pruinosus, proláčkoštítý, oculatus, žíhaný,
populneus. Vz Klim. 516.

Hruboposměšný. H. přivítání Zát. Př.
222^a.

Hrubostopý. Vz Trnoústec.

Hrubotečký. H. mandelinka. Klim. 685.

Hrubozobý. H. ptáci, crassirostres, Dick-
schnäbler. Vz Sír. III. 75. nn.

Hrubý = těhotný. Je hruhá Slov. Mus.
1859. 503. -- H. z Jelení Řehoř Vz Vlč. Lit.
I. 329., 351., Wtr. Vys. šk. 27., Flš. Písm. I.
269., Jub. XII. — H. z Jeleni Zikm. Vz Vlč.
Lit. I. 338., 351., Flš. Písm. 1 316. — H.
Timothej prof. a spis 1861—6. /3. 1898. Sr.
Jub. XII. — H. Jar. Jub. XII.

Hruď. Hruď motýlů, vz Exl. 11., brouků,
vz Klim. (úvod).

Hruda. Seděl tam jak zajíc pod hrudou.
Us. Hořen. 97.

Hrudník, u, m. = šata, do níž se hruda
sýra к ocedění dává. Mor. Mus. 1848. II.
212.

Hruďošupý. Vz Obloukonosec.

Hruščička, y, f., scabiosa. XV. stol. List.
fil. 1898. 198.

Hruška. Dafny pilně hrušky (stromy)
štěpuj, budeť někdy z nich jíst vnuk tvůj.
Fisch. Hosp 108. Pij víno, když hrušky jíš,
zdravé budou, vskutku zvíš. Nár. sbor. 1900.
191. O pořekadlech atd vz Zát. Př. 316a.

Hruškovič Sam., slov. skladatel církev-
ních písní a kazatel, f 1748. Vz Vlč. Lit
slov. I. 17., Vlč. Lit. II. 1. 117.

Hrušky, důl u Kutné Hory. Dač. II. 40.

Hrůza, instr. hrůzou. Gb. H. ml. III. 1.
182., 183., 185 To je h. s tím klukem, co
se nazlobí. Us. Hoř. 90. Malá h. — malý
strach. Ib. 121. Strachem tuhne krev a hrůzou
bledne obličej. Hrub. Cic. Dob. 160.

Hrůzostrašně. Mor zuřil b. Nár. list. 1897.
č. 113. odp.

Hrůzotajný. H. cesta Rub. 303.

Hruzověstný. H. postava. Slád. Ham. 12.

Hrůzukolikkrát. H. jsem to slyšel. Hoř.
83.

Hrůzukrát. Us. Hoř. 90

Hrvať = rváti. Mor. Brt. D. I. 30.

Hrvoľ = vole (gogoľ, zoboľ). Slov Phľd.
1897. 745., Sbor. slov. II. 115.

Hryzati. Vz Gb. H ml. III. 2. 324.

Hryzka, vz Ryzík (houba).

Hryzlivě komu zatrhati = utrhati. Rozb.
HL 733.

Hryzoun, u, m. Kalený h. (zbraň. Slád:
Lear. 167.

Hryzovati (hrýzti). Pak-liť jest člověk
stár а velmi jej hryzuje, dajž mu toho lé-
kařství. Maš. ruk. 189^a. Sr. Nalezovati.

Hrýzti a složené tvary. Vz Gb. H. ml. III
2. 145.

Hrzati, hinnire. Vz Gb. H. ml. III. 2
359.

Hrzeti, hrzeju. Vz Gb. H. ml. III. 2. 266.

Huba. Je to h. (vychloubavá); Dej si hubu
na petlici (nemluv tak)! Má to u huby a ne-
vidí to. Slyšel jsem to z jeho huby; Ale
hubo, mlč (raději budu mlčet)!; Ta má hubu
(je od huby, řečná). Hoř. 123., 90. Má hubu
jak měsíc; jak pekáč. Mus. ol. 1898. 106.

