Duha. D. bouři staví.

III. 61. Kdo
na duhu ukazuje, uřkne ji. Ces. 1. IX. 254
Důhonní list = jímž úřad desk zem-
ských vyzýval neposlušného svědka, aby
před soudem svědčil pod pokutou práva stan-
ného Ott. XVI. 116.

Dúhý. Je d. a tustý (tlustý) Slov. Nár.
sb. II. 66.

Duch. O původu vz Zub. 391. Aby měchů
duchem (foukáním) oheň rozdělán byl. Fisch.
Hosp. 417. — D. = vzluch, povětří. Z květin
zapáchá d. vonný Hš. — D. sv. Den sv. Ducha
na Vyzovsku Vz Mus. ol. XII. 60.

Duchaprázdný. D. kniha. Pal. Záp. I. 25.
Duchař, e, m. = spiritista, kdo cituje duchy.
Nár. list. 1898. č. 163. odp., Hoř. 137.
Duchek V. dr. Fr., Kar., M. Vz Jub. VIL
Duchoslovný. D. věta (noologická). Dk.
Paed. 7.

Duchovníček, čka, m. Hus. (List. fil. 1898.
3G5. ). Vz Du hovník.

Duchovnička, y, f. (ženská). Št. Bes. 84.
Duchozvěr, a. m., naproti zvěrobvlu, Mus.
1849. 1. l18

Důjem, jmu, m. = dojem. Mus. 1898.
342.

Ďuk. Nebude mu už ani ďuk (nezemře).
Slov. Zát. IV. 79. a.

Dukát. 0 příslovích atd. vz Zát. Př. 309. b.
— D. Jak., Jan. Vz Mus. 1900. 74., 255.
Dukátník, a, m. D-ci, les u Vsetína. Vck.
Důkaz listinami znalci, ohledáním. Ott.
Zř. 1. 121.. 181., 186. D. = souhrn všech dů-
vodů nasvědčujících pravdě aneb nepravdě
nějaké okolnosti faktické, spornou stranou
v rozepři uvedené rozhodné, avšak po-
chybné; D. a dokazování u soudu; Zajištění
d zu. Ib. П. 84. nn., 225.

Důkazní. D. řízení u soudu, výsledek,
břímě. Vz Ott. Říz. I. 29., 252., 361., II. 84.,
96. Sr. Důkazný.

Dulok = dolák, obyvatel doliny. Lor. 71.
Dům. Všaktě je hned to i na domě znát,
ký majitel jeho. Vaň. Göth. 44. Ü p íslovích
atd. vz Zát. Př. 308.

Dum-dumský. D. koule = třaskavé ná-
boje. Us.

Dunaj. O původu sr. Mus. 1900. 30.
Dunava, y, f., rybník u Vojkovic na Mor.
Arch. XII. 440., 558.

Dunda, y, f., rostl. Mor. Mus. ol. V. 14.

Dundr J., vz Jub. VIL

Duniny, pl., f., trať. Pck. Hol. 140.

Dunouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III.
2. 244. Sr. Dunúti.

Dunšć = dojíti. Lor. 71.

Ďupa = řiť. Udělal si z ďupy sáňky
(sklouzl při náledí). Mor. Šeb. 221.

Dúpák a, m. doupňák.

Dupalka, y, f. = chalupa, kde se tančí,
tančírna. Čes. 1. IX. 192.

Dupavá, é, f. = tanec. Vz Čes. 1. VI. 365.

Dupavka, y, f. = tanec. Vz Čes. 1. VI.
3b6.

Duplšedesátník, u, m., mince. Wtr. Vys.
šk. 250.

Dupltykyta. Dač. II. 242.

Dupník, lodoicea. Vz Ott. XVI. 252.

Dúpnitý = doupnatý. D. strom. Mas. ol.
1898. 104. Sr. Dúpný.

Durdík Αl., Jos., Pav. a Petr. Vz Jub.
VIL

Durich Fort. Vz Jub. VIL
Durkať = klepati, tlouci. Na dzvere (dvéře)
d. Slov. Sbor. slov. II. 87., Nár. sbor. III. 61.
Durový. D. kožich = parádní. 1603. Nár.
list. 1900. c. 96. feuill. S'. Šorcpelc.
Durpivec, vce, m. = špinavec Lisic.
Durych Václ. Mich. Vz Flš. Písm. 487.
Dus, a, m., vrch v Blovicku. Píz. 12.
Dusadlo, a, n. = přístroj, kterým se něco
dusí. Kár. list. 1899. č. 137.
Dusati. 0 původu vz Zub. 391.
Dusažnosť, i, f. hojnosť a d. otřesů zem-
ských. Mus. 1897. 465.

Dusík, u, ш. = tužší stupeň vězení, tužší
než šatlava. Br. Věk. 115.

Dusiti. O původu vz Zub. 391. Na ně-
koho d., aby platil (naléhati). Z hor. Nár.
list. 1898. č. 163. odp.

Duskovc, vce, m., vrch. Vz Pís. 5.

