Chrudim, ě, f., později gt. -i. Gb. H. ml.
III 1. 310. Do Ch-тё, Ho ic 94., Pal. Děj.
III. 1. 396., 406, 416. (z r. 1438. ), IV. 2.
128, V. 1. 340., 369, v. 2. 25., Čes. 1. VIII
336. (r. 1651. ), Arch. XVII. 535., Dač. I. 327.
Do Chrudimi. Jrsk. XIX. 202.; Z C>> mi.
lb. IV. 393. a j., Arch XVIII. 54. (r. 1498).

Chruna (chruňa, Brt. ) = ospalá, rozcuchaná
ženská Ta má chrúnu = rozcuchanou hlavu.
Hoř. 90

Chrup mléčný a stálý (20 a 32); nor-
mální, rovný, vyčnělý, smíšený, skrížený,
otevřený. Vz Ott. XII. 420.

Chrupka, y, f., druh révy. Hrozny chrupky
i muškátu. Vaň. Göth. 52.

Chrúst, a, m. Prišiel z ústy na chrústy
(šel bez přípravy; nepořídil). Zát. Př. 23^a. —
Ch. = č/ věk hubený. Zát. Př. 64b.

Chrustavec, vce, m., rostl. Vz Ott. XIV.
425.

Chrysalinin, u, m. = žluté barvivo. Vz
Ott. XII. 422.

ChrysaroBin, u, m. = látka obsažená
v prašku z goa. Vz Ott. XII. 423.

Chrysen, u, m., aromatický uhlovodík.
Vz Ott. XII. 423.

Chrysin: C₁₅H₁₀O₄. Vz Ott. XII. 424.

Chrysoberyll, u, m., nerost. Vz Ott. XII.
425.

Chrysofanový. Ch. kyselina. Vz Ott. XII.
425..

Chrysoidin, u, m. Vz Ott. XII. 425.

Chťéč, e, m. = milovníček rostlin. Mor.
Mus. oi V. 15.

Chtíti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
281, 450., 451. Chci (dial. chcu) zachránilo
i, že má v 2. os. chceš а ne chtíš. Vz ib.
10. Má nežit v plícech a hnój chce rósti.
Maš. ruk. 177b.; Vařiž tak dlúho, až by již
stred chtiel býti čern. 180b. Vz Mus. fil.
1899. 106.

Chudačky, pl., 1., jm. polí. Pck. Hol. 140.

Chuďas, a. m. Na ch-sa všude teče. Rais
Pot 163

Chuděcí m. choděcí. V jihozáp. Čech. Dšk.
Vok. 47.

Chuděnský m. Chuděnický (z Chuděnic).
Dšk. Vok. 41.

Chudinka, y, f. = starý čepec babský
Hostomice. Kub. 152

Chudinství, n. Vz Ott XII. 430.

Chudník. Nevolný ch. XV. stol. Wtr. Živ.
vys. sk. 247.

Chudoba. Ch. bez viny vzniklá jen hrdost
budí. Vaň. Göth. 87. Ch jest málo příhodná
к osvěžení ducha, к udržení jaré mysli, ku
překonání obtíží a ku zdárnému postupu
Mus. fil. VI. 460. O příslovích atd. vz Zát.
Př 92., 155b., 153., 158., 318. — Ch., y, m.
Ch Kar. dr, nar. 1848., lékař. Vz Ott. XII.
436., Jab XII.

Chudobný, vz Chudý. Ch. kassa (chudých).
Mtc. 1899 221.

Chudolázek, zka, m, os. jm. Arch. XVIII.
584.

Chudopacholsky. Má sa ten tak po ch.
Zát. Př. 160 b.

Chudoskvrnný. Vz Huňáček.

Chudotečký. Vz Řetězník.

Chudovina, y, í, druh kaliny. Vz Ott.
XII. 437.

Chudozubý. Vz Ott. XII. 437.

Chudý, chudějši. Hus l. 214. Chudý (chudí)
jak pes, šíp, trn, hů ka, húsle, šmydec (hu-
bený) Šeb. 220 Ch. jak kosíř. Ib. Ovoce
chudých = houby Sa. Kř. u pot. 88. —
Chudý v duchu, Modl. (XXII. 141b,
v ctnostech. Hus Zrc. (Mus. fil. 1900. 213. ).
— O příslovích atd. vz Zát. Př. 153., 155.,
158, 318. — Ch. Chudá Bětka, rostl. Mor.
Mus. <>l V. 15.

Chuchma, chuchmička, y, f. = hloupá
ženská Slov. Zát. Př 21b.

Chum, u, m. = chlum. V jihozáp. Čech.
Ott. XII. 440.

Chumel. Sedí v chumlu = shrbený, Plz.
118

Chumelice, e, f O pořekadlech atd. sr.
Zát. Př. 231., XIV. G. 6. c.

Chumelka, y, f. = chumelenice U Polné.
Hoš. 96. — Ch. = druh pýru. Revnovice.
Kub. L f. 1 00 359.

Chundelka, y f. metlice, agrestis spica
venti Vz Ott. XII. 441.

Chundiválky = těstové špalíčky, které
se uvařily a omastily.

Churavý = hubený. Lidé tlustí dřéve mrú
než chvi. Maš. ruk. 175^a.

Churnouti = chřadnouti. Rezn. Rad. pr.
154.

Churota, y, f. Taková ch. vás cepuje.
Řezn. Hrob. 181.

Chusta, y, f. = zástěra. Vz Zástěra.

Chuť, i, v obec. ml. v gt. -ě. Gb. H. ml.
III. 1. Ь85. O chuti vz Ott. XII. 444. O pří-
slovích atd. vz Zát. Př. 239^a., 3l8., XV. 10. —
Ch. — zalíbení. Nemají božího slova v chuť. Št.

Chutěti, ěl, ění. Co chutí, to živí; Po práci
jedlo chutí. Slov. Zát. Př. 68^a.

Chutnosť, i, f. = chuť. Ch. jest o tom
přemítati. Št. Bes. 15.

Chvála. Bylo toho až chvála Bohu=hodně.
Rub. 36. O příslovích a p. vz Zát. Př. 39^a.,
159^a., 318. — Ch. Adolf, čes. malíř, nar. 1836.,
Ch. Eman., hud. sklad a kritik, nar. 1851.
Vz Ott. XII. 445., Jub. XII.

Chvalbohu = chvála Bohu. Statečku mám
ch. dosti. Baun. 274.

Chvalbuď = pochválen buď p. Ježíš
Kristus Val Čes. 1. X. 34.

Chvalebně. A v tom ch. skonal. Chč.
(List. flš. 1898. 385. ).

Chvaliďupa, y, m. = vychloubač, chvali-
ďúra, chvoloň. Mus. ol. 1898. 106.

Chváliti kdy, jak. On chválí jen za pře-
stupných let a k tomu ještě jen na polovic
úst. Sml. V. 32. Byl morous, a teprve když
někdo za zlatku chvály si doby), chválíval
ho za groš. Šml. VIII. 192. Chval tak, aby's
nepřechválil. Šeb. 223. O pořekadlech atd. vz
Zát. Př. 319a.

Chváloň, e, m., vz předcház. Chvaliďupa.

Chvalopisec, sce, m. Pal. Děj. I. 1. 361.

Chvalozpěvný. Ch. referát. Jeln. 29.

Chvalšinský. Ch. potok či Polečnice. Sdl.
Hrd. III. 7.

Chvast, u, m. Samé šusty a chvasty a
účinku nič. Zát. Př. 39^a.