rob. Slov. Phľd. 1897. 80. O pořekadlech vz
Zát. Př. 148. a., 307. a.

Dnešní. Myslíš, že jsem d. (že se dám
oklamat)? Hoř. 118.

Do předložka u Císařova na Mor. vz Mtc.
1900. 138.

Doba. O skloňování vz Gb. II. ml. III.
1. 191. Včera těmi doby (m. dobami)
V Podkrkonš. Vz Gb. H. ml. III. 1. 191,
ib. III. 1. § 151.

Dobecka, pl., п., jm. pole. Pck. Hol. 230.

Dobíhač, e, m. D. k soudu. Slád. Lear. 56.

Dobitý jak. D-tej na máčku. Šeb. 220

Dobízeti koho čím k čemu. Раl. Раm. 18.

Doblíkati. Až d-ká plamínek: jeho
chatrného zdraví = dohoří. Jeln. 67. Sr.
Blikati.

Dobner Gelas. Vz Jub. VI, FIš. Písm.
489.

Dobr, podle, chlap a dub'. Gb. H. ml. III.
1. 262.

Dobra. Gb. H ml. III. 1. 262. Vz Dobr.

Dobráčik, a, m. = dobrák. Slov. Zát. Př.
34. a.

Dóbravy, jm pole. Pck. Hol. 80.

Dobře. Dobre bačom, keď je na čom.
Slov. O pořekadlech vz Zát. Pŕ. 153. я.

Dobro, podle, město'. Gb. H. ml. III 1.
262 Vz Dobr Dobra. Chtíč lepšího zmarem
dobra bývá. Slad. Lear 45.

Dobročinnosť, i, f. Nad d krásnějšího
není. Koll. Bás. 114. O příslovích atd vz
Zát. Př. 177. nn.

Dobrodějec a -dějce. Gb. H. ml. III. 1.
122., Hus III. 289.

Dobroděnec, nee, m. = dobrodějec. Hus
III 289

Dobrodinec. Je d. chudých lidí (lakomec).
Hoř·. 118

Dobrodiní, n. Láska zjednaná d-mi trvá
věčně. Curtius VIII. 8. 11.

Dobrobloupě mysliti. Jrsk. XXIII. 230.

Dobromilovec, vce, m., os. jm. Pal. Děj.
I. 1. 367

Dobromírování, n. = panování Dobro-
míra v Lucku. Pal. Děj. 1. 241.

Dobromluviti. Hus I. 248

Dobronika, y, f., vz Medovník.

Dobropán lidem neuškodí; děti v roce
tom narozené bývají velmi rozumné a dobré.
Sá. Kant. 34

Dobrota. Pro dobrotu přichází člověk na
žebrotu. Šeb. 223. O pořekadlech atd. vz
Zát. Př. 144. b. (neopatrnost'.

Dobrotivenství. Hus Er. I. 317.

Dobrotivosť. O pořekadlech atd. vz Zát.
Př. 34. a.

Dobrotivý. Učinila s ním smlouvu d-vou
(po dobrém, dobrovolnou). 1454. Arch. XVI.
129. — komu. Dievka... bude své čeledi
d-va. Maš. ruk. 24^a.

Dobrotnica, e, f. = dobrá mysl, majoran,
origan m majorana. Slez. Čes. 1. VIII. 53.

Dobrovský Jos. Vz Jub. VI, F. š. Písm.
482.

Dobrý. O skloňování vz Gb. H. ml III.
1. 532, 539. Dobré dobrého nekazí. Kom.
Ohláš. 143 Z dobrého slova krev neteče
(zdvorilosť se doporučuje). Hoř. 117. — jak.

Byla dobrá jako sýkorka na, haluzi; Jest
dobrý člověk jako boží chléb. Šml. I. 138., V.
136 — čím. D. smýšlením Slád. Caes. 21. —
na čem Jest dobr na životě. Maš. ruk. 1896.
= nehubený na těle — s inft. Masť dobrá
celiti. Mš ruk. 223^b. — O příslovích atd. vz
Zát. Př. 6., 307. nn., 138., 114. a. — D. =
své cti dbalý, statečný; na konci XV. stol.
ušlechtilý, urozený, šlechtický. Já jsem lepší
než ty = urozenější. Proto: Buď dobrý, mů-
žeš-li = důtka Člověku nad svou ctí se zapo
menuvšímu. Pal. Děj. IV. 1. 468 — D. =
způsobilý. Masť dobrá celiti i hnojiti. Maš.
ruk. 223. b. (Mus. fil. 1898. 211. ). — Jako
subst. Když člověku púštějí, dobro činí Maš.
ruk. 176b. — Dobrá Mysl, důl u Kutné Hory.
Dač. II. 24

Dobšinský Раv., nar. 1828. Vz Vlč. Lit.
slov. I. 116., 275., Jub. VI.

Dobyteček, zdrobn. dobytek. Mtc. 1899.
226.

Dobytek. Životné kollektivum d. má
akkus. sg. pravidlem dobytek (ne d-tka).
Vz Gb. II. ml. III. 1. 29. Také v pl., roz-
umějí-li se jednotlivé kusy. Ib. 88 Pověry
při jeho chovu. Vz Čes. 1. 1898. 196. nn,
Hoř. 146. Zvyky a pověry táhnoucí se k d tku.
Vz Mus. ol. XII. 106. Nemoci d-tka a léčení
jich. Vz Hoř. 104 nn., Mus. ol XII. 107. Str-
ká-li d. chřípě do hnoje, bude pršet. Čes.

1. IX. 254.

Dobyti. Dobyl Smolensko. Arch. XVI. 59.

Dobyvka, y, f Aby pojistil sobě i d-ky

posavadní (čeho posud dobyl). Pal. Děj. IV.

2. 473.

Docicati se = opiti se. Slov. Zát. Př.
72. b.

Dociskový = dotiskavý, naléhavý. Lor.
71.

Dočapotat se. Pusť páva po potoce, šak
sa dočapoce (tam dojde). Brt. P n. 70.

Dočetný. Vz Mšicojed.

Dočistiti co. Št. Bes. 75.

Doď. To je starý D. = starostlivý jako
děd. Slez. Nar. sbor. I. 65. Vz Ďadci.

Dodati. Kdo první dával (karty), ohlašoval
konec hry a dodával (dával poslední). Šml.
V. 151.

Dododa, y, f. = děvče na květnou ne-
děli kočičkami ozdobené, s kterým se chodí
dům od domu se zpěvem; Strojí se jako D.
Zát. Př. 222. Pozn.

Doďour, u, m. — cecek. Vz Koza (zde).

Dodřimovati. Tum. Ml. 261.

Dogga, y, f. = druh psů. — D. = děvče,
dáma. Ůs. fiakristů. Kukla 134.

Dohaslý. D. poleno. Pavl. Konp. I. 72.

Dohlédnouti. Čiň co čiň, dohlížej konce.
Nár. sbor. III. 90.

Dohnány Mikul., nar. 1826., spis. Vz Vlč.
Lit. I. 134., 275.

Dohnati se koho. Sedl. Hr. IV. 178. Do-
honil se jich na pomezí uherském. Dič. II. 9.
D. si co", zaopatřiti. Slez. Čes. ). VII 129.

Dohnouti koho. To mne d-lo = dojalo.
Soběslav. Kub. L. f. 1900. 358.

Dohopkati kam. Vrabec d-kal do síně.
Seb. 15. Vz Hopkati.

Dohoví co = kdo ví co. Val. Čes. 1. X. 37.