Dživočič = divočeti, divoce si počínati.
Lor. 72.

Dživok, a, m. = divoch. Lor. 72.

Dživota, y, f. = div. Lor. 72.

Džosno, a, n. = dáseň. Lor. 72.

Džubka, y, f. = ďupka, důlek od neštovic.
Lor. 72.

Džubok = zobák (žertem = hubička).
Lor. 72.

Dzumpara (hompara) = oheňpara, ohni-
para, kožní nemoc, impetigo erysipelas. Phľd.
1897. 736.

Dzupati = dupati. Revnovice. Kub. L.
f. 1900. 358.

Dža. Černý ako dža (, cdža more'; tak po-
křikují na cikána). Slov. Zát. Př. 65. a.

Džbankárna, y, f. = dílna na džbánky.
Čes. 1. IX. 329.

Džbankářský průmysl, d. dílna. Čes. 1.
IX. 326.

Džbar = džber. Prišiel z koryta do džbara.
Slov. Zát. Př. 210. a.

Džbel, vz Zbel.

Džig, citosl. On džig ho nožem. U Císa-
řova. Mtc. 1899. 35.

Džubavý. D. ako stariga. Slov. Zát. Př.
239 b. Sr. Džubať = ďubati.

Džura, y, f. = díra. Ve Spiši. Sbor. slov.
II. 169.

O e vz Gb. H. ml. III. 2. 448. Změny jebo
v jihozáp. Čech. vz v Dšk. Vok. 17. nn., na
Hořicku vz v Hoř. 73. Na Hornoostravsku vz
v Lor. 11. Na Lašsku m. ě: v sobe, v plate
atd. Vz Mus. fil. 1897. 209. U cizích slov
nyní obyčejně m. í: kommisse, instrukce (in-
strukcí). Vz Gb. H. ml. III. 1. 250. — O pri-
souvání a odsouvání ho v jihozáp. Cech vz
Dšk. Vok. 32. — e jerové v gt. pl. u vzorce
, město': jablko — jablek, kúzlo — kúzel.
Vz Gb. H. ml. III. 1. 139. Pohybné u vzorců
, chlap, dub a ryba´: matek. Vz ib. 86., 179.
Vypouští se u mnohých slov ve vzorci, duše'
z nom. a vok. sg.: poušť, dál, díž, mez, voj,
nesnáz atd. Vz Gb. H. ml. Ш. 1. 203. -
Koncovka e gt. sg. (-ě) u, moře', Gb. H. ml.
III. 1. 154.; gt. sg. u, panoše´ (-ě), ib. 229.
(-i); u, kámen' (kamene; -ě u kameň — ka-
meně), vz ib. 407., -a, -u; u, oráč a meč':
oráče, meče, koně, vz ib. 100.; gt. sg. u, dnše'
(-ě), nč. země, duše, vz ib. 208., -i, -ej; dat.
a lok. sg. u, duše' místo -i: v žieze, vz ib.
209., -i; akkus. sg. u, ryba' místy ve Slez.
(tamtéž také v gt. sg. ), vz ib. 175.; akk. sg.
u, panoše', vz ib. 229., -u; akk. sg. u, oraô
a meč' (přehlasované z -a) vz ib. 97.; vok.
sg. u, duše': milá bratříce, přítelnice, vz ib
205., -i, -o; vok. sg. u, panoše', vz ib. 228.;
vok. sg. u, kámen': kamene, vz ib. 407., -i;
vok. sg. u, chlap a dub', před ní mění se
r-, k-, h- (g-), oh- v ř-, č-, ž-, š-; místo -e
bývá -u, vz ib. 25; vok. sg. u, oráč a meč':
otče, kněže; hlavně po c, z, za něž je tam
č a ž: chlapče, kněže, vz ib. 96. — Koncovka
(-ě, -e) nom., akk. a vok. dnalu u, oráč a meč'.
Vz Gb. H. ml. III. 1. 103., -a. — Koncovka
v plur.: nom. a vok. u, panoše', vz Gb. H.
ml. III. 1. 230., -i, -ové; akk. u, oráč, meč
a panoše', vz ib. 100., 231.; nom., akk. a vok.
u, duše a moře' (-e, -ě): moře, moře, ložě,
srdce, dušě, duše. Vz ib. 210., -i; 156., -a.

