdyby bylo zač, kúpila by sa čač.
Mns. ol. 1898. 104.

Cačačka, y, f. = muzika o svatebním ve-
selí. Prišla na č-ku. U Těšína. Nár. list. 1898.
č. 58.

Čačotka, y, f. = čečatka. U Rožn. na
Mor. Mus. ol. III. 118.

Čáda Fr. dr. Vz Jub. V.

Čadúch, čadúšik, u, m. Černý ako č.
S!ov. Zát. Pr. 65. a. Sr. Čad.

Cagan, u, m. = valaška, podobá se holi,
jen že má na konci místo rukovítka při-
pevněnou malou sekerku rozličných tvarů.
Vz Nár. sbor. 1899. 36. nn.

Čaganař, e, m. Č-ři převzdívka Březov-
skvým na Mor. Mus. ol. XIII. 26.

Čaganka, y, f. = čekanka. Mor. Č. čeká
ženca, jak panna mládenca. č. čeká žatí,
jak panna vdatí. Č. čeká žaju, jak dívka
vdajn. Mus. ol. III. 136., V. 12.

Čaganov, a, m., trať na Mor. Šeb. 190.

Čachol, e, m. = sukně přišitá к rubáči.
V Liptovsku. Sbor. slov. II. 42. Sr. Šorc.

Čachořiť sa = pýřiti se (o kvočně).
Lisic.

Čaj. Slovo to známo v Praze teprve od
r. 1848. Vz Kukla 44.

Čaják Janko, nar. 1830., básník slov.
Vz Vlč. Lit. slov. I. 226., 275 (rejstř. ).

Čajessenc, e, f. Pije č. Kukla 195.

Čajka bílá. Vz Racek.

Čajovka, у, f., druh růže. Us.

Čakač, e, m. = čumil při svatbě. Lor. 71.
Sr. Slačok.

Čakert Tob. 1669. —1728. Vz Flš. Písm.

476.

Čalník, u, m. — náčelník. Jihozáp. Čechy.
Dšk. Vok. 26. Sr. Čalo.

Čamajka, y, f. = jamajský rum. Kukla 5.

(Jamínek, nku, m., rybník. Pck. Hol. 93.

Čampula. V V. 1158. hraěka dětská
oprav v hračka.

Čamrda. V již. Mor. frčka, prták. Seb.
174.

Čamura, y, f. = šeredná ženská. Lisic.

Cančora, čančorka, y, f. = cancorka. ko-
nipas bílý. Hoř. 98.

Čantaryje, e, f. = čantoryjka. Slez. Čes.
1. VIII. 367.

Čantoryjka, y, f. = zemčzluč. Slez. (Čes.
1. VIII. 53.

Čaný. Čané, ale požičané. Zát. Pr. 179. b.

Čáp. Vz Šír IV. 23. —32. Chytnou li se
v komíně saze, č. sedne na komín a roz-
machem svých křídel oheň udusí. Us. Hlídka
1899. 104. -- Č. = četník. Týn nad Vlt.
Kub. 151. Vz Čapiti. — Č. = husa. Us.
u fiakristu. Kukla 134.

Čapa. Tam odvalil velikú čapu kamennú
(desku). Slov. Nár. sbor. II. 62.

Čapačka, y, f. = dětská hra. Hoch dá
ruce v bok, ohne kolena, sníží je k zemi
a tak skáče. Vz Mus. ol. 1897. 159.

Čapčoch, u, m. = mazlavý sýr. Us.
u Prahy.

Čapek, pku, m. = bobek. Sedí na čapku.
Lisic.

Čápek, pku, m. = čípek. Má voteklej č,
Jihozáp. Cechy. Dšk. Vok. 26.