Débé = kdyby. Často m. kéž. Debes mně
pomohl. Císařov. Mtc. 1899. 40.

Debřice, jm. pozemku. Pck. Hol. 167.

Debřina, y, f., vz Debř. Sdl. Hr. X. 133.

Debrný, jm. pozemku. Pck. Hol. 166.

Děcán, a, m. = děcko, dítě. Ti d-ni na-
dělají prasku (křiku). Mus. ol. 1898. 114.

Decentralisovati stát. Pal. Pam. 641.

Decentralista, y, m., z lat. Pal. Pam.
603.

Děd. O původu vz Mus. fil. 1898. 174.

Dědeček, jablko, Wlt. - D. Jos. Vz
Jub. VI.

Dědek = nadmutina vzduchová, vznikla
při ždímání prádla. U Hošetic. Vchř. — D.,
dka, ш. = prastařeček, pradědeček. Slez. Čs.

1. IX. 143. — D. (děrek) = snov, který se
na vrchu mandele ohýbá. Vodňany. Kub. L.
f. 1900. 358.

Dědic. Dědici byli svobodní vlastníci
dědin, lišíce se od vládyk, že nebyli šle-
chtici, od kmetů sedláků, že dědiny jejich
byly zcela svobodné. Povinni byli nésti
břemena zemská podle poměru svého ma-
jetku. Br. Pod. 72. Vz násl. Dědinník.

Dědictví. O příslovích atd. vz Zár. Př.
102. nn., 104 а.

Dědičná, y, f. Káže jie (choť choti) býti
d-čnú kralovstvie svého. Hus. Sal. 9b. Sr.
Dědička.

Dědina. O původu vz Mus. fil. 1898. 174.
D. byla statek rodům zemanským dědičně
náležitý; někdy zahrnoval v sobě i několik
vesnic, ba i celé panství. Vz Pal. Děj. I.

2. 260. D-ny (patrimonia, jinak statky zpupne,
alodia) spadaly na dědice obojího pohlaví
rovnými díly a kde nebylo ani synů ani
dcer, i na nejbližší strýce. Ib. II. 1. 376.
Sr. Výsluha. O příslovích atd. vz Zát. Př.
305. b. — D. = veliké dědičné pole; pole
je tam pouhý kousek dědiny. Chod. Němc.
III. 25.

Dědinnický. D. stav. Pal. Děj. I. 1. 201.

Dědinník, Freisass = majitel dědiny Či
svobodného pozemku; D. = zeman chudý,
který neměl ani úředníkův ani poddaných
a sám s\á pole vzďlával; D ci povstali
teprve za časů Vladislava, v době před-
husitské byli ještě neznámí; od první po-
lovice XV. stol. pokládali se za rovně se-
dlákův, ačkoli zůstávali svobodni a jen
králi samému poddáni; D ci nebo zemané
byli nejhojnější třídou obyvatelstva českého
a nynější svobodníci jsou posledním jejich
zbytkem; D. vládl dědičně statky svými,
opak: bezzemek nebo chlap. Pal. Děj. II.
1. 379., IV. 1. 301., II. 2. 413., V. 1. 263.,
I. 1. 263., 201., I. 2. 262.

Dědinsky, hereditate. Vz Ž. pod. Pat.
152.

Děditi. Neprávě nabytý statek nededí.
Dač. II. 144.

Dědkový = dudkový. (Kámen) nalézají
v hnízdě dědkovém. Maš. ruk. 295^a.

Dědskosť, i, f., vlastnosť dědova. Us.

Definice = vypsání. XVI. stol. Mus. 1898.
175., 254.

Dehet. D. rostlinný, nerostný а příprava
jeho. Vz KP. 202. -203.

Dehtovati co: konopné zboží. KP. VIII.
204.

Dechnouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 244.

Dechostřel, u, m. = rourka, kterou se
vyfukují kuličky. Kub. 151. Us.

Dějepis. Má-li d. nám býti učitelem, ne-
smíme dělati z něho děvku. Pal. Děj. III.
1. 6.

Dějepisectví české. Vz Jub. Ic. 3. —86.
D. řecké. Ib. 22. -25.

Dějetvorný. D. dvojice centralisace a fe-
derace. Pal. Pam. 197.

Dějevládný. D. skutek. Pal. Děj. III. 1. 70.

Dejchavec, vce, m. = poberta. V zlo-
dějské hantyrce. Kukla 161.

Dejchnout = ukrásti. V zlodějské han-
týrce. Kukla 162.

Dějiny, vz Historie.

Dejm = domů. Jihozáp. Čechy. Dšk.
Vok. 57. Sr. násl. Dem.

Dejmy = zduřelé žlázy. Jihozáp. Cech.
Dšk. Vok. 60.

Dejně = denně· jinde déně. Jihozáp.
Čech. Dšk. Vok. 24.

Dějově. D. něco vyložiti. Mus. fi. IV.
334.

Dej pokoj = ne, nikoli ! Us.

Dekadentista, y, m. Us.

Dekadentní pravopis. Mus. 1900. 421.

Děkanka, y, f. Zimní d = hruška. Hoř.
295.

Děkanský. D. volba na univ. ve středo-
věkn. Vz Wtr. Živ. vys. šk. 293.

Děla, pl. n. = žně. Buděj. Kub. 151.

Dělánky či vyráženky = druh kanafsek
(sukní). Hoř. 212.

Dělati, vzor sloves V. tř. Vz Gb. II. ml.
III. 2. 319., 323. Dyž dělat, tož se najest.
Mor. Šeb. 90.

Déle, subst. Šest loket vz déli, v déli, na
dél m. na déli; vzdéli, zdélí, v-déli, vzdélí.
Vz Gb. H. ml. III. 1. 217., 218.

Dělič, e, m. Hus. I. 405.

Dělidlo. D la při třídění sloves. Vz Gb
H. ml. Ш. 2. 109. D. řeči. Vz Věst. V. 2.

Délka, vz Dloužení.

Délkování. D. hlásek. Ott. XIII. 597. Vz
Dloužení.

Dělo. Děla znali v Indii již p ed tisíci
léty. Har. II. 127.

Dem, dém = domů. Jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 57.

Démant. Vidím, že jest člověk d. (vý-
borný). Šml. IV. 133.

Demikát, υ, m. = česneková polévka
s chlebem. Sbor. slov. III. 26.

Demografie, e, f., z řec. Nár. sbor. III. 84.

Den. O sklonění vz Gb. H. ml. III. 1.
411., na Lašsku. Mus. fil. 1897. 339. Ve dňe
= za dne, za dňu = během dne. U Císař.
na Mor. Mtc. 1900. 149. O příslovích vz Zát.
Př. 305. b.

Denary, barva italských karet. — D. =
mince. D. Boleslava I, II., III. Naps. Jos.
Smolík. 1899.

Dendrity či vádová pěna, nerosty. Hoř. 24.

1. Denní. D. doba. O pořekadlech atd. vz.
Zát. Př. 230. nn., XIV. D. 1., 6.