Česnek psí = česnáček. Us.

Cesnekář, e, m = česnekem páchnoucí.
Lisic.

Česť. O sklonění sr. Gb. H. ml. III. 1.
381. Кtož ten kámen cti nosí, boje nikdy
neztratí. Mašek 292. b. (Mus., fil. 1898. 210. ).
Chce všecko ctí a darem. Seb. 217. O pří-
slovích vz Zát. Př. 304.

Čestin Kostel, gt. Čestina K-la, V Č-ně
K-le. Dač. II. 158.

Češka, y, f. = přehršlí. Fisch. Hosp. 331. —
Č., y, m. Č. Jan. Vz Vlč Lit. I. 412., 428.

Čeště = Častěji (m. častše). Rozb. II. 145.

Češulka, y, f. = krytí otvoru v temeni mi-
líře. Vz Čes. 1 VII 16. — Cf. Češule.

Četina = čečina. V Lor. 71.: četyna. O pů-
vodu sr. Zub. 414.

-čež z čb. a enklit. -zb, (čbžb): pročež,
načež atd. Gb. H. ml. III. 1. 464.

Čí (z čbjb) V sklonění vz Gb. H. ml. III.

1. 504.

-čí m. -ští, moravčí páni (dial. ). Vz Gb.
H. ml. III. 1. 550., -ský, -scí.

Čiapka, y, f. = čapka. Dítě se narodilo
v čiapce = v košilce, s lůžkem. Slov. Němc
III 319., Mus. 1859. 504.

Číčery = caviky. Jaké č., umřeli letos,
bude to mít na přes rok odbyté. Hoř. 121.
To je k tomu potřeba cičer! Tům. Ml. 136.
(172. ).

Číčko, a, n. = kočka. Slov. Zát. Př. 247. b.
Sr. Psísko.

Čičma, y, f., strašidlo. Nechoď tam, se-
bere tě č. Slez. Čes. 1. IX. 147.

Čičůvka, y, f. = čočka. Mor. Mus. ol. III.
136

Čieška, y, f., poples. Sázej jie baňky nad
č-ku. Maš. ruk. 200. a.

Čieti, čnu. O tvarech vz Gb. H. ml. III.

2. 182.

Čihadlo, a, n. = žihadlo. Revnovice. Kub.
151.

Čihadník, vrch u Ještěda. Sá. V. 114.

Čihař, e, m., anatis, brouk. Č. dvanácti-
tečký, dvojbarvý, dvojoký, obecný, patnácti-
tečký, pruhovaný, židovský. Vz Klim. 728.

Čihařiti nač: na tobolky hostů. Nár. list.
1898. č. 240.

Cichraé = čechrati. Lor. 71.

Číla = čitelnosť; lépe prý: doba, čas. Rozpr.
Fil. 31.

Čilec, lce, m., adrastus, brouk. Č. bledý,
lemovaný, lopatkoskvrnný, malý, plochý,
svalnatý. Vz Klim. 440.
Čiłek, lku, m. = štít hory. Lor. 71. Sr.
Čupel.

Čilík, a, m., plateumaris, brouk. Č. Černo-
nohý, černý, fialový, hedvábitý, kostřasový,
kovolesklý, leknínový, měďový, mokřinný,
tlustonohý, třpytivý, zelený, zlatový. Vz
Klim. 667. - 668.

Čilý. Č. jak čermáček. Tům. Ml. 350.

Čim. V čim m.: v čem (dial. ) Gb. H. ml.
III, 1 467.

Čimír, u, m. = vrchní ozdoba přilbice.
Ott. XIV. 357. Vz Klénot.

Čimu dial. m. čemu. Gb. H. ml. III. 1.
466.

Čimu ni = proč pak ne ? Slez. Lor. 68.

Čin, u, m., ordo. Rúcho rozličného činu.
Alx. H. 2. 17. Pl. činové, nikdy čini. Odtud
činiti formare, facere a odtud 2. čin =
factum. Vz Gb. H. ml. III 1. 327. — Č. =
příslušenství. Holič nesl pod paží čin a mýdlo,
za ňadry břitvy. Mus ol. XIIL 29. Se všeckym
činym = ve vším všudy. Lor. 71.

Čince u tkadlcovského stroje. Sbor. slov.
ΠΙ, 31.

Číncě = činitel. Plniči a č. zákona. Hus.
Post. 616a.

Činitelkyně, ě, f. Č. slova božího. Har.
J. 150.

Činiti k čemu = působiti. Konfekt velmi
к tomu činí (aby jed ven vyšel). Maš. ruk.
209^b. — se = tvořiti se. Liguř (kámen) se činí
z rysovy moči; Ten kámen činí se z miezky
dřeva. Maš. ruk. 293^b., 294^b. Co se to činí
= děje? Hoš.

Činnosť. Č. a zábava krátí čas. Slád.
Ot. 72.

Činohra. Vz Mus. 1850. II. 81. Př.

