-čiž z čb-ži. Pročiž musíme pokání vzíti;
P. jsi přijel; Začiž. Gb. H. ml III. 1. 465.
Sr. -čež.

Číž, čížek, čejž, u Štramb. na Mor. tile.
Sr Sír. III. 104., Mus. ol. III. 118.

Čížek Vil., jurnal. a spis. f 9. /3. 1899.

Čižina, potok u Opavy. Vlast. slez. III.
1. 141.

Čižmar, a, m. Stran pořekadel atd. vz
Zát. Př. 304.

Čižmy. Popis jich vz v Mus. ol. XIII.
11]. Stran pořekadel vz Zát. Př. 304.

-čka, vz předcház. -ček.

-čko, vz předcház. -ček, List. Fil. 1899.
370.

Člak, u, m. = šlak mrtvice. Lisic.

Článka, y, f., geniculum, Halmknoten.
Fasch. Hosp. I.

Článkový. Č. kotel (s vodními trubkami).
Vz KP. IX. 9., 11., Kotel (zde).

Člének, nku, m. = kotník. Pařiž sobě nohy
po, člénky Maš. ruk. 47^b. a j. tam

Členýš. Č-šové, myriapoda, Tausendfusse,
konši. Mus. 1849. IV. 50.

Člověk. O skloňování sr. Gb. H. ml. III.
1. 90. Č. píše a pán Bůh maže. Sml. VIL
155. O příslovích a pořekadlech vz Zát. Př.
43. b., 77. b, 34. a., 204. b.

Člověkomil, a, m. Mus. 1849. III. 116.

Človíčátko, a, n. Proch. 155.

Člunice, e, f., velletia, měkkýš. Vz Ulič.
132.

Čmadlíkovat m. čmalikovat. Hoř. 75.

Čmální, čmanina. O původu vz Zub. 387.

Čmurkati = mhourati. Č. po kom očima.
Horen 126.

Čo, gt. čoho, lok. čom (dial. ). Gb. H. ml.
ΠΙ. 1. 465.

Čočk, u, m. = čočka. Češ. 1. VIL 379.

Čočka Kdo jí čučku, bude hezkej, ale
mosí jí sněst devět měřic a do každej čučky
mosí devětkrát kúsnút; Kdo jí čučku, má
gulaťučkú hubu. Mor. Šeb. 222. — Č. = tanec.
Vz Čes. 1. VI. 365. - Č. kyvadla hodinového.
Vz K. P. VIL 307. — c. vodní = žabinec.
Vz Okřehek.

Čočovina, v, f. = čočka. Mor. Mus. ol.
III. 136.

Čoek, a, m. = člověk. Hoř. 78.

Čoho m. čeho (dialekt. ) Gb. H. ml. III.

1. 466.

Čochna, y, f. = klevetnice. Ve vých. Čech.
Čes. 1 X. 64.

Čochrati sa za kým = belhati se. Slov.
Phľd. 1897. 739.

Čomu m. čemu (dial. ) Gb. H. ml. III. 1.
466.

Čongání, n. vz Čongat, Mus. ol. 1897.
157., Žáby.

Čoud. Smrdí-li kovářský č., bude pršeti.
Čes. 1. IX. 254.

Čouchnouti = zapáchati. To to čouchne,
zavři. Jihozáp. Čechy. Dšk. Vok. 57.

Čouchy = staré střevíce. Týn nad Vlt. Kub.
151.

Čouti, čuju. O tvarech vz Gb. H. ml. III.

2. 234.

Čožic. Čoži śe mi = tíží se mi, nechce
se mi. Lor. 71.

Čpar. O původu vz Zub. 415.

Čpěti, čpíti. O původu vz Zub. 415.

Čřěví. O skloňování vz Gb. II. ml. III.
2. 131.

Črevo. O pořekadlech atd. vz Zát. Př.
204. b.

Čriepik, u, m. = květináč. Slov. Mus.
1859. 89., Něm. III. 296.

Čřieti, čru. Zaniklo a nahrazuje se slo-
vesem čerpati O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 151., 195. Sr. Čřiti.

Čríslo = čerislo, slabina. Slov. Sbor. slov.
III. 139.

Črniti = černiti. Gb. H. ml. III. 2. 260.

Črtadlo = krojidlo. Ženu vdole bolí, jako-
by ji č. řezalo. Maš. ruk. 200^b

-čs. Zlí nic (ničs) nejmajú atd. = nic. Gb.
H. ml. III. 1. 466.

-čse vz čso. Za ničse, pro nihilo. Ž. glos?.
89. 5. (Gb. H. ml. II». 1. 165. ).

-čský mění se v nom. pl. mas. životných
v: čští; řečští kněží (také v: -ččí, -čti, -cci,
-cti. -<i na Mor. ). Vz Gb. H. ml. III. 1. 550.

