Doubravka, y, f., hora u Chudenic. Vstnk.
1897. 502.
Doubravník, vz Medovník.
Doubravský z Doubravy Racek. Vlč. Lit

I. 327.

Doudelík, u, m. = toulec sekáčův. Neto-
lice. Kub. 151.

Doudlebsko, a, n. D. byl nejjižnější kraj
země české. Vz Pal. Děj. I. 2. 243.

Doufajně. Pravdy d. bránil. Hus III. 272.

Doufajný. List. fil. 1899. 454.

Doufání, n. O pořekadlech vz Zát. Př.
139 nn.

Doufati. Kdo doufá, nezoufá. Seb. 222.
O pořekadlech vz Zát. Př. 370 nn.

Doucha Frant. a Kar. Vz Jub. VI.

Doupňák. Na Mor.: na Rožn. hulub modrý,
u Zubří dupák sivý, u Hukv. ďúrový (dírový)
holub. Vz Mus. ol. III. 119. Sr. Sír. III. 130.

Douti, dmu. O tvarech vz Gb. H. ml. III.

2. 183.

Doutnákový. D. zámek. Ott. XIV. 599. a.

Doutnivý = zprachnivělý. D. strom. Mus.
fil. 1897. 180.

Dovádilka, y, f. Na D-ce = víšek, kde
je stále větrno. Milčín. Kub. L. f. 1900. 358.

Dovádka. Za Sá. polož: Kříž u pot. 56.
Jíti na d-ku = dovádět. Buděj. Kub. 151.

Dovazky, pl., m. = dovazná. Červ. Lhota
u Táb. Kub. L. f. 1900. 358.

Doved, u, m. Jíti na dovedy = ohnisko
obzerať, poptati se, chtěli-liby rodiče dívčiny
dceru provdati. U Března na Slov. Němc.
III. 300., Mus. 1859 92.

Dovíco. Dávali jim d. (kdo ví co). Us.
Čes. 1 VIL 56., Šeb. 8.

Doviděti. Čím vyššie vyndeš, tým ďalej
d-díš. Slov. Zát. Př 15.

Dovidokáď z: Kdo ví odkad. To kfitává d.
na zému. Mtc. 1900. 262

Dovikád. Od d. = od kdo ví odkud.
Císař. Mtc. 1900. 137.

Dovikadém = kdo ví kudy. Na Císařovsku.
Mtc 1900. 345.

Doviniti koho jako zloděje. Št. Bes. 1C4.

Doviodkáď. Od d. = od kdo ví odkad.
Císař·. Mtc. 1900. 137.

Doviřaé = příliš důvěřovati. Lor. 71.

Dovršitel, e, m. D. práce nějaké. Flš.
Písm. 1. 336.

Dovtípení se. O pořekadlech atd. v/, Zát
Př. 18. b.

Dovtipný к čemu. Rozum d-ný к dobrému.
Modl CLIL 124.

Dovvbaviti se. Krč. Assoc. 28.

Dovyložiti něco. Flš. Písm. I. 78.

Dozajsta m. dozajista. Dšk. Vok. 41.

Dozrátý = dozralý. Mtc. 1900. 339.

Doždáti. I. 298. oprav v: doždati.

Dožin, a. m, rybník v Blovicku. Plz. 22.

Dožvíjaký = kdož ví jaký. Vynadali si
d-kých. Tům. 20.

Dráb = dozorce při pracích robotních.
Čes. 1. 1898. 169.

Drabina, y, f. Chodí jako s d-nou (ne-
motorně). Zát. Př. 234. a.

Dračica, e, f., dentaria enneaphylla, rostl.
Slov. Nár. sbor. II. 68. — D. = žena zlobivá,
svárlivá.

Dragancovati = štouchati, pohlavkovali.
Srub 157.

Dragoňátko, a, n. Vz Draguňátko. Brt.
P. n. 123.

Draha, via communis, quae vulgariter di-
citur drahy pellendorum pecorum et gregum
= průhon. 1342. Na Val. Drážky.

Dráha. Dráhy kruhové, vz Základy theor.
astronomie I. Naps. Gust. Gruss, v Praze,
str. 85. — 4.; parabolické 95. —120.; elliptické
120. —163.; meteorů 163. —171.

Drahný. D. dobytek = skot proti do-
bytku drobnému. 1429. Věstn. uč. spol. 1899.
30.

Drahošovsko, а, п., místní jm. Pck. Hol.
141.

Drahovod, u. m. = vod dráhy. Nár. list.
1897. č. 132. feuill.

Drainirovati pole. Nár. list. 1898. č. 245.

Drak. Draci v podání lidovém sloven-
ském. Vz Nár. sbor. II. 58. nn.

Drama. Dramata školská a světská v XVI.
a XVÍI. stol. Vz Flš. Písm. I. 364. nn., Vlč.
Lit. II. h8. nn. Vz Divadelní.

Dramčati = srážeti. D. jablka. Horen.
321.

Dramopisec, sce, m. Šml. IX. 79.

Drancíř. Dač. I. 227.

Dřančaný, vz Dřínkový.

Drančeti = drnčeti. Vůz drančí. Jihozáp.
Čechy. Dšk. Vok. 15.

Dráni peří. Vz Chorv. 113.

Drapačka, y, f. = dráni peří. Sbor. slov.
III. 27.

Dřápačka, y, f. D-čky = třepanice, otře-
pané věci, či místo křápanice? Dšk. Vok. 27.

Drapadlo, a, n. = šorna. 1561. Vlč. Lit.
I. 405.

Drapák, u, m. = kyselé víno. Zát. Př.
220. b. Cf. Drapiak (násl. ).

Dřápanice = dřápačky. Dšk. Vok. 27.

Drapiak, u, m., vz předcház. Drapak.

Draplavosť, i, f. D. péra. Kom. Ohláš.
200.

Draplavý. Kráva d-vým (drsným) ja-
zykem trávu škubá. Fisch. Hosp. 339).

Drápolec, lce, m, náčiní klempířské =
oblouk opatřený po jedné straně plochou
příložkou, po druhé přičlíkem. Ott. XIV.
346. b.

Draslovna, y, f. = místnost, kde se vy-
rábí draslo. Nár. list. 1897. c. 199.

Drasnatec, tce, m., trachys, brouk. D.
drobny, jamkovaný. malý, třpytný, úzký,
zakrslý. Vz Klim 420.

Drastili se nač. A vidím to do kněží,
ani se drasíí na ty, kteří by naučení těch
doktorů nedrželi (zlobí se). Chč. (List. fil.
1898. 457. ).

Drát. Dřevěné trámce pod lamfeštem slují
dráty. Mus. ol. 1898. 103.

Dráteníček, čku, m. = lucernička pampe-
lišky Horažď. Kub. L. f. 1900. 358.

Dráteník, Dostane toho, co pradlena od
d-ka, (málo); Nastrkal mu toho, jako d.
pradleně. Us. Hoř. 125.

Drátěný. Hotovení d-ných provazů. Vz
KP. VIL 199.