Činoplný. Č národ český. Pal Záp. I. 36.

Činžovati. Budou nám platiti a č. platu
ročního 30 gr č. 1510. Arch. XVII. 126.

Čiperný. Č. žena. Vaň Göth. 52. Č-ná
jak křepelka. Jrsk. XXIII. 449.

Čírka obecná. (Čírek, šírka, blatařka, ple-
chačka), anas crecca; modrá Knäckente, a.
querquedula; srpoperá, Sichelente, a fal-
cata. Vz Šír. IV. 114, Mus. ol. II. 43.

Čísl, u, m. = číslo. Gb. H. ml. III. 1.
149.

Číslo. O sklonění sr. Gb. H. ml. III. 1.
149. O čísle jmen na Hořicku sr. Hoř. 84.
Gramtnatické číslo a shoda n čísla na Císa-
řovsku na Mor. Vz Mtc. 1899 160. nn. —
Č. = policajt (je číslovaný). Us. Kukla. 162.

Čísloslovo. Mluvozpvtný rozbor č-va od
P. Šafařika. Vz Mus. 1844. III. 217.

Číslovka na Císařovsku (základní, dru-
hové, neurčité). Vz Mtc. 1899. 367. nn. Jed-
notky stávají tam vždy před desítkami: dvá-
dvacet Vz Mtc. 1899. 365.

Čistec = očistec Toho by musil v čistci
pekelným ohněm učistěn býti. St. Bes. 75.

Čísti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 126.
Polénka v kuchyni čícú (čítají). Mor. Mus. ol.
XII. 14 (13. ).

Čistina, y, f. = paseka. Němc. III 268.

Čistiti se. Dobří čisti se v protivenství.
Št. Bes. 88.

Čisťonký = čisťounký. Jihozáp Čechy
Dšk Vok. 43.

Čistota. O příslovích vz Zát. Př. 304. a.,
222. nn., XIII. 3.

Čistovaně = čistě. Hoř. 83., 88.

Čistý. O pořekadlech atd. vz Zát. Př.
222. nn., 304. a., XIII. 3. — Cist niti = nahý.
Gt čista niti atd. niti jest gt. odlukový.
Vedle toho: čistov niti, fem. čistova niti.
Později i: čistoniť; nč. čistonitý, Us., čisto-
nit, č-ta; adv. čistovaniti. Gb. H. ml. III. 1.
285

Čitalna = Čítárna. Věst. VI. 29. Sr. -árna
(zde).

Čitedlný. V dětech nečitedlných smysla
(nemajících ho). Chč. (List. fil. 1898. 461.

Čiv. Čivy jazykové. Vz Ott. XIII. 133. b.