Čso (z čб šo) strč., a z toho čse (со, се, с).
Tvar čšo jest tedy vlastně gt., ale bral se
záhy za nom. a akkus. Čso v něm psáno.
Vz, Gb. H. ml. III. 1. 465.

Čstenství, n. = majestas. Ž. pod. Pat. 152.

Čstíti = ctíti. Vz Gb. H. ml. III. 2. 75.
a i.

Čtenářství, n. Nár. list. 1899. č. 61. feuill.

Čtenice, vrch u Hodslavic. Pal. Pam. 10.

Čtidlo, a, n. = čte/za, písmeno. Hus. (Šb.
Hus. Orth. 30. ).

Čtilipák, a, čilipec, рcе, m. = vrabec.
Vz toto.

Čtrnaetedennik, u, m. Us.

Čtveráctví. O pořekadlech atd. vz Zát.
Př. 33. b.

Čtverák: dobrý majstr, figliar, figelník,
furták, jašter, katova oprata, pes, pletkáň,
pochábeł, psia noha, psina, psí národ, psisko,
psohlavee, stonoha, šašo, šibenec, šibenná
noha, vymyselník. Slov. Zát. Př. 33. b.

Čtverdní, quadridianus. Rozb. III. 705

Čtveřice, e, f. = kvartola, skupina čtyř
v nerovný takt vměstnaných tonů. Vz Ott.
XV. 454.

Čtveřín, a, m., bývalá tvrz na Dubsku.
Sdl. Hr. X. 269.

Čtveročlenec, nce, m., tetratoma, brouk.
Č. houbový, kotvový. Vz Klim. 500.

Čtverohranáč, e, m., spis. Vz Vlč. Lit.

I. 340.

Čtverohranatě, Č. kámen otesati. Bib).
kutn. (3. Král. 5. 17. ).

Čtverokníže, etc. n. = tetrarch. Sterz.

II. 1679.

Čtverookáč, e, m., tetropium, brouk. Č.
hnědý, kaštanový tmavý. Vz Klim. 648.

Čtveroručně. Č. klavírovati. Pal. Záp. I.
116.

Čtveroskvrnný. Vz Pestrokrovečník.

črtverozubý, vz Hubokaz, Krytorypec.

Čtverrohoun. Zaniklo. Krok. 1897. 7.

Čtvrňátko, a, n. = (tvrt vědra. Č. Třeb
Tkč.

Čtvrťákový, č. či kosodélná deštička.
Mus. 1849. IV. 58.



