Dialektologie čes. Vz Jub II. 27. —34.

Dialektový. D. zjev. Mtc. 1899. 33.

Diblík. Podání prostonárodní o něm vz
v Čes. 1. VIII. 155. nn.

Dieti = dicere i facere v Maš. ruk. Vz
Mus. fil. 1896. 452.

Dievkona, y, f. = virgo, znamení ve
zvířetníku. Maš. ruk. 18^a., 19^a., 24^a.

Difteritis, na Slov.: hubky. Sbor. slov.
II. 76.

Díkočinný. Pal.

Diktatorovati. Mus. 1898. 471.

1. Díl. To bude d. = dýl, později. Jihozáp.
Čech. Dšk. Vok. 58.

2. Díl, u, m. Tím dílem = však, proto,
ovšem. Hoř. 85., 89. — D., díla, na dílech —
polní tratě, na nichž všichni osadníci n. část'
jích svůj podíl n. hony nějaké mají. Sbor.
č. 4. 57.

Dílčí. D. žaloba. Ott. Říz. I. 91.

Dilemma. Ve filos. XVI. stol. Vz Mus.
1898. 261.

Dílnice, e, f. = dílna. Aby si d-ci udělal.
1510. Arch. XVIII. 521.

Dílný = pracovitý. D. dívka. Maš. ruk.
21^b. — D. = dělitelný. To tré nenie dielno. St.

Dilo, dylo = dálo (díti). XVII. stol. Laš.
Vz Mus. fil. 1897. 202.

Dindi. Na sv. D., co nebude nikdy. Hš.
Quell. 9.

Dinovať, vz Dynovať.

Dinus. En den dinus
severake dinus,
severake tyky taj,
en den, dus!
Rozčitadlo u Petrovic na Mor. Vz Tynus,
Tyny. Mus. ol. 1897. 156.

Diometr, a, m. = geometr. U Studené.
Vchř., Val. Tům. 11.

Diplomatika v zemích čes. Vz Zbrt. Bibl.
164. nn.

Dipryčte = jděte pryč. Smiratice. Kub.
151.

Díra. O příslovích a pořekadlech vz Zát.
Př. 306.

Diskrecionalní. D. moc soudu. Ott. Říz.
II. 77.

Diskulirovat v Příspěvcích 55. oprav
v: diškulirovat a polož za Dišel.

Diskus. Diskem se hází к cíli, solem do
dálky. Nár. list. 1897. č. 246. odp. feuill.

Díťata, pl., n. = vánočky. Tábor. Krb.
151.

Dítě. O sklonění vz Gb. H. ml. III. 1. 381.,
424. Dítě, jméno vlastní, podle, kuře, ale
v době nové gt. Dítě, dat. panu Ďíťovi atd.
Ib. 425. D., keď je malo, žerie prse, velkô
žerie srdce. Mus. ol. I. 25. Skôr vychová je-
den rodič desat dietok, ako desat dietok jed-
noho rodiča. Ib. L 11. Děti jedí peníze.
Šml. V. 61. Když otec měšec nosí, tu děti
naň se lepí (váží si ho); Když otcové jsou
bosi, jich děti jsou k nim slepi (nedbají
jich). Slád. Lear. 67. Sousto chleba dobyté
vlastní prací otci chutná lépe než pečené
od dětí. Šml. X. 230. O příslovích a poře-
kadlech vz Zát. Př. 97. b. nn., 160. a., 305.
až 306. Pověry táhnoucí se к dětem vz Čes.

1. 1898. 199. nn. — D. = svatební pečivo
v již. Čech. Vz Čes. 1. VII. 131. nn.

Díti, dějů. O tvarech vz Gb. H. ml. III.

2. 220., 392.

Dítko. O skloňování vz Gb. H. ml. III.

1. 149.

Div. Dělá své divy (zpropadá se tam).
Hoř. 89. Což divu, správně: jaký div! Mus.
fil. 1899. 139.

Divá, y, f. = dívka. Takovy divě velěky
a nic to neděľá. Císařov. Mtc. 1899. 226.

Diváctvo, а, п., = diváci. Pal. Děj. V.

2. 69., 406.

Divadelní. D. hry lidové. Vz Flš. Písm.
469.

Dívat se jak. Vz Zát. Př. 236. b.

Dívčí. D. kolo, rostl. Mor. Mus. ol. V. 14.

Diviznáček, brouk. D. bělotečký, čer-
venonohý, jasanový, krtičníkový, lemovaný,
lilkový, smrdutý, temnošedý, zahradní. Klim.
604.

Divižák, a, m. = muž divé ženy. Vz Mus.ol. 1897. 150., Věšták. Vz násl.

Divižena, y, f. Vz předcház. a Mus. ol.

1897. 149., Věštkyně

Diviženský. D. studánka. Рck. Hol. 108.

Dívka. Její vlastnosti vz v Zát. Př. 65. a.

Divnosť, i, f. Znamenaje d. v tom skutku.
Št. Bes. 33.

Divnota, y, f. U starýho člověka máte
všecku d-tu. Jihozáp. Čech. Dšk. Vok. 35.

Divočina. Sviňská d. (maso divoké svině).
Har. L 113.

Divocharý. D. píseň. Louk. 44. Vz Charý.

Divok, a, m. = divoká zvěř, lev atd.
Slov. Phľd. 1897. 103.

Divoký. O původu vz Zub. 389. — jak.
D. jak zvěř, jak rarach, jak by ho čert
z řetězu pustil, brzy by z kože vyskočil,
sedl mu skřeček na ocas. Mus. ol. 1898.
103.

Divoluzný. D. dithyramba. Šml. IV. 39.

Divosť, i, f. = divný skutek. Libost budu
míti dívajíc se divostem jeho. St. Bes. 58.
D. v VI. 55. za divostvorný polož před
DivostvoR.

Divosvatě. Ta kniha d. se otvírá slunci
Hanš. Neb. 35.

Divošák, a, m. = divoký kanec. Mus. ol.

1898. 103.

Divotajný, I), shoda. Šml. IV. 179.

Divotvornice, e, f. = divotvorkyně. Mus.
ol. ХШ. 110.

Divý. O původu vz Zub. 389., D. ženy.
Vz Chorv. 140., Čes. J. VIII. 358.

Djabeł = ďábel. Lor. Vz Dzabel.

Dlabač Boh. Vz Flš. Písm. 495.

Dlabačka, y, f. druh sekery. Ott. XIV.
536. a.

Dlabák, u, m. D-ky = dřeváky. Netolice.
Kub. 151.

Dlabati. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
351. — D. = pracovati. Co dlabeš? U Stu-
dené. Vchř. — D. = škemrati. — koho oč.
O túto polici mně dycky dlabe. Mor. Šeb. 78.

Dlabozub, a, m., dinotherion, vyhynulý
ssavec. Mus. 1849. IV. 70.

Dlakovatka, y, f, nereis Meerscolopender,
červ. Mus. 1849. III. 46.