Hubou dělati = hubovati. Čes. 1. VI. 528.
Ona je jenem hubó mleť. U Císařova. Mtc.
1899. 36. Má hubu jak šlejfířka, jak cigánka,
jak tragačnice, jak komediantka: Má tu hubu
svedenú; Mele hubú, jak by do jitrnic sekal;
Nedá hubě darmo jesť. Šeb. 220. Má hubu
jako na lepanec. Ib. Hubu zapni a oči napni.
Hrub. 30. O příslovích atd. vz Zát. Př 316a.
— H. = houba. Hoden je zpod živého pňa
huby (houby = lejno) jiesť. Slov. Zát. Př. 22b.

Hubacius J. z Kotnova. 1660. —1726. Vz
Flš. Písm. 476.

Hubatosť, i. f. Η-stí a prchlivostí ho ne-
překonáte. Šml. IV. 218.

Hubatý. Dostal h-tý výtopek (vyhubovali
ho). Wtr. Živ. vys. šk. 102.

Huběnka u dechových nástrojů. Vz Vej-
trubek.

Hubenovati. Nehubenovali s kusem chleba
na večeři pape/ské a kacířské. Chč. (Pal. Děj.
IV. 1. 413. )

Hubenosť. O pořekadlech atd. vz Zát. Př.
63b. nn.

Hubenstva. Št. Bes. 7.

Hubený = špatný. Páni čeští to těžce
nesli, že měšťany do rady své pojímá a hu-
benějších, než jsou oni, poslouchá. Sdl. Hrd.
X. 118. — v čem: u víře. Pr. evang. (List.
fil. 1897. 275. ) — H. = neurozený. H. chlap.
Chč. (Pal. Děj. IV. 1. 469. ) Nechce s ním
sedati v šraňcích jako s hubeným. Chč. (List.
fil. 1898. 456. ).

Huber Meziříčský z Rysenpachu Ad.,
1546. -1613. Vz Flš. Písm. I. 356.

Hubička. Nemůže býti každého dne h.,
někdy musí býti i huba (domluva). Šml. III.
63. H. bez vousů jako nemastnej knedlík.
Hoř. 126. — Pošlu mu tolik h ček, co je na
nebi hvězdiček. Brt. P. n. 80. — H.
= plátek u klarinetu. Mus. 1850 II. 13. Sr.
Náustek, Strojek.

Hubkař. Pochodil jak h. (špatně). Mus. ol.
1898. 113. — H-ři, převzdívka Stříbrňákům na
Mor. Mus. ol. XIII. 25.

Hubl Jan. Vz Flš. Písm. 509.

Hubno = kde je mnoho hub. Již. Cechy.
Kub. L. f. 1900. 359.

Huboček, míst. jm. u Hovězí na Mor. Vck.

Hubojed, a, m., mycetochara, brouk. H.
africký, m. maurina, čárkový, linearis, dvou-
skvrnný, bipustulata, lopatkoskvrnný, axil-
laris, žlutonohý, flavipes. Vz Klim. 497.

Hubokaz, a, m., čis, brouk. H. černý,
c. boleti, čtverozubý, quadridens, dvojzubý,
bidentatus, hladký, glabratus, hnědokrový,
bidentulus, hnědý, Jacquemarti. kaštanový,
castaneus, kavkazký, caucasicus, krátko-
chlupý, hispidus, ladný, festivus, lesklý, ni-
tidus, olšový, alni, podlouhlý, elodgatulus,
šedochlupý, laminatus, zdobený, comptus,
zlatotřpytný, setiger, zubatý, dentatus, žluto-
chlupý, micans. Vz Klim. 482.

Hubomil, a, m., eledona. H. obecný, e. aga-
ricola. Vz Klim. 488.

Hubomlátek, tka, m. = žvanil. Nár. list.
1900. č. 110.

Huboň, ě, m. = křresadlo. Oheň se křesal
z křemene do h-йа a sirkami se rozžíhalo.
Těšín. Čes. 1. VIII. 377.