Hajdukovat = po valašsku tancovati;
jen muzi tancují vysoko od země valaškami
nad hlavami točíce. Němc III. 229.

Hájek z Hájku Petr; H. z Hodětína; H.
z Libočan V. Vz Jub. X. — V. Hájek z Li-
bočan. Vz Vlč. Lit. I. 417., 428, Flš. Písm.
I. 311. — Dr. Tad. Hájek z Hájku Vz Vlč.
Lit. I. 403., 409., 410., Flš. Písm. I. 318.

Hájik, u, m. Dostal se pod h. (opil se).
Slov. Zát. Př. 71. b.

Hájkování. Dobner učinil konec h. v ději-
nách našich (učinil konec lžem V. Hájka
z Libočan). Pal. Děj. I. 1. 35.

Hájkovina, y, f. = bajka Hájkova. Pal.
Děj. ΪΙΙ. 1. 397. Vz předcház. slovo.

Hájky, trať. Pck. Hol. 66.

Hajničí knihy. Sdl. Hr. VIII 51.

Hajniš Fr. Vz Jub. X., Flš. Písm. 574.

Hajnušov, a, m., míst. jm. u Liptálu na
Mor. Vck.

Hájoví, n. Pal.

Hajštra, y, f. = sprostá ženská, halapírka,
hnusa. Slov. Zát. Př. 41. b.

Hajtmaniti nad někým. 1507. Arch.
XVII. 99.

Hajtra, y, f. = starý, bídný kůň. Hoř. 89.,
Kukla 128.

Hajtrašiti = utíkati. Seb 261., 287.

Hakl Bohd. Vz Jub. X.

Haklíčkový. H. gatě, plátno. Val. Vz
Čes. 1. X. 139.

Haklík, u, m., z něm. = háček, překážka.
Hus I. 456.

Haknovec, vce, m., hora u Karl. Týna.
Ott. XIII. 1078.

Hákovec, vce, m., henicopus, brouk. H.
černý, hladkoštítý, chlupatý, modravý, štíhlý,
tmavý, vyklenutý. Vz Klim. 460.

Hakoviště, ě, n. = horský pluh. Čes. 1.
VIII. 377.

Hákovna, y, f. = žalář. U zlodějů. Kukla
162.

Hakovnice = ručnice. Vz Tom. 167. —168.

Haľa = Alžběta. Slov.

Hałabała. To je chlap h. Mtc. 1899. 38.

Halabrána, y, f. = rozedraný kabát. Jičín.
Kub. L. f. 1900. 358.

Halajka, y, f., čásť Rymic na Mor. Pck.
Hol. 66.

Halapirka, y, f., vz předcház. Hajštra.

Halapírkoš, e, m. = sprosťák, haťapa,
hnusnik. Slov. Zát. Př. 40. b.

Halasiti = rozléhati se. Třesk bitvy h-sil
povětřím. Slád. Caes. 50.

Halašín, a, m., jm. kopanice. Pck. Hol.
141.

Halaškovať = zaháleti. Robiť sa mu ne-
chce, ale h. Slov. Zát. Př. 173. a.

Halbiš = ibiš. Slez. Čes. 1. VIL 127.

Halda, y, f. = tanec Vz Čes. 1. VI. 367.

Halejce. Na Šarišskú. Zát. Př. 288. b.

Hálek Vít. Vz Jub. X.

Haléká, y, f., jm. pole. Pck. Hol. 202.

Halena soukenná rozličných barev: ka
baňa, gabaňa, kabanica, suknica, huňa, huňka,
guňa, župica, kepaň. Sbor. slov. II. 125.
Cf. Šiřica.

Halenisko, a, n. = halena (pohrdl. ). Horen.
270.

Haléřka, y, f. Cechmistři mají svíčku
h-ku postaviti. 1669. Mtc. 1898. 400.

Halička, halinda, y, f. = klouzačka. Ve-
selí. Kub. 151.

Halka, y, f. = Helena. Slez. Nár. list.
1898. č. 86.

Halušky (sejkory, sojka) = nastrouhané
syrové brambory s moukou v těsto uhnětené,
na placky vyválené a potom upečené. Hoř.
185. — H., Schinkenfleckel. Kukla. 59.

Haluz. Mor. haluza, han. haloza, na vých.
Mor. haíuza, na Ostrav. haľudza a haľuža,
slov. hauza, na Zvolen, halujza, na Spišskú
haľuža. Šb. D. 81.

Haloží, n. = křoví. Veselí. Kub. L. f.
1900. 358.

Halvejzí v kovárně. Arch. XVI. 347.

Ham, u, m., vz násl. Hamovati.

Hambalky. Sr. Ott. XV. 261.

Hamberky, stráň. Pck. Hol. 127.

Hamele, e, f., z něm. = ovečka (v dět.
řeči). Vých. Č. Ces. 1. X. 62.

Hamerník Jos. Dr. Vz Jub. X., Flš.
Písm 470., 477.

Hamlování, n. = řezání beránků, z něm.
hammein. Fisch. Hosp. 176.

Hammerschmied Jan Fl. 1655. oprav
v: 1652. n. 1653.

Hamovati n. stycírovat víno = hornému
oznámiti, že se víno pod horou (vinohradem)
prodává hned po vinobrání, aby pán ne-
přišel o desátek. Takové oznámení slulo
ham. Vz Nár. sbor. II. 79.

Hampejště, ě, n. = střecha přečnívající
nad zápražím. Veselí. Kub. L. f. 1900. 358.

Hampora, y, f. Lišej na kůži (malé chra-
stičky). Vz Sbor. slov. II. 153

Hámrik, u, m. = kladívko, z něm. Hammer.
Slov. Zát. Př. 226. a. Vyšívati na hamriky,
hámričky. Slov. Liptov. Mus. slov. I. 26.

Hamúra, m. humor. Byl v dobrej hamúře.
Dšk. Vok. 48., 56. uvádí hamúr.

Hana, vrch n Liptála na Mor. Vck.

Hanáci. Spíš dostaneš od Valacha kobylu
než od Hanáka kobylinec. Mus. ol. 1898. 119.
Vz Čes. 1. VI. 577., Cpáti. — H., převzdívka
Žižkovjanům a Bilovčanům na Mor. Vz Mus.
ol. XIII. 25.

Hanajda, y, f. Hanacká h. (nadávka). Šeb.
18.

Hanáky = nadívané koláče veliké přes celý
plech. Šeb 110.

Hanba. Zná hanbu jak pes sobotu (nezná
jí). Mus. ol. 1898. 121. Je s hanbú jedna ruka;
Ten si z haňby malýho čerta dělá, otřepe se
jak pes. Seb, 217. O příslovích atd. vz Zát.
Př. 120. nn., 311. В

Hanběný (asi trpné příč. od hanbiti). H-né
jest mrtvých prošení. Hus II. 302., Post. 139^a.

Hanbisko, a, n. Odešel s h-skem (s ve-
likou hanbou). Císař. Mtc. 1899. 225.

НэпВШ. О pořekadlech atd. vz Zát. Př.
311 b.

Hanboucí. Děláš mi hanbu h. Smi. IV. 90.

Handl, u, nč. gt. -e; nom. а akkus. pl. -e.
Vz Gb. H. ml. III. 1. 80. Dáti dítě na h.
(do Němec na vycvičenou v německé řeči
za jiné německé výměnou). Hoř. 89.