Dačický Jak., 1576. —1618. Vz Flš. Písm.
I. 358. — D. z Hoslova Mik., 1555. —1626.,
básn. а dějep. Vz ib. 366., 371.

Ďadci či hospodařící ve Slez. Vz Nár.
sbor. I. 63.

Daďo = děd. Slov. deďo vlastně = pra-
děd. Zát. Př. 245. Pozn.

Ďach, a, m. = ďas. Janek už je v ďachy
(u všech čertů, za horami, utekl). Horen.
303.

Dajč, e, m., z, něm. — valčík (tanec). Us.

Dále, subst.: vz-dáli, vz-dálí, vz dál, z-dáli,
z-dálí, z-dál; novoč. vz-dálí, vz-dáli, vz-dál.
Vz Gb. H. ml. III. 1. 217., 118.

Daleko. Není to d., jen co by kamenem
dohodil a ostatní došel. Hoř. 126.

Dalekobystrý. Ld. 30.

Dalekohiedný. D. čočka Mus. 1897. 475.

Dalekoměrný. Ld. 30.

Dalekorazi = několikrát. U Gerlachova
ve Spiži. Čes. 1. VI. 594.

Dalekostrašný meč. Ld. 28.

Dalekotáhlý. D. zeď. Ld. 70.

Daleký. Stran původu sr. Zub. 388. To
pole je daleké na chůzi. Us. Mtc. 1900. 140.

Dalibor. Vz Pal. Děj. V. 1. 391.

Daliborka, γ, f. Vz Pal. Děj. V. 1. 392.

Dálička, v, f., jm. studánky. Pck. Hol. 64.

Dalimil. Vz Fls. Písm. 1. 31. nn. Jub. VI.

Dalšina, y, f. Ld.

Dáma. Studovati dámu ve společnosti
třetích osob je nabírati vodu řešetem. Sml.
IV. 130.

Ďama, ďamička, ďamka, y, f. = jáma,
jamka. U Polné. Hoš.

Damascen Mar., kazatel v pol. XVIII. stol.
Vz Vlč. Lit. II. 1. 25.

Damascenka, y, f. = druh slívy. Wlt

Damascenování. Vz KP. VII 618.

Daň. O skloňování sr. Gb. H. ml. III. 1.
367.

Dančák, a, m. = horák z Podkrkonoší.
Rais Pot. 62.

Danda, y, f. = krušianka. Hoř. 89.

Dandář, e, т. —pekař (převzdívka). Hoř.
89. a 137.

Daniel, e: nč. -e i -a. Gb. H. ml III.
1. 79.

Dar. Cena daru neřídí se podle toho,
jaký jest, však jak se dává. Červ. 108. Dary
uchvacují lidi i bohy. Ovid. O příslovích atd.
Vz Zát. Př. 305. a.

Daráž, e, m., z maď. = vosa. Slov. Zát.
Př. 36. b.

Darebák = lenoch. D. aj pod strechú
zmokne. Slov. Zát. Př. 144. b.

Darebňa, ě, f., jméno pole (špatného).
Pck. Hol. 50.

Darebněti = churavěti. Us. Hoš.

Daremnice, e, f. = tlach. Nechme ta-
kových d-mnic. Kom. Ohlas. 150.

Daremný к čemu. Dvúcátý (den) nej-
daremnější jest ke všem věcem činiti. Mas.
ruk. 40a.

Dai-goš, e, m. = tuhýk obec. V Hukvald.
Mus. ol. III. 117.

Darmo. D. nižádný nedá, neb jest darmo
nižádný nevzal. Hus I. 344. O příslovích atd.
Vz Zát. Př. 107. b., 305. a.

Darmochleb, a, m. Dač. II. 73.

Darmožroutství. O pořekadlech vz Zát.
Př. 164. nn.

Dárnosť. Ty's dar svatých sedmi d-stí.
Rozb. III. 731.

Daromník, a, m. = lenoch. Na Slov. Vz
Daremník, Zát. Př. 288. a.

Darovný. Vyšli darovný paprslek své
světlosti. XV. stol. Modl. ms. D. dárce. Ib.
(Mus. fil. 1898. 46. ).

Ďas mořský, ryba. Vz Ott. XVI. 334.

Dásně. O sklonění vz Gb. II. ml. III. 1.
222., 367. (Podle, duše' s odchylkami. )

Dásno. Vz Gl. H. ml. III. 1. 223.

Dastich Jos. Dr. Vz Jub. VI.

Datal m. datel. V jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 15, 29.

Datel veliký, picus major; na Mor. ďatěl
(u Rožn. ), u Zubří dětěl. Mus. ol. III. 76.
D. černý = žluva černá. Vz Šír II. 98.

