Hybridisace, e, f. = pohlavní křižování
různých druhů nebo plemen rostlin. Vz Ott.
XVII. 432.

Hýč, e, m. = hajtra, starý kůň. Us u fiakristů.
Kukla 128.

Hýčkanec, nce, m. = člověk hýčkaný. Nár.
list. 1897. c. 313. 5.

Hydatoacerický. H. činnost'. Wol. 10

Hydrochemie, e, f. Vz Živa IX. 41,
235.

Hygiena. Čes. literaturu o ní vz v Jub.
IIc. 108—109.

Hýl (hejl) obec, vz Šíř III. 114.. ořešník.
120

Hyn, hyna, hynka = tam (na otázku kde?).
Na, Hynka to bylo (onehdá). Slez. Lor. 72.

Hynčiny, šp. Hlinčiny, místní jm. Pck.
Hol. 60.

Hynd = neřest v hlavě. Mor. Mus ol. X. 62.

Hyndavec, vce, m., vz Jindavec.

Hyndlenc = tam, tu. Vz Hyn. Plz. 120.

Hynka, vz Hyn

Hynouti. O tvarech sr. Gb. H. ml. III.
2. 246.

Hynutný. H-tné jest t. j. k zahynutí na
duši lidské. Hus. I. 269.

Hynžd, u, m., čásť lisu. Pres (vinný lis)
se skládá ze spodní klády, dvoch klaníc a
hynždu. Mor. Šeb. 117.

Hyp, u, m. = skok. Pes svými hypy ho
předběhne. Horen. 288.

Hýpati = skákati. Vz Hyp. S výšky h.
Horen 326.

HyperBolista, y, m. H. přidává. Kom.
Ohláš. 165.

Hypostasovaný pojem. Mus. fil. IV. 325.

Hýření, п., Schwelgerei. Us.

Hyroš Štef., slov. spis., 1812. —1888. Vz
Vlč. Lit. slov. I. 238., 239.

Hýs = odtud, zastr. Odtud dimin. hýsek.
Hus. (Šb. Hus. Orth. 35. ).

Hysrle z Chodů a na Zálezlí Mich., spis.
na konci XVI. a na poč. XVII. stol. Vz Flš.
Písm. I. 389.

Hyzliti. Co se na mne h-te = co se mně
chechtáte? Tům. Ml. 82.

Hyža = chyža. Šár. Zát. Př. 196^a.

CH.

Ch jak se mění na Hořicku. Vz Hoř. 77.
Na Hornoostravsku vz v Lor. 23. — -ch
místo Jsem' v nářečích východních: nesl-ch,
nesla-ch = nesl jsem, nesla jsem; někde
se -ch připojuje к jinému slovu blízkému:
ja-ch nesl. Vz Gb. H. ml. III. 2. 424. nn.,
-chrne, -chmy.

-ch: lach, osuch atd. Vz Lor. 35.

-cha: ulicha, pančocha atd. Vz Lor. 35.

Chabaždží, n. = roždí, drobnější větve
nasbírané к pálení. Val. Čes 1. X 65.

Chahečka, y, f., vz Chábek.
Chabrek = jakési modré kvítko. Slez.
Ces. 1. IX. 143.

Chabrusák, a, m. Kukla 71. Sr. Chabrus.

Chaluha. Vz Sír IV. 157.

Chalup, i, f. = chalupa, dialekt. Gb. H.
ml. III. 1. 361.

Chalupa. O původu sr. Čes 1. 1898. 7.
Podžme do ch-py = domů; na návštěvu, na
besedu. Slez. Lor. 72. — Ch. Frant., vz
Jub XII.

Chalupecký Jindř. Vz Jub. XII.

Chalupečný. Ch. dvůr. Las. Mus. fil. 1897.
437.

Chalupka Jan, slov. spis. Vz Vlč. Lit.
slov. I. 56., 58., 276. — Ch. Tamo. Vz ib.
103, 276. — Ch. Adam. Vz ib. 103.

Chalupotko, a, n. = malá, špatná chalupa.
Slez. Lor. 72

Chalupský = z chalupy pocházející. Hoř. 82.

Chamčivý = skrblý. Ve všem byl dbalý,
ba ch. Rezn. Gol 61.

Chamla, y, chamlač, e, m. = kdo rád
něco schamle, splete, zbryndá. U Jilemn. Bes.
7., 626.

Chamour, a, m. = člověk zamračený, mrzutý.
U Studené. Vchř.

Chamov, a, m. Туn je z Ch-va = sprosták.
Slez. Lor. 72.

Chamrous, a, m. Židák ch. Zát. Př 270^b.

Chanovský Vojt f 1645. Vz Flš Písm.
470.

Chápati. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 2.
327.

Chapný do jídla, do práce. Mus. ol. 1898.
106.

Charachel, chlu, m. = půtka, z něm.
Karakeel. A tak se ten ch. začal. Har. J.
168.

Charda V. = V. Stach. Flš. Písm. 499.

Charon, a, m. = jm. několika chalup
u Tučap na Mor. Pck. Hol. 76.

Charvati v Cech. Vz Čes. J. VIL 89

Charvátka, y, f., studna. Šeb. 191

Chasa = děti. Hoř. 90.

Chasnice, f. k ehasník. Ch. z vesnice.
1826. Čes. 1. VII 419.

Chasničiti = jako chasník pracovati. Tům.
Ml. 326.

Chasoň, ě, m. = užitek, maď. haszon. Zát.
Př. 289a.

Chassepotka, y, f. Vz Ott. XIII. 188b.

Chata, у, f., původně obydlí kopaničářské.
Vz Čes. I. 1898. 6.

Chaťakde = kdekoli. Slov Zát. Př. 197b.

-cházeti. Vz Gb. H. ml. III. 2. 336.

chc = č. Vz Č.

Chčasný = časný. Us. Kub. L f. 1900.
359.

Cheb, gt. Chebu, strč. Chba. Gb. H. ml.
III. 1. 33.

Check. Vz Ott. XII. 122.

Chefredaktorství, n. Pal. Pam. 343.

Chechkosť, i, f. Ch. v řeči vésti. Rozb.
III. 721.