-íá (-já) příp. 3. os. pl. ve vých. nářečích:
paliá; také -ia (ja): h ria. Vz Gb. H. ml.
III 2. 26, List. fil. 1898. 95.

-iach konc. lok. pl. u, znamení'. Vz Gb.
H. ml. III. 1. 163., -ích.

-iam konc. dat. pl. u, znamení'. Vz Gb.
H. ml. III. 1. 169.

-iami konc. instr. pl. u, znamení': zna-
meniami. Vz Gb. H. ml. III. 1. 170., -1mi

Iambický. I. básnictví. Vz Ott. XII. 461.

Iamb-us, u, m. Vz Ott. XII. 461.

-iani. Strč. místní jména ukončená v-iani.
Vz Čes. Tábor. 1865. 33., 34., 37.

IB1 Čeněk, prof. a spis., nar. 1851. Vz
Ott. XII. 467., Jub. XII.

Ibis pták. Vz Ott. XII 467., Šír IV. 33.

Ibrc, citosl. Ibrc, myslíš, že to bude pěknv ?
Seb. 285