	33

	-čiž z čb-ži. Pročiž musíme pokání vzíti; P. jsi přijel; Začiž. Gb. H. ml III. 1. 465. Sr. -čež. Číž, čížek, čejž, u Štramb. na Mor. tile. Sr Sír. III. 104., Mus. ol. III. 118. Čížek Vil., jurnal. a spis. f 9. /3. 1899. Čižina, potok u Opavy. Vlast. slez. III. 1. 141. Čižmar, a, m. Stran pořekadel atd. vz Zát. Př. 304. Čižmy. Popis jich vz v Mus. ol. XIII. 11]. Stran pořekadel vz Zát. Př. 304. -čka, vz předcház. -ček. -čko, vz předcház. -ček, List. Fil. 1899. 370. Člak, u, m. = šlak mrtvice. Lisic. Článka, y, f., geniculum, Halmknoten. Fasch. Hosp. I. Článkový. Č. kotel (s vodními trubkami). Vz KP. IX. 9., 11., Kotel (zde). Člének, nku, m. = kotník. Pařiž sobě nohy po, člénky Maš. ruk. 47^b. a j. tam Členýš. Č-šové, myriapoda, Tausendfusse, konši. Mus. 1849. IV. 50. Člověk. O skloňování sr. Gb. H. ml. III. 1. 90. Č. píše a pán Bůh maže. Sml. VIL 155. O příslovích a pořekadlech vz Zát. Př. 43. b., 77. b, 34. a., 204. b. Člověkomil, a, m. Mus. 1849. III. 116. Človíčátko, a, n. Proch. 155. Člunice, e, f., velletia, měkkýš. Vz Ulič. 132. Čmadlíkovat m. čmalikovat. Hoř. 75. Čmální, čmanina. O původu vz Zub. 387. Čmurkati = mhourati. Č. po kom očima. Horen 126. Čo, gt. čoho, lok. čom (dial. ). Gb. H. ml. ΠΙ. 1. 465. Čočk, u, m. = čočka. Češ. 1. VIL 379. Čočka Kdo jí čučku, bude hezkej, ale mosí jí sněst devět měřic a do každej čučky mosí devětkrát kúsnút; Kdo jí čučku, má gulaťučkú hubu. Mor. Šeb. 222. — Č. = tanec. Vz Čes. 1. VI. 365. - Č. kyvadla hodinového. Vz K. P. VIL 307. — c. vodní = žabinec. Vz Okřehek. Čočovina, v, f. = čočka. Mor. Mus. ol. III. 136. Čoek, a, m. = člověk. Hoř. 78. Čoho m. čeho (dialekt. ) Gb. H. ml. III. 1. 466. Čochna, y, f. = klevetnice. Ve vých. Čech. Čes. 1 X. 64. Čochrati sa za kým = belhati se. Slov. Phľd. 1897. 739. Čomu m. čemu (dial. ) Gb. H. ml. III. 1. 466. Čongání, n. vz Čongat, Mus. ol. 1897. 157., Žáby. Čoud. Smrdí-li kovářský č., bude pršeti. Čes. 1. IX. 254. Čouchnouti = zapáchati. To to čouchne, zavři. Jihozáp. Čechy. Dšk. Vok. 57. Čouchy = staré střevíce. Týn nad Vlt. Kub. 151. Čouti, čuju. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 234. Čožic. Čoži śe mi = tíží se mi, nechce se mi. Lor. 71.	Čpar. O původu vz Zub. 415. Čpěti, čpíti. O původu vz Zub. 415. Čřěví. O skloňování vz Gb. II. ml. III. 2. 131. Črevo. O pořekadlech atd. vz Zát. Př. 204. b. Čriepik, u, m. = květináč. Slov. Mus. 1859. 89., Něm. III. 296. Čřieti, čru. Zaniklo a nahrazuje se slo- vesem čerpati O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 151., 195. Sr. Čřiti. Čríslo = čerislo, slabina. Slov. Sbor. slov. III. 139. Črniti = černiti. Gb. H. ml. III. 2. 260. Črtadlo = krojidlo. Ženu vdole bolí, jako- by ji č. řezalo. Maš. ruk. 200^b -čs. Zlí nic (ničs) nejmajú atd. = nic. Gb. H. ml. III. 1. 466. -čse vz čso. Za ničse, pro nihilo. Ž. glos?. 89. 5. (Gb. H. ml. II». 1. 165. ). -čský mění se v nom. pl. mas. životných v: čští; řečští kněží (také v: -ččí, -čti, -cci, -cti. -<i na Mor. ). Vz Gb. H. ml. III. 1. 550. Čso (z čб šo) strč., a z toho čse (со, се, с). Tvar čšo jest tedy vlastně gt., ale bral se záhy za nom. a akkus. Čso v něm psáno. Vz, Gb. H. ml. III. 1. 465. Čstenství, n. = majestas. Ž. pod. Pat. 152. Čstíti = ctíti. Vz Gb. H. ml. III. 2. 75. a i. Čtenářství, n. Nár. list. 1899. č. 61. feuill. Čtenice, vrch u Hodslavic. Pal. Pam. 10. Čtidlo, a, n. = čte/za, písmeno. Hus. (Šb. Hus. Orth. 30. ). Čtilipák, a, čilipec, рcе, m. = vrabec. Vz toto. Čtrnaetedennik, u, m. Us. Čtveráctví. O pořekadlech atd. vz Zát. Př. 33. b. Čtverák: dobrý majstr, figliar, figelník, furták, jašter, katova oprata, pes, pletkáň, pochábeł, psia noha, psina, psí národ, psisko, psohlavee, stonoha, šašo, šibenec, šibenná noha, vymyselník. Slov. Zát. Př. 33. b. Čtverdní, quadridianus. Rozb. III. 705 Čtveřice, e, f. = kvartola, skupina čtyř v nerovný takt vměstnaných tonů. Vz Ott. XV. 454. Čtveřín, a, m., bývalá tvrz na Dubsku. Sdl. Hr. X. 269. Čtveročlenec, nce, m., tetratoma, brouk. Č. houbový, kotvový. Vz Klim. 500. Čtverohranáč, e, m., spis. Vz Vlč. Lit. I. 340. Čtverohranatě, Č. kámen otesati. Bib). kutn. (3. Král. 5. 17. ). Čtverokníže, etc. n. = tetrarch. Sterz. II. 1679. Čtverookáč, e, m., tetropium, brouk. Č. hnědý, kaštanový tmavý. Vz Klim. 648. Čtveroručně. Č. klavírovati. Pal. Záp. I. 116. Čtveroskvrnný. Vz Pestrokrovečník. črtverozubý, vz Hubokaz, Krytorypec. Čtverrohoun. Zaniklo. Krok. 1897. 7. Čtvrňátko, a, n. = (tvrt vědra. Č. Třeb Tkč. Čtvrťákový, č. či kosodélná deštička. Mus. 1849. IV. 58.