Datelec, lce, m. = datel (pták). Čes. 1.
VI. 381.

Dáti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 1., 127.,
217, 389., 409. Dá-li se mi to dělat, přídu;
Jak Pámbu den dá; Ty's tomu dal (chybiľs).
Us. Hoř. 89. Návrh nedal se zavrhnouti šp.
místo: nebylo lze jej z. Brt. — čím oč. Dal
psaním o zem (hodil je na zem). Pal. Děj.
IV. 2. 325. — si. Ten si dal = opil se. Zát.
Př. 72. b.

Dativ. O dvě vz Mus 1861. 96. nn. D.
s inft. u Husa. Vz Progr. akad. gymn. na
r. 1894. 21. D. na Císařovsku. Vz Mtc. 1900.
65.

Davatel, e, m. D. života. Hus. Zrc. (Mus.
fil. 1900. 211).

Davčany. Na d-nej skladce povinen bude.
Laš. Mus. fil. 1897. 437.

Davič, e, m. = dávivý kořen, ipekakuanha.
Vz Ott. XII. 718.

David. Světil Davida = dávil. Zát. Př.
77. a.

Davíkať = naříkati. Slov. Němc. III. 327.,
Mus. 1859. 509.

Dáviti se = tlačiti se. — kam. К tělu
sv. Alexie se dávila. Pass. (Mus. 1851. 142,. ).
Jako těžko d. se proti ostnu, tak... Št.
Bes. 7., 110. V VI. 15. za Št. polož: Bes. 91.

Dávivec, vce, m., Brechnuss, rostl. Vz
Ott. XII. 114.

Dávno. Tomu je již d., jak byl čert malé
pachole. Hoř. 125. Od dávných dáven. Zát.
Př. 242. a.

Dávnominulý. D. časy. Ld. 99.

Dávný. O původu vz Zub. 388.

Daxner Štef. Vz Vlč. Lit. slov. I. 275.,
Phľd. 1899. 129.

Dazule, brouk. Vz Klim. 657.

Dbáti zač. Co ty dváš (dbáš) za to.
Praž. evang. (List fil. 1897. 274. ).

Dbeu = džber. U Hodslavic. Mus. ol.
XI. 80.

Dcě = dci. Gb. H. ml. III. 1. 429.

Dci. O skloňování vz Gb. H. ml. III. 1.
429. (dle, máti).

Dčpěti = čpíti. Fisch. Hosp. 131.

De = když (у v e). Jihozáp. Čechy. Dšk.
Vok. 61.



