Čapí. C. zobák = kosatec žlutý. Hoř.
107.

Čapiti, čapnouti = lapiti, chytiti. Us,

Čapka, y, f. = čapatý nos. Mus. ol. 1898.
102.

Čapovnice, e, f. = čepovnice. Do č. dáti
špunt. Jihozáp. Čechy. Dšk. Vok. 26.

Čaptář, e, m. Ďuro (Jiří) krivý č. (pozdní
jaro ). Zat. Př. 226. a.

Čapýřiti se = čepýřiti se. Capýří se jak
morák. Mor. Šeb. 221.

Čára. Vytknouti v každém ději čáru
a pravidlo vůbec, kde... Pal. Ďěj. III.
1. 6.

Čárkovanec, nce, m., grammoptera, brouk.
Č. černorohý, čtveroskvrnný, rudorohý, svě-
tlonohý. Vz Klim. 644.

Čarodějnice. Vz Čes. 1. VIII. 109.

Čarodějník. O č-cích vz Čes. 1. VIL 113.

Čarokvětý. Č. máje. Proch. 77.

Čaromocný. Č. chvíle noční. Slád. Ham.
104.

Čaromůra, y, f., nadávka. Mor. Šeb. 230

Čaronos, a, m. = kdo nosí věci na sobě,
aby ho nic zlého nepotkalo. Uč. spol. 1897.

XI. 10.

Čarosladký. Č. slovo. Slád. Cym. 21.

Čárovka, y, f., vibrio, polévník. Mus.
1849. III. 119.

Čarovlas, u, m. Zlatý Č. Proch. 45.

Čáry = carováni. Vz Čes. 1. VIII. 109.

Čas. O původu sr. Jub. 385. O sklonění
vz Gb. H. ml. III. 1. 71. Od tých čas (bez
koncovky). Val. Brt. D. I. 68. Č. mu byl
dlouhý jako provazy a jako smůla se táhl.
Řezn. Řad. pr. 124 Č. jest při každém díle
svrchovaným rozhodčím. Král. El. 14. Č.
bůh jest rány hojící. Ib. 18. Takovému mno-
žení článků víry bránili časy svými nejvíce
Hus i Luther a Kalvin. Pal. (Řezn. Pal.
337. ). Přichází jednou za čas = zřídka.
Hoř. 88. O příslovích a pořekadlech vz Zát.
Pŕ. 140., 148. nn., 214. nn., 241. nn., 302. b.,
XII. 9., XV. 19. — Č. = příležitost. Chceš-li
se vystříci smilstva, i času se varuj, neb
č. a místo vede lidi v všeliké smilstvo Hus.
(Šb. Hus. Orth. 41. ). — Č. O časech slovesa
na Hořicku vz Hoř. 87

Čáslav. Do Č-vě. Uč. spol. 1897. XXI.
10. (z r 1629. ), Pal. Děj. V. 1. 231., IV. 1.
59., Gb H. ml. III. 1. 310. —Do Č-vi. Pal.
Děj. IV 1. 25, II. 2. 421., III. 1. 414., IV.

1. 59, V. 1. 231., Pal. Ζάρ. Ι. 122, Wtr.
Vys. šk. 153., Háj. 441. a. a j. Okolo Čá-
slavě. Dač. I. 61., 142., 219., 311., 351.

Čáslavsko, а, п., župa. Vz Pal. Děj. I.

2. 244.

Časnouti = udeřiti. Č. koho hůlkou přes
hlavu. Mus. ol. XII. 12. a j. tam.

Časný = dočasný. 1510. Arch. XVIII.
495.

Časohryzný. С trampoty. Mus. 1871.
237.

Časomíra (i v cizích řečech). Vz List.
fil. 1898. 1. nn., Hans. Neb. 119., 151.

Časomírnobásnomatlaniny = básně
Jungmannovy nazývány tak od jeho odpůrců
a přívrženců Dobrovského. Flš. Písm. 520.

Časopisectví. Dějiny č. v zemích čes.
Vz Zbrt. Bibl. 19. —20

Časoslovo, vz Sloveso. Časoslova na
Císařovsku. Vz Mtc. 1900. č. 260. nn.

Časování na Císařovsku, vz Čes. 1. VIII.
156., na Hornoostravsku. Vz Lor. 51. nn.

Část. O sklonění vz Gb. H. ml. III. 1.
381.

Čava, у, f., nadávka, Mor. Šeb. 230.

Čbánský les na Slansku. Slan. 1.

čce splývá o ce v Bystersku: v houpačce,
v houpace. Čes. 1. VII. 53.

Če = čo, co, oravsky, tvar vzniklý asi
podle gt. čeho, dat. čemu. Gb. H. ml. III.
1. 465.

-če příp. 2. os. pl., vz -te.

Čebon, a. m., hora u Teplé. Vstnk. 1897.
502

Čečatý. C. sýkora. Šír. II. 153.

Čečetkov, a, m., míst. jm. u Kateřinic.
Vck

Čečina, y, f. = pálenka. Zát. Př. 220. b.

Čečotka, y, f. = čečatka. U Zubří na Mor.
Mus. fil. III. 118.

Ččovina, y, f. = čočovina. Lisic.

Čečula, y, f. = spletený cop. Kub. 151.

Čedit = čaditi. Jihozáp. Čechy. Dšk.
Vok. 9.

1. Čech, pl. Čechové a Čechy (zastaralé),
Bohemi. Čechy krabošky sobě učinichu.
Dal. С 47. Čechy, Čech, Čechám jest nyní
pravidlem ve významu místním. Tvar Češi
jest z doby novější. Sr. Gb. H. ml. III. 1.
90. Sr. násl. Čechy.

2. Čech Svat. a Leand. Vz Jub. V.
Čechel, chlu; odchylkou: dělati čechle.

Jg. Sr. Gb. H. ml. III. ' 1. 83. Dám vám tři-
ceti čechlův. Soudc. 14. 12.

Čechlík. Hus. Post. 111b.

Čechmanec, nce, m. Je to hořké jako č.
Mor. Šeb. 55.

Čechoman, a, m. = Čech vlastenec. Pal.
Pam. 469.

Čechy. O sklonění vz Gb. H. ml. III. 1.
69., 70. — Č. = Čechové, zastaralé (vlastně
jméno země). Gb. H. ml. III. 1. 46.

Čechýlek, lku, m. = dětská košile vzadu
otevřená. U Březové na Mor. Čes. 1. VIII.
199.

1. Čejka, y, f. = kníhora, koliha, pták.
Vz Šir III. 13.

2. Čejka T. dr. Vz Jub. V.

Čojková v V. 1173. za Čejkov oprav v:
Čejková.

-ček, -čka, -čko přípony deminutiv u Husa
často: chlupáček II. 242., chlúbička I. 257.,
lektaničko II. 89., obilíčko I. 131., tvořeníčko
I. 82., třiedníček II. 322., utěšeníčko III.
114., veselíčko III. 110., zbožíčko III. 194.
atd.

Čekací. C. hodina = po kterou se na
něco, na někoho čeká. Ott. Říz. I. 349.

Čekal, a, m., rybník na Slan. Slan. 5.

Čekalna, y, f. = čekárna. Věst. VI. 29.
Vz -árna.

Čekanka, rostl. Pověst' o ní vz v Čes.
1. VI. 569. O svnonymech vz Krok 1898.
1. — Č., vz Podšinka.