Předchozí (31)  Strana:32  Další (33) |
|
|||
32
|
|||
|
|||
Česnek psí = česnáček. Us.
Cesnekář, e, m = česnekem páchnoucí.
Lisic. Česť. O sklonění sr. Gb. H. ml. III. 1.
381. Кtož ten kámen cti nosí, boje nikdy neztratí. Mašek 292. b. (Mus., fil. 1898. 210. ). Chce všecko ctí a darem. Seb. 217. O pří- slovích vz Zát. Př. 304. Čestin Kostel, gt. Čestina K-la, V Č-ně
K-le. Dač. II. 158. Češka, y, f. = přehršlí. Fisch. Hosp. 331. —
Č., y, m. Č. Jan. Vz Vlč Lit. I. 412., 428. Čeště = Častěji (m. častše). Rozb. II. 145.
Češulka, y, f. = krytí otvoru v temeni mi-
líře. Vz Čes. 1 VII 16. — Cf. Češule. Četina = čečina. V Lor. 71.: četyna. O pů-
vodu sr. Zub. 414. -čež z čb. a enklit. -zb, (čbžb): pročež,
načež atd. Gb. H. ml. III. 1. 464. Čí (z čbjb) V sklonění vz Gb. H. ml. III.
1. 504.
-čí m. -ští, moravčí páni (dial. ). Vz Gb.
H. ml. III. 1. 550., -ský, -scí. Čiapka, y, f. = čapka. Dítě se narodilo
v čiapce = v košilce, s lůžkem. Slov. Němc III 319., Mus. 1859. 504. Číčery = caviky. Jaké č., umřeli letos,
bude to mít na přes rok odbyté. Hoř. 121. To je k tomu potřeba cičer! Tům. Ml. 136. (172. ). Číčko, a, n. = kočka. Slov. Zát. Př. 247. b.
Sr. Psísko. Čičma, y, f., strašidlo. Nechoď tam, se-
bere tě č. Slez. Čes. 1. IX. 147. Čičůvka, y, f. = čočka. Mor. Mus. ol. III.
136 Čieška, y, f., poples. Sázej jie baňky nad
č-ku. Maš. ruk. 200. a. Čieti, čnu. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 182.
Čihadlo, a, n. = žihadlo. Revnovice. Kub.
151. Čihadník, vrch u Ještěda. Sá. V. 114.
Čihař, e, m., anatis, brouk. Č. dvanácti-
tečký, dvojbarvý, dvojoký, obecný, patnácti- tečký, pruhovaný, židovský. Vz Klim. 728. Čihařiti nač: na tobolky hostů. Nár. list.
1898. č. 240. Cichraé = čechrati. Lor. 71.
Číla = čitelnosť; lépe prý: doba, čas. Rozpr.
Fil. 31. Čilec, lce, m., adrastus, brouk. Č. bledý,
lemovaný, lopatkoskvrnný, malý, plochý, svalnatý. Vz Klim. 440. Čiłek, lku, m. = štít hory. Lor. 71. Sr. Čupel. Čilík, a, m., plateumaris, brouk. Č. Černo-
nohý, černý, fialový, hedvábitý, kostřasový, kovolesklý, leknínový, měďový, mokřinný, tlustonohý, třpytivý, zelený, zlatový. Vz Klim. 667. - 668. Čilý. Č. jak čermáček. Tům. Ml. 350.
Čim. V čim m.: v čem (dial. ) Gb. H. ml.
III, 1 467. Čimír, u, m. = vrchní ozdoba přilbice.
Ott. XIV. 357. Vz Klénot. Čimu dial. m. čemu. Gb. H. ml. III. 1.
466. Čimu ni = proč pak ne ? Slez. Lor. 68.
|
Čin, u, m., ordo. Rúcho rozličného činu.
Alx. H. 2. 17. Pl. činové, nikdy čini. Odtud činiti formare, facere a odtud 2. čin = factum. Vz Gb. H. ml. III 1. 327. — Č. = příslušenství. Holič nesl pod paží čin a mýdlo, za ňadry břitvy. Mus ol. XIIL 29. Se všeckym činym = ve vším všudy. Lor. 71. Čince u tkadlcovského stroje. Sbor. slov.
ΠΙ, 31. Číncě = činitel. Plniči a č. zákona. Hus.
Post. 616a. Činitelkyně, ě, f. Č. slova božího. Har.
J. 150. Činiti k čemu = působiti. Konfekt velmi
к tomu činí (aby jed ven vyšel). Maš. ruk. 209b. — se = tvořiti se. Liguř (kámen) se činí z rysovy moči; Ten kámen činí se z miezky dřeva. Maš. ruk. 293b., 294b. Co se to činí = děje? Hoš. Činnosť. Č. a zábava krátí čas. Slád.
Ot. 72. Činohra. Vz Mus. 1850. II. 81. Př.
Činoplný. Č národ český. Pal Záp. I. 36.
Činžovati. Budou nám platiti a č. platu
ročního 30 gr č. 1510. Arch. XVII. 126. Čiperný. Č. žena. Vaň Göth. 52. Č-ná
jak křepelka. Jrsk. XXIII. 449. Čírka obecná. (Čírek, šírka, blatařka, ple-
chačka), anas crecca; modrá Knäckente, a. querquedula; srpoperá, Sichelente, a fal- cata. Vz Šír. IV. 114, Mus. ol. II. 43. Čísl, u, m. = číslo. Gb. H. ml. III. 1.
149. Číslo. O sklonění sr. Gb. H. ml. III. 1.
149. O čísle jmen na Hořicku sr. Hoř. 84. Gramtnatické číslo a shoda n čísla na Císa- řovsku na Mor. Vz Mtc. 1899 160. nn. — Č. = policajt (je číslovaný). Us. Kukla. 162. Čísloslovo. Mluvozpvtný rozbor č-va od
P. Šafařika. Vz Mus. 1844. III. 217. Číslovka na Císařovsku (základní, dru-
hové, neurčité). Vz Mtc. 1899. 367. nn. Jed- notky stávají tam vždy před desítkami: dvá- dvacet Vz Mtc. 1899. 365. Čistec = očistec Toho by musil v čistci
pekelným ohněm učistěn býti. St. Bes. 75. Čísti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 126.
Polénka v kuchyni čícú (čítají). Mor. Mus. ol. XII. 14 (13. ). Čistina, y, f. = paseka. Němc. III 268.
Čistiti se. Dobří čisti se v protivenství.
Št. Bes. 88. Čisťonký = čisťounký. Jihozáp Čechy
Dšk Vok. 43. Čistota. O příslovích vz Zát. Př. 304. a.,
222. nn., XIII. 3. Čistovaně = čistě. Hoř. 83., 88.
Čistý. O pořekadlech atd. vz Zát. Př.
222. nn., 304. a., XIII. 3. — Cist niti = nahý. Gt čista niti atd. niti jest gt. odlukový. Vedle toho: čistov niti, fem. čistova niti. Později i: čistoniť; nč. čistonitý, Us., čisto- nit, č-ta; adv. čistovaniti. Gb. H. ml. III. 1. 285 Čitalna = Čítárna. Věst. VI. 29. Sr. -árna
(zde). Čitedlný. V dětech nečitedlných smysla
(nemajících ho). Chč. (List. fil. 1898. 461. Čiv. Čivy jazykové. Vz Ott. XIII. 133. b.
|
||
|
|||
Předchozí (31)  Strana:32  Další (33) |