Dus. Chlapi duš, centrum galii. Sal. Vstnk.
VIII. 514b.

Duše. O skloňování vz Gb. H. ml. III.
2. 201. nn. Mél dušičku jak náprstek (měl
strach). Tům. Ml. 2ll. Ten tak honem ne-
umře, má dušu na príč zavadlú; Má dušičku
v peřú (je zazobaný), spořádal (snědl) mísu
pěr a včil hnije (spí) v plevníku; Pokáď d.
v těle, dycky naděje. Mor. Šeb. 222., 89. Nn
mou duši, pes má uši, kráva rohy, kůň pod-
kovy. (Zadušovati se. ) Seb. 222. Byl s tichou
duší (mlčel). Mus. ol. 1898. 102. To je říšná
(hříšná) d. (= nepoctivec); Vítej jako na
dušičky (špatně). Hoř. 89. O příslovích atd.
vz Zát. Př. 309. b.

Dušechorý. D. člověk (choroduchý). Nár.
list. 1897. č. 253. Dle něm. geisteskrank,
či vlastně seclenkrank. Kla.

Dušek Vinc. Vz Jub. VII.

Duševodný. D. umění. J. V. Novák. Sbor.
prací filol. 1884.

Dušičky. Na d. Vz Chorv. 122. Hoří tam
jako za d. (málo). Šeb. 221.

Dušičkový. D. jarmark (o dušičkách). Vz
Mtc. 1899. 221.

Důtaz, u, m. = dotaz. Ld. 3.

Důtěrný = dotěrný. Mus. 1898. 349.

Dutina. Soustruhování dutin. Vz KP. VII.
260.

Důtisk, u, m. = nátisk. Mus. 1898. 348.

Dutiti. Kapka kámen dutí. Hoř. 89.

Dutočelec, lce, m. troglops. D. zlatohlavý.
Klim. 4 55.

Dutolistý. D. javor, a. cuculatum. Wlt 33.

Dutoprsec, sce, m., hypococlus, brouk.
D. podlouhlý. Vz Klim. 423.

Důvod, dianoia, syllogismus v XVI. stol.
Vz Mus. 1898. 257. nn., 175.

Dva. 0 skloňování vz Gb. H. ml. III. 1.
456. nn., na Lašsku. Mus. fil. 189/. 434. Před
dvouma nedělmi; Toho vám oboum dvoum
vinšuji. 1662., 1639. Holic. 44., 16. а j.

Dvablížnec, gt. -žence. Maš. ruk. 17b.,
18a. a j. Vz Mus. fil. 1899. 104.

Dvacatín, a, m., míst. jm. u Hošťálkové
na Mor. Vck.