	35

	Dačický Jak., 1576. —1618. Vz Flš. Písm. I. 358. — D. z Hoslova Mik., 1555. —1626., básn. а dějep. Vz ib. 366., 371. Ďadci či hospodařící ve Slez. Vz Nár. sbor. I. 63. Daďo = děd. Slov. deďo vlastně = pra- děd. Zát. Př. 245. Pozn. Ďach, a, m. = ďas. Janek už je v ďachy (u všech čertů, za horami, utekl). Horen. 303. Dajč, e, m., z, něm. — valčík (tanec). Us. Dále, subst.: vz-dáli, vz-dálí, vz dál, z-dáli, z-dálí, z-dál; novoč. vz-dálí, vz-dáli, vz-dál. Vz Gb. H. ml. III. 1. 217., 118. Daleko. Není to d., jen co by kamenem dohodil a ostatní došel. Hoř. 126. Dalekobystrý. Ld. 30. Dalekohiedný. D. čočka Mus. 1897. 475. Dalekoměrný. Ld. 30. Dalekorazi = několikrát. U Gerlachova ve Spiži. Čes. 1. VI. 594. Dalekostrašný meč. Ld. 28. Dalekotáhlý. D. zeď. Ld. 70. Daleký. Stran původu sr. Zub. 388. To pole je daleké na chůzi. Us. Mtc. 1900. 140. Dalibor. Vz Pal. Děj. V. 1. 391. Daliborka, γ, f. Vz Pal. Děj. V. 1. 392. Dálička, v, f., jm. studánky. Pck. Hol. 64. Dalimil. Vz Fls. Písm. 1. 31. nn. Jub. VI. Dalšina, y, f. Ld. Dáma. Studovati dámu ve společnosti třetích osob je nabírati vodu řešetem. Sml. IV. 130. Ďama, ďamička, ďamka, y, f. = jáma, jamka. U Polné. Hoš. Damascen Mar., kazatel v pol. XVIII. stol. Vz Vlč. Lit. II. 1. 25. Damascenka, y, f. = druh slívy. Wlt Damascenování. Vz KP. VII 618. Daň. O skloňování sr. Gb. H. ml. III. 1. 367. Dančák, a, m. = horák z Podkrkonoší. Rais Pot. 62. Danda, y, f. = krušianka. Hoř. 89. Dandář, e, т. —pekař (převzdívka). Hoř. 89. a 137. Daniel, e: nč. -e i -a. Gb. H. ml III. 1. 79. Dar. Cena daru neřídí se podle toho, jaký jest, však jak se dává. Červ. 108. Dary uchvacují lidi i bohy. Ovid. O příslovích atd. Vz Zát. Př. 305. a. Daráž, e, m., z maď. = vosa. Slov. Zát. Př. 36. b. Darebák = lenoch. D. aj pod strechú zmokne. Slov. Zát. Př. 144. b. Darebňa, ě, f., jméno pole (špatného). Pck. Hol. 50. Darebněti = churavěti. Us. Hoš. Daremnice, e, f. = tlach. Nechme ta- kových d-mnic. Kom. Ohlas. 150. Daremný к čemu. Dvúcátý (den) nej- daremnější jest ke všem věcem činiti. Mas. ruk. 40a. Dai-goš, e, m. = tuhýk obec. V Hukvald. Mus. ol. III. 117. Darmo. D. nižádný nedá, neb jest darmo nižádný nevzal. Hus I. 344. O příslovích atd. Vz Zát. Př. 107. b., 305. a.	Darmochleb, a, m. Dač. II. 73. Darmožroutství. O pořekadlech vz Zát. Př. 164. nn. Dárnosť. Ty's dar svatých sedmi d-stí. Rozb. III. 731. Daromník, a, m. = lenoch. Na Slov. Vz Daremník, Zát. Př. 288. a. Darovný. Vyšli darovný paprslek své světlosti. XV. stol. Modl. ms. D. dárce. Ib. (Mus. fil. 1898. 46. ). Ďas mořský, ryba. Vz Ott. XVI. 334. Dásně. O sklonění vz Gb. II. ml. III. 1. 222., 367. (Podle, duše' s odchylkami. ) Dásno. Vz Gl. H. ml. III. 1. 223. Dastich Jos. Dr. Vz Jub. VI. Datal m. datel. V jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 15, 29. Datel veliký, picus major; na Mor. ďatěl (u Rožn. ), u Zubří dětěl. Mus. ol. III. 76. D. černý = žluva černá. Vz Šír II. 98. Datelec, lce, m. = datel (pták). Čes. 1. VI. 381. Dáti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 1., 127., 217, 389., 409. Dá-li se mi to dělat, přídu; Jak Pámbu den dá; Ty's tomu dal (chybiľs). Us. Hoř. 89. Návrh nedal se zavrhnouti šp. místo: nebylo lze jej z. Brt. — čím oč. Dal psaním o zem (hodil je na zem). Pal. Děj. IV. 2. 325. — si. Ten si dal = opil se. Zát. Př. 72. b. Dativ. O dvě vz Mus 1861. 96. nn. D. s inft. u Husa. Vz Progr. akad. gymn. na r. 1894. 21. D. na Císařovsku. Vz Mtc. 1900. 65. Davatel, e, m. D. života. Hus. Zrc. (Mus. fil. 1900. 211). Davčany. Na d-nej skladce povinen bude. Laš. Mus. fil. 1897. 437. Davič, e, m. = dávivý kořen, ipekakuanha. Vz Ott. XII. 718. David. Světil Davida = dávil. Zát. Př. 77. a. Davíkať = naříkati. Slov. Němc. III. 327., Mus. 1859. 509. Dáviti se = tlačiti se. — kam. К tělu sv. Alexie se dávila. Pass. (Mus. 1851. 142,. ). Jako těžko d. se proti ostnu, tak... Št. Bes. 7., 110. V VI. 15. za Št. polož: Bes. 91. Dávivec, vce, m., Brechnuss, rostl. Vz Ott. XII. 114. Dávno. Tomu je již d., jak byl čert malé pachole. Hoř. 125. Od dávných dáven. Zát. Př. 242. a. Dávnominulý. D. časy. Ld. 99. Dávný. O původu vz Zub. 388. Daxner Štef. Vz Vlč. Lit. slov. I. 275., Phľd. 1899. 129. Dazule, brouk. Vz Klim. 657. Dbáti zač. Co ty dváš (dbáš) za to. Praž. evang. (List fil. 1897. 274. ). Dbeu = džber. U Hodslavic. Mus. ol. XI. 80. Dcě = *dci.* Gb. H. ml. III. 1. 429. Dci. O skloňování vz Gb. H. ml. III. 1. 429. (dle, máti). Dčpěti = čpíti. Fisch. Hosp. 131. De = když (у v e). Jihozáp. Čechy. Dšk. Vok. 61.