É. Vz Gb. H. ml III. 2. 448. Na Lašsku
stává ý za é. Vz Mus. fil. 1897. 208, -ý. V plur.
v nář. březovském m. -ovi: Kdě tu bývajú
(bydlí) Šimké, Boł sem u Šimké. Vz Gb. Ή.
ml. III 1. 269. Koncovka plur. nom. a vok.
u, oráč a meč': pastýřé, biřicé (na Mor.

posud u životných: zlodějé, kovářé), vz Gb.
H. ml. III. 1. 105., 106.; tamtéž u hosť: hosté,
vz ib. 342,, 346., -i; tamtéž u, chlap': ze-
měné, pohané, v dial. holubé, vz ib. 51. 52.:
konc. nom., akkus. a vok. místo -y u, vlá-
dyka' při subst. -ista, -ita: juristé, Husité,
vz ib. 198., -y, -ovi; gt. u, moře a znamení´na Mor. (v Přerovsku, Dolnobečovsku): polé,Procestějov Vz Gb. H. ml. III. 1. 158., Brt.
D. II. 48.

Ě. Vz Gb. H. ml. III. 2. 448. Jeho zrněny
na Hořicku vz v Hoř. 74., v jihozáp. Čech
vz v Dák. Vok. 20., 33. nn., na Hornoostravsku
vz v Lor. 11. — Koncovka a) v singul.: v gt.
u vzorce, kosť a hosť', vz Gb. H. ml. III. 1.
342., 344., i, -a; v akkus. ц, hosť': hostě,
vz ib. 342., 344., -i, -a; v dat. a lok. u, ryba':
rybě; dílem kleslo v -e: v síle, v kráse; za
-ě bývá dial. -i: v krási, vz ib. 175. nn.
u, vládyka': vládycě, vz ib. 196., -u, -ovi
(Us. je -ovi), vz ib. 196., -u, -ovi; v lok.
u, chlap a dub': na velbloudě, na dubě, vz
ib. 37. nn.; u, město': v městě, vz ib. 136.,
-u; u, kámen´: v kameně. Vz ib. 407., 408.,
-i, -u. — b) V duale v nom., akkus. a vok.
vzorců, ryba': dvě panně; za -ě jest dial.
-i: ruci, vz Gb. H. ml. III. 1. 177.; u vzorce
, vládyka': vládycě, vz ib. 197.; u vzorce
, město': městě, dvě stě. Vz ib. 136., 138. —
c) V plurale v akkus. vzorce, kosť a host':
hostě, kostě, vz Gb. H. ml. III. 1. 342., 346.,
-i (u, hosť také -y); v nom. a vok. u, oráč
a meč' (zřídka) a kámen': vojie, konye, ka-
meně. Vz ib. 104., 407., 409., i.

-ec (z bývalého -ьсъ) slouží u Husa a) ku
zpodstatnění výrazů slovesných, b) ku zpod-
statnění jmen přídavných, c) ku zdrobňování
jmen podstatných masc.: dobrodějec, herec,
tesec; chytřec, nebožec; chlapec, chlebec
atd. Vz List. fil. 1899. 249. nn.

-ěci v přechodníku v bibli. Přistoupila
к němu proseci něco od něho. Mat. 20. 20.
Vz -uci, -ici.

-eč přípona: pokúšeč, zabíječ. Hus I. 345.,
157. Sr. Mus. 1898. 242., List. fil. 1899. 257.

Eč, e, f., řeka Etsch v Itálii. Pal. Záp. L
212., Pal. Děj. I. 2. 50. Sr. Ečava.