Hřebenčeky. Na h. (druh výšivek). Mus.
slov. I. 26.

Hřebenec, nce, m., hora v Blovicku. Plz.
12.

HřeBenočlenec, nce, m., allecula, brouk.
H. smolový, a. morio. Klim. 496.

Hřebenoholeník, a, m., phydodecta,
brouk. H. černavý, p. nigricans, černoštítý,
nigricollis, černý, calcerata, černolemý,
cincta, červený, collaris. desítitečký, deca-
stigma, dvojtečký, sorbi, jednobarvý, uni-
color, nestejnotečký, sexpunctata, olivový,
olivacea, šestitečný, basipunctata tmavý,
obscura, velkoskvrnný, Baaderi, velkotečký,
litura, začernalý, žlutohnělý, flavicans, žluto-
krový, Linnaeana, žlutoštítý, flavicollis Vz
Klim. 688.

Hřebenonožec, žce, m, brouk. Klim. 498.

Hřebenorohý. H. stromovec, ludius pec-
tinicornis brouk. Vz Klim. 435.

Hřebensko, а, п., vrch v Plzeňsku. Plz. 13.

Dřebenule, e, f., vosa. Vz Ott. XVI. 340.

Hřebí. O skloňování vz Gb. H. ml. III.
1. 131.

Hřebík. Trefíte-li h. zrovna a šikovně na
hlavu (uhodnete-li, vykonáte-li to dobře a
р. ), potom... Sv. Klicpera v Mtc. lidu 1878.
č. 1. str. 33

Hřebínek, nka, m., pták. Vz Dudek —
H., nku, rn. Spad mu h. (zkrotí). Hoř. 119.

Hřeblář, e, m. = kdo dělá hřebla. Čes. 1.
VIII. 13.

Hřebovina v kovárni. 1490. Arch. XVI.
347.

Hřebovný. H. kleště (kovářskéj. 1676.
Mus. ol. XII. 35.

Hřebyň, ě, f., vrch ve Slez. Lor. 82.

Hřečný, chřečný — křečný. H. příze. XVI.
st. Rozb. II. 184.

Hřejbky — hříbky. Borovany. Kub. L. f.
1900 358.

Hřejivě svítilo slunéčko. Srub. 154.

Hřejný. H. dlaň. Pavl. Konp. I. 50.
Hřemejček, čku, m. = řemínek. Jihozáp.
Cech. Dšk. Vok 60.

Hřésti, hřebu. Zaniká a místo něho bývá
(po)hřbiti. Ob. H. ml. III. 2 148., 152. — Ž.
pod. LXXVIII. 13.

Hřeznouti. Lidé mluvili řkúce: Hrom jest
hreznul (hrzeznul = udeřil). A někteří pra-
vili: Angel jest s ním mluvil. Praž. evang.
Joh. 12. 29.

Hr-hr. Člověk hr-hr = prchlivý. Mtc.
1899. 38.

Hřib Václ. Fr. v poč. XIX. stol. Vz Mtc.
1899. 112. nn.

Hříbci, míst. jm. u Jasenky na Моr. Vck.

Hříbě. O pořekadlech atď. vz Zát. Př.
383b. — H. Rychtářovo h., pták. Vz Kruti-
hlav. — H. = kláda přivázaná na pravé
straně pramene (z vorů se skládajícího).
Čes. 1. VII. 24.

Hříběcí, -ího, -ímu, adj.; béře se také za
subst podle, znamení. Místo něho doporučuje
se chřípeci, ale doklady tomu odporují a ne-
moc nemá tedy jména od chřípí, nýbrž odtud,
že jest to nemoc koňská. Gb. H. ml. III. 1.
561. Také Mašek v Mus. fil. 1899. 107. praví,
že v strčes. ruk. jemu po tu dobu známých

důsledně se píše hříběcí. — H., nemoc u člo-
věka. Dvě žíle v čele (mají býti zatínány)
pro hlízu hrdla, ješto slove h. nemoc. Maš.
ruk. 43^b. Dle toho by to nebyla nemoc pouze
koňská.

Hříbečna, y, f. = stáj pro hříbata. Kub
L. f. 1900. 358.

Hřídel. Klikový h. parního stroje ulo-
žený kolmo na osu parního válce. Vz KP.
IX. 33.

Hriebať = živořiti. Len práve že hriebe.
Slov. Zát. Př. 160b., 289a.

Hřích. O příslovích atd. vz Zát. Př. 6. nn.,
315^b. — H. Starý h. = starý člověk. Zát.
Př. 85b.

Hrinta. Když situ hrintu okyepiš (učešeš).
Slov. Zát. Př. 66a.

Hříný = ohřátý. H. pivo. Jihozáp. Čechy.
Dšk. Vok. 9

Hřiska, pl., п., trať. Pck. Hol. 77.

Hříš, ryba. Vz Bdl. Mor. 268. Sr. Hříz.

Hříše na Mor., chybně Říše. Hlídka 1896.
183.

Hříšník. Ked zomrie veliký, hriešnik, je
(strhne se) veliký vietor. Slov. Čes. 1. VIL 41.

Hříšnost. Kdo h. skrývá, posléz v hanbu
padá. Slád. Lear. 20.

Hříti, novotvar hřáti. Gb. H. ml. III. 2.
227., 393.

Hřízen, znu, m. = hřízeň, skleník. Do hříznu
se ukryl. Pal. Záp. I. 75.

Hrk. Jak prešiľ (přišel), fšeci hrk kole
něho (všichni se к němu shrkli). Císařov.
Mtc. 1899. 38.

Hrkač, e, m. = ruční kolečko. Lisic.

Hrkačka, y, f. = starý dostavník (vůz).
Nár. list. 1898. č. 78. odp.

Hrkál, u п., e, m. = boule na kořeni řepy.
V. Losenice. Hoš. 96.

Hrkla, y, f. Stará h. (o ženě). Slov. Zát.
Př. 85b.

Hrkoleček, léčku, m. = strúborná guľka
visící na ľavom konci majca. Slov. Sbor. slov.
II. 128. Vz Majec.

Hrle, e, f. = hrdelní opuchlina. Slov. Zát.
Př. 178d.

Hrmenbôh, a, m. = hrmený bôh. Slov.
Zát. Př. 259^a.

Hřmenčice, e, f. = kopretina, Chrysan-
themum leucanth. Mor. ol. X. 59.

Hřmoćica, e, f. = hřímání, bouřka. Slez.
Lor. 72.

Hrncový = hliněný. H. ranlík. Maš. ruk.
201b.

Hrnďál, u, m., veliký hrnec. Dříteň. Kub.
152.

Hrnec. Vám jest poslouchati, aniž hrnec
říká hrnčíři, proč mne tak kroužíš? Pal. Děj.
IV. 2. 595. Veze hrnce do Svratky = chrápe.
Nár. sbor. III. 90. O pořekadlech atd. vz Zát.
Př. 315^b. — H. Starý h. = starý člověk.
Zát. Př. 85b.

Hrnečník, u, m., rostl. Vz Ott. XV. 764.

Hrnečný, les na Mor. Arch XVI. 534.

Hrnouti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 1.
246. Někam se h. = běžeti. Us. — co komu.
Chtěl svůj statek vinuti a hrnuti synu ne-
řádné pošlému. 1501. Arch. XVIII. 265.