Chvastle, chvistle, z něm. Quaste. Vz Rojta.

Chvátal Mart, mal. mor. 1736. —1811.;
Frant., bud. 1808. —1879. Vz Ott. XII. 449.

Chvátavý k čemu. Ku psaní (k opiso-
vání). Kom. Theatr. 17.

Chvění či kmitání (oscillace, vibrace) =
pohyb opakující se stále v určitých obdobích
kolem dané polohy příčné, podélné, otáčivé. I
Vz Ott. XII. 449.

Chvěpliti se. Stromové (stěžně) se vším
se třesou a chvěplí (za bouřky). Pref. (Flš.
Písm. I. 311. ).

Chvestati se nač = těšiti se. Mus. ol.
1898. 106.

Chvěti, chvěju. O tvarech vz Gb. H. ml.
III. 2. 228. — se kde jak. Na spodu se ι
zařnou hvězdou (jako z. h. ) chvít. Slád. I
Tayl. Col. 18

Chvíle. O pořekadlech atd. vz Zát. Př.
247., 379-. XVI. 9.

Chvilenečka, y, f. = chvilka. Mtc. 1900.
346.

Chvistle, vz předcház. Chvastle.

Chvistr, a, m. Nevím, koho vy máte za
pána, jake's mistry chvistry. Sdl. Hrd. VIL
203.

Chvít, chovít, u, m. = košťál nerozv. zeli.
Řevnovice. Kub. L. f. 1900. 359.

Chvojka Adam, čes. histor., 1742. —1802.
Vz Ott. XII. 451

Chvojnáč, e, m., strom chvojový. Ott. XVI.
466.

Chvojnatý = z chvojí. Ch. bouda. Horen. 32.

Chvojník, u, m., rybník. Arch. XVIII 67.

Chvost. O pořekadlech atd. vz Zát. Př.
319a.

Chvostan, a, m., opice. Vz Ott. XII. 452.

Chvostati = mrskati. Ch. koho metlami.
Rozb. III. 723.

Chvostek Fr., čes. lékař, 1834. —1884. Vz
Ott. XII. 452., Jub. XII.

Chyba. Z chyb jiných vydělávají se pe-
níze. Šml. X. 58. Ze svých chyb se Člověk
nejlépe naučí. Šml. X. 9. O příslovích atd.
vz Zát. Př. 316b.

Chybać = házeti. — Chyb´ac = chyběti.
Peniz chyb'o. Slez. Lor. 61., 73.

Chybati. Tatíku, zda chybáš toto, zda
nepomníš, že písmo svědčí. Št. Bes. 28.

Chyběti. O tvarech vz Gb. H. ml. III. 2.
336.

Chybisko, a, n. = veliká chyba. Phľd.
1898. 181.

Chybiti. O úslovích atd. vz Zát. Př. 3l6b.

Chybný. Nazývky tělesně chybných (chu-
dých, nízkých co do vzrůstu): chrúst, kratiš.

kriváň, krpec, krpec krpatý, omraštek, osta-
rok, podstarok (= nevyvinutý), skrčenec,
skrček, zakrpenec. Slov. Zát. Př. 64^b.

Chyboroh, u, m., rostl, z čeledi fialko-
vitých. Vz Ott. XIII. 606.
Čhychtati se = chechtati. Srub. 53.
Chýle Pavel, gymn. řed., 1800. —1886,
básnik. Ott. XII. 454.

Chýliti = přecházeti. Má mieti znamenie
na prsiech rozličné barvy, chýléc к bělosti.
Maš. ruk. 24a. Vodný (jacinctus) jest pláv,
jako chýle sě k belosti (reflex). Ib. 293^a.
Chýnovský. Ch. župa (Třeboň, Počátky,
Pacov byly v ní). Vz Pal. Děj I. 2. 244.
Chýr. O úslovích atd. vz Zát. Př. 54^b.
Chyra, y, f. = hravum. Slez. Lor. 73.
Chyrać śe = pyšniti se. Slez. Lor. 73.
Сhýřiti m hýřiti (chybiti). Rozb. III.
733.

Chystačka, y, f. = chystání se. Veľká
ch. a milá hostina. Zát. Př. 39^a.
Chyše. O původu sr. Čes. 1. VIL 8.
Chýška, y, f. = záchod. Disenteria slove
nemoc, ješto krvi na chýšku chodí. Maš
mk. 197a. Sr. Mus. fil. 1896. 430., 1899. 106.
Když kto chce, ten do nich (poustek) na
chýšku jde. Chč (List. fil. 1898. 476)

Chytač, e, m., Fänger, v klaviatuře — šikmo
stojící nokožený jazýček (koží potažený). Vz
Ott. XIV. 324, XII. 457— Ch. = sklenička
na chytání much. Slez. Čes. 1. VIII. 56.

Chytaná, é, f. = čes. tanec (kaplan). Vz
Ott. XII. 457.

Chytil Jos., histor. mor., 1812. -1861;
Karel Dr., nar. 1857., badatel v oboru umění,
spis. Vz Ott. XII. 457., Jub. XII.

Chytiti koho. Chytlo ho = opil se. Zát.
Př. 72. b. — со jak. Ta to špatně s tím
svým mužem chytla (špatně se vdala). Hoř.
90. — O úslovích vz ještě Zát. Př. 316.
Chytka, y, f. = fortel. Slez. Lor. 73.
Chytlavka, y, f. =plod lopuchu. Sr. Bubák.
Hoř. 107

Chytrácký. Mazaný chytráckým sádlem.
Nár. list. 1898. č. 70. odp.
Chytrák, vz Šabladura.
Chytrctví, vz Loykářský.
Chytřejšinec. Ld. Zaniklo.
Chytromyslně. Éezn. Rad. pr. 200.
Chytrota, y, f. = chytrost. Tolik ch-ty
my také máme. Br. Hod. 45.

Chytrovać = mudrovati, vymysleti. Slez.
Lor. 73.

Chytrý. Ch. (chytrá) jak lišák, jak čert;
Nad devět čertů má za ušima. Šeb. O po-
řekadlech atd. vz Zát. Př. 316.

Spor o i а у v 1. pol. XIX. stol. vz v Mus.

1898. 308. -333., 454. —493. — O i sr. Gb.
H. ml. III. 2. 491. O výslovnosti i a y vz Mus.

1899. 285. —332. — Změny i na Hořicku vz
v Hoř. 74., u Císařova na Mor. vz v Čes. I.
VI. 582., v jihozáp. Čech. vz Dšk. Vok. 36.,

na Hornoostravsku vz v Lor. 12. — i se při-
souvá a odsouvá v jihozáp. Čech., vz Dšk.
Vok. 40., odsouvá na Lašsku: kdokolvěk,
tolko atd. Vz Mus. fil. 1897. 210. — i kon-
covka nom. a vok. pl. u, chlap'; u, dub'
v době hlavně starší a v dial.: chlapci jak