Guba, у, f. = černá halena s ležatým go-
lierem. Slov. Sbor. slov. II. 126.

Gučka, y, ť. = čásť pentlení nevěst. Mor.
Mus. ob Χ. 158.

Gugnati. Z toho a) kuknati, b) huhňati.
Gb. H. ml. III. 2. 358.

Guilloširka, y, f. = stroj podobný stroji
čárkovacímu. Vz Ott. XVI. 157.

Guľač, e, m. = krpka. baňka (dutá ná-
doba) Slov. Sbor. slov. IL 165.

Gulatučký = kulatý. Šeb. 41.

Gule = švestkové knedlíky. Šeb. 105., 287.
Sr. Guliváry.

Guliváry = švestkové knedlíky; koláčky
podobné šulancům nadívané švestkami. Šeb.
105., 207.

Guňa, č, f., vz Halena, Gabaňa.

Gundel, e, m. = chundel. Us. ve vých.
Cech. Čes. 1. X. 60.

% Günterodu Abraham. Vz Flš. Písm.
L 357.

Gura, v, f. Klobouk na tři gury (facky,
třírohý). Mor. Mus. ol. XIII. 111. Sr. násL

Guráš, e. f. Klobouk na tři g-še = tři-
rohý. Val. Čes. 1. X. 33.

Gurtka, y, f., druh kožichu. Slov. Sbor.
slov. II. 127.

Guth Jiří Dr. Sr. Jub. IX.

Gvulé k vůli, gvulevá. Císař. Mtc. 1900.
Sr. Gvňlivá.

Gymba, y, f. Dač gymbu = hubičku. Lor.

72·

Gynaekologie. Čes. literaturu o ní vz.
v Jub. IIc. 71. —78.

H-

H jak se mění na Hořicku, vz Hoř. 77.,
na Hornoostravsku. Vz Lor. 24.

Habán. Čepice z h-nu (houby ze stromu).
Nár. list. 1900. c. 129. odpol (Čes. 1. IX.
420. ). — H., a, m. = člověk silný a veliký.
Ces. 1. IX. 420. )

Habáni = Vracovjané na Mor. Mus. ol.
XIII. 25., Čes. 1. IX. 81.

Habáni, n. = zurážené větve, listí. Z hrušek
(stromů) viselo jen h. Horen. 11.

Habánský. H. zboží = hrnčířské (dělané
od Habánů na Slov. ). Čes. 1. IX. 81. H. prý
od Hanoverán. Vz ib. 330.

HaBranky = špatné rakouské peníze
v XV. stol. Pal. Dej. IV. 2. 47.

HaBrový. Chlap h-νά. Jičín. Kub. L. f.
1900. 358.

Наска, у, hác, e, f. = šátek. Fryšt. Čes.
1. VIII. 277. Sr. Heta.

Háček = krejcar. Us. Kukla 159.

Hačíři, m. = tělesná stráž, Hatschier. Har.
J. 131

Háčkový. H. želízko soustružnické. KP.
VIL 237.

Had. H. černý = vodní užovka, domovní
(domácí, h. hospodář). Čes. 1. VΙΙ. 358., 353.,
Mus. ol. 1897. 152. Hady naň nasazoval =
štval ho. Jrsk. Mar 194. Po hadovi — k dokto-
rovi (jdi). Mtc. 1897. 153. Roztrhnu tě vejpůl
jak hada. Kukla 194. Hadi v podání lidu, vz
Mtc. 1897. 156., Nár. sbor. II. 58 Pověry,
přísloví, pořekadla atd. o Hadech, vz Čes. 1.
VII. 135., 357., Zát. Př. 112. a., 311. b. —
H. Na hady = druh vyšívání. Mus. slov. I.
26. — H., hok — hák, jímž z kamen vy-
tahují rozpálená želízka do cihliček. Slez.
Čes. 1. VIII. 56.

Hadač = kdo se rád hádá, svárlivec. Br.
Věk. 109.

Hádání z obličeje, dlaně, z kávové misky,
z vody, ze znění v uších atd. Vz Čes. 1. VIII.
105. —106.

Hádanky. Vz Čes. 1. VIL 347., VIII.
133. nn, 302., Mus. ol. 1897. 85. nn., Nár.
sbor. II. 127.

Hádati. Hádá jako cikán. Hoř. 126. — se
Kdo se rád hádá, v posměch se dává. Hrub
17.

Hádavý. H. zápas s Bratry. Wtr. Vys. šk.
25. H. otázka (která jest příčinou hádky,
rozhovoru). Wtr. Živ. vys. šk. 419.

Háděť = házeti. Slov. Gb. H. ml. III. 2.
335

Hadí hlava (smradlavá houba, phallus im-
pudicus); poduška, arum maculatum; cibula,
muscari comosum, rostl, na Slov., Nár. sbor.
II. 65.; řebčík královský, rostl. Hoř. 99.

Hadihlav, a, m. = hadí hlava, vodní šídlo
Mus. ol. 1898. 105.

Hadinec, псе, т., trať. Рck. Hol. 118

Hadovňa, ě. f., místní jm. Рck. Hol. 56.

Hadovo koření = rdesno. Ces. 1. VIII.
394.

Hadra. To se sešla h. s věchtem. Šeb. 218.

Hadropletník, a, m. = tkadlec Jrsk.
XXIII. 164.

Hadrovna, y, f. = hadrárna; papírna.

Tům. Ml. 343.

Hadrovný. H-ní lidé. Kom. Ohláš. 133.

Hafeří, n. —jahodoví, borůvčí. Brouzdali
se h-řím. Kadlč. 165.

Haferník, a, m. = linduška vodní, pták,
anthus aquaticus. Vz Mus. ol. III. 77. — H.,
vrch ve Slez. Lor. 82

Hachlovna, y, f Věst. VI. 29.

Haj, haj. haj cibušky (tak se zahánějí hou-
sata); Haj, haj, haj babulky (tak husy) f
Šeb. 123.

Hajačka, y, f. = háječka (výstražné zna-
mení). U Křenovic. Vcbř.

Hajcati. Hajcal svůj domeček tak dlouho,
až zpíval sedm kousků. Sá. Kant. 12.

Hájce, e, m. = obhájce. Novější hájci c
vykladači jeho tím si pomáhají. Pal. Děj. I.
1. 167.

Hajčica, míst. jm. u Liptálu na Mor. Vck.

Hajdákať a život marniť. Phľd. 1897. 109.

Hajdałák, a, m. = hastroš. Naličeł (na-
líčil) mu na hůře takovyho h-ka, ten div
strachem nespadl. Císařov. Mtc. 1899. 154.