	32

	Česnek psí = česnáček. Us. Cesnekář, e, m = česnekem páchnoucí. Lisic. Česť. O sklonění sr. Gb. H. ml. III. 1. 381. Кtož ten kámen cti nosí, boje nikdy neztratí. Mašek 292. b. (Mus., fil. 1898. 210. ). Chce všecko ctí a darem. Seb. 217. O pří- slovích vz Zát. Př. 304. Čestin Kostel, gt. Čestina K-la, V Č-ně K-le. Dač. II. 158. Češka, y, f. = přehršlí. Fisch. Hosp. 331. — Č., y, m. Č. Jan. Vz Vlč Lit. I. 412., 428. Čeště = Častěji (m. častše). Rozb. II. 145. Češulka, y, f. = krytí otvoru v temeni mi- líře. Vz Čes. 1 VII 16. — Cf. Češule. Četina = čečina. V Lor. 71.: četyna. O pů- vodu sr. Zub. 414. -čež z čb. a enklit. -zb, (čbžb): pročež, načež atd. Gb. H. ml. III. 1. 464. Čí (z čbjb) V sklonění vz Gb. H. ml. III. 1. 504. -čí m. -ští, moravčí páni (dial. ). Vz Gb. H. ml. III. 1. 550., -ský, -scí. Čiapka, y, f. = čapka. Dítě se narodilo v čiapce = v košilce, s lůžkem. Slov. Němc III 319., Mus. 1859. 504. Číčery = caviky. Jaké č., umřeli letos, bude to mít na přes rok odbyté. Hoř. 121. To je k tomu potřeba cičer! Tům. Ml. 136. (172. ). Číčko, a, n. = kočka. Slov. Zát. Př. 247. b. Sr. Psísko. Čičma, y, f., strašidlo. Nechoď tam, se- bere tě č. Slez. Čes. 1. IX. 147. Čičůvka, y, f. = čočka. Mor. Mus. ol. III. 136 Čieška, y, f., poples. Sázej jie baňky nad č-ku. Maš. ruk. 200. a. Čieti, čnu. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 182. Čihadlo, a, n. = žihadlo. Revnovice. Kub. 151. Čihadník, vrch u Ještěda. Sá. V. 114. Čihař, e, m., anatis, brouk. Č. dvanácti- tečký, dvojbarvý, dvojoký, obecný, patnácti- tečký, pruhovaný, židovský. Vz Klim. 728. Čihařiti nač: na tobolky hostů. Nár. list. 1898. č. 240. Cichraé = čechrati. Lor. 71. Číla = čitelnosť; lépe prý: doba, čas. Rozpr. Fil. 31. Čilec, lce, m., adrastus, brouk. Č. bledý, lemovaný, lopatkoskvrnný, malý, plochý, svalnatý. Vz Klim. 440. Čiłek, lku, m. = štít hory. Lor. 71. Sr. Čupel. Čilík, a, m., plateumaris, brouk. Č. Černo- nohý, černý, fialový, hedvábitý, kostřasový, kovolesklý, leknínový, měďový, mokřinný, tlustonohý, třpytivý, zelený, zlatový. Vz Klim. 667. - 668. Čilý. Č. jak čermáček. Tům. Ml. 350. Čim. V čim m.: v čem (dial. ) Gb. H. ml. III, 1 467. Čimír, u, m. = vrchní ozdoba přilbice. Ott. XIV. 357. Vz Klénot. Čimu dial. m. čemu. Gb. H. ml. III. 1. 466. Čimu ni = proč pak ne ? Slez. Lor. 68.	Čin, u, m., ordo. Rúcho rozličného činu. Alx. H. 2. 17. Pl. činové, nikdy čini. Odtud činiti formare, facere a odtud 2. čin = factum. Vz Gb. H. ml. III 1. 327. — Č. = příslušenství. Holič nesl pod paží čin a mýdlo, za ňadry břitvy. Mus ol. XIIL 29. Se všeckym činym = ve vším všudy. Lor. 71. Čince u tkadlcovského stroje. Sbor. slov. ΠΙ, 31. Číncě = činitel. Plniči a č. zákona. Hus. Post. 616a. Činitelkyně, ě, f. Č. slova božího. Har. J. 150. Činiti k čemu = působiti. Konfekt velmi к tomu činí (aby jed ven vyšel). Maš. ruk. 209^b. — se = tvořiti se. Liguř (kámen) se činí z rysovy moči; Ten kámen činí se z miezky dřeva. Maš. ruk. 293^b., 294^b. Co se to činí = děje? Hoš. Činnosť. Č. a zábava krátí čas. Slád. Ot. 72. Činohra. Vz Mus. 1850. II. 81. Př. Činoplný. Č národ český. Pal Záp. I. 36. Činžovati. Budou nám platiti a č. platu ročního 30 gr č. 1510. Arch. XVII. 126. Čiperný. Č. žena. Vaň Göth. 52. Č-ná jak křepelka. Jrsk. XXIII. 449. Čírka obecná. (Čírek, šírka, blatařka, ple- chačka), anas crecca; modrá Knäckente, a. querquedula; srpoperá, Sichelente, a fal- cata. Vz Šír. IV. 114, Mus. ol. II. 43. Čísl, u, m. = číslo. Gb. H. ml. III. 1. 149. Číslo. O sklonění sr. Gb. H. ml. III. 1. 149. O čísle jmen na Hořicku sr. Hoř. 84. Gramtnatické číslo a shoda n čísla na Císa- řovsku na Mor. Vz Mtc. 1899 160. nn. — Č. = policajt (je číslovaný). Us. Kukla. 162. Čísloslovo. Mluvozpvtný rozbor č-va od P. Šafařika. Vz Mus. 1844. III. 217. Číslovka na Císařovsku (základní, dru- hové, neurčité). Vz Mtc. 1899. 367. nn. Jed- notky stávají tam vždy před desítkami: dvá- dvacet Vz Mtc. 1899. 365. Čistec = očistec Toho by musil v čistci pekelným ohněm učistěn býti. St. Bes. 75. Čísti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 126. Polénka v kuchyni čícú (čítají). Mor. Mus. ol. XII. 14 (13. ). Čistina, y, f. = paseka. Němc. III 268. Čistiti se. Dobří čisti se v protivenství. Št. Bes. 88. Čisťonký = čisťounký. Jihozáp Čechy Dšk Vok. 43. Čistota. O příslovích vz Zát. Př. 304. a., 222. nn., XIII. 3. Čistovaně = čistě. Hoř. 83., 88. Čistý. O pořekadlech atd. vz Zát. Př. 222. nn., 304. a., XIII. 3. — Cist niti = nahý. Gt čista niti atd. niti jest gt. odlukový. Vedle toho: čistov niti, fem. čistova niti. Později i: čistoniť; nč. čistonitý, Us., čisto- nit, č-ta; adv. čistovaniti. Gb. H. ml. III. 1. 285 Čitalna = Čítárna. Věst. VI. 29. Sr. -árna (zde). Čitedlný. V dětech nečitedlných smysla (nemajících ho). Chč. (List. fil. 1898. 461. Čiv. Čivy jazykové. Vz Ott. XIII. 133. b.