	47

	Duha. D. bouři staví. III. 61. Kdo na duhu ukazuje, uřkne ji. Ces. 1. IX. 254 Důhonní list = jímž úřad desk zem- ských vyzýval neposlušného svědka, aby před soudem svědčil pod pokutou práva stan- ného Ott. XVI. 116. Dúhý. Je d. a tustý (tlustý) Slov. Nár. sb. II. 66. Duch. O původu vz Zub. 391. Aby měchů duchem (foukáním) oheň rozdělán byl. Fisch. Hosp. 417. — D. = vzluch, povětří. Z květin zapáchá d. vonný Hš. — D. sv. Den sv. Ducha na Vyzovsku Vz Mus. ol. XII. 60. Duchaprázdný. D. kniha. Pal. Záp. I. 25. Duchař, e, m. = spiritista, kdo cituje duchy. Nár. list. 1898. č. 163. odp., Hoř. 137. Duchek V. dr. Fr., Kar., M. Vz Jub. VIL Duchoslovný. D. věta (noologická). Dk. Paed. 7. Duchovníček, čka, m. Hus. (List. fil. 1898. 3G5. ). Vz Du hovník. Duchovnička, y, f. (ženská). Št. Bes. 84. Duchozvěr, a. m., naproti zvěrobvlu, Mus. 1849. 1. l18 Důjem, jmu, m. = dojem. Mus. 1898. 342. Ďuk. Nebude mu už ani ďuk (nezemře). Slov. Zát. IV. 79. a. Dukát. 0 příslovích atd. vz Zát. Př. 309. b. — D. Jak., Jan. Vz Mus. 1900. 74., 255. Dukátník, a, m. D-ci, les u Vsetína. Vck. Důkaz listinami znalci, ohledáním. Ott. Zř. 1. 121.. 181., 186. D. = souhrn všech dů- vodů nasvědčujících pravdě aneb nepravdě nějaké okolnosti faktické, spornou stranou v rozepři uvedené rozhodné, avšak po- chybné; D. a dokazování u soudu; Zajištění d zu. Ib. П. 84. nn., 225. Důkazní. D. řízení u soudu, výsledek, břímě. Vz Ott. Říz. I. 29., 252., 361., II. 84., 96. Sr. Důkazný. Dulok = dolák, obyvatel doliny. Lor. 71. Dům. Všaktě je hned to i na domě znát, ký majitel jeho. Vaň. Göth. 44. Ü p íslovích atd. vz Zát. Př. 308. Dum-dumský. D. koule = třaskavé ná- boje. Us. Dunaj. O původu sr. Mus. 1900. 30. Dunava, y, f., rybník u Vojkovic na Mor. Arch. XII. 440., 558. Dunda, y, f., rostl. Mor. Mus. ol. V. 14. Dundr J., vz Jub. VIL Duniny, pl., f., trať. Pck. Hol. 140. Dunouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2. 244. Sr. Dunúti. Dunšć = dojíti. Lor. 71. Ďupa = řiť. Udělal si z ďupy sáňky (sklouzl při náledí). Mor. Šeb. 221. Dúpák a, m. doupňák. Dupalka, y, f. = chalupa, kde se tančí, tančírna. Čes. 1. IX. 192. Dupavá, é, f. = tanec. Vz Čes. 1. VI. 365. Dupavka, y, f. = tanec. Vz Čes. 1. VI. 3b6. Duplšedesátník, u, m., mince. Wtr. Vys. šk. 250. Dupltykyta. Dač. II. 242. Dupník, lodoicea. Vz Ott. XVI. 252.	Dúpnitý = doupnatý. D. strom. Mas. ol. 1898. 104. Sr. Dúpný. Durdík Αl., Jos., Pav. a Petr. Vz Jub. VIL Durich Fort. Vz Jub. VIL Durkať = klepati, tlouci. Na dzvere (dvéře) d. Slov. Sbor. slov. II. 87., Nár. sbor. III. 61. Durový. D. kožich = parádní. 1603. Nár. list. 1900. c. 96. feuill. S'. Šorcpelc. Durpivec, vce, m. = špinavec Lisic. Durych Václ. Mich. Vz Flš. Písm. 487. Dus, a, m., vrch v Blovicku. Píz. 12. Dusadlo, a, n. = přístroj, kterým se něco dusí. Kár. list. 1899. č. 137. Dusati. 0 původu vz Zub. 391. Dusažnosť, i, f. hojnosť a d. otřesů zem- ských. Mus. 1897. 465. Dusík, u, ш. = tužší stupeň vězení, tužší než šatlava. Br. Věk. 115. Dusiti. O původu vz Zub. 391. Na ně- koho d., aby platil (naléhati). Z hor. Nár. list. 1898. č. 163. odp. Duskovc, vce, m., vrch. Vz Pís. 5. Dus. Chlapi duš, centrum galii. Sal. Vstnk. VIII. 514b. Duše. O skloňování vz Gb. H. ml. III. 2. 201. nn. Mél dušičku jak náprstek (měl strach). Tům. Ml. 2ll. Ten tak honem ne- umře, má dušu na príč zavadlú; Má dušičku v peřú (je zazobaný), spořádal (snědl) mísu pěr a včil hnije (spí) v plevníku; Pokáď d. v těle, dycky naděje. Mor. Šeb. 222., 89. Nn mou duši, pes má uši, kráva rohy, kůň pod- kovy. (Zadušovati se. ) Seb. 222. Byl s tichou duší (mlčel). Mus. ol. 1898. 102. To je říšná (hříšná) d. (= nepoctivec); Vítej jako na dušičky (špatně). Hoř. 89. O příslovích atd. vz Zát. Př. 309. b. Dušechorý. D. člověk (choroduchý). Nár. list. 1897. č. 253. Dle něm. geisteskrank, či vlastně seclenkrank. Kla. Dušek Vinc. Vz Jub. VII. Duševodný. D. umění. J. V. Novák. Sbor. prací filol. 1884. Dušičky. Na d. Vz Chorv. 122. Hoří tam jako za d. (málo). Šeb. 221. Dušičkový. D. jarmark (o dušičkách). Vz Mtc. 1899. 221. Důtaz, u, m. = dotaz. Ld. 3. Důtěrný = dotěrný. Mus. 1898. 349. Dutina. Soustruhování dutin. Vz KP. VII. 260. Důtisk, u, m. = nátisk. Mus. 1898. 348. Dutiti. Kapka kámen dutí. Hoř. 89. Dutočelec, lce, m. troglops. D. zlatohlavý. Klim. 4 55. Dutolistý. D. javor, a. cuculatum. Wlt 33. Dutoprsec, sce, m., hypococlus, brouk. D. podlouhlý. Vz Klim. 423. Důvod, dianoia, syllogismus v XVI. stol. Vz Mus. 1898. 257. nn., 175. Dva. 0 skloňování vz Gb. H. ml. III. 1. 456. nn., na Lašsku. Mus. fil. 189/. 434. Před dvouma nedělmi; Toho vám oboum dvoum vinšuji. 1662., 1639. Holic. 44., 16. а j. Dvablížnec, gt. -žence. Maš. ruk. 17b., 18a. a j. Vz Mus. fil. 1899. 104. Dvacatín, a, m., míst. jm. u Hošťálkové na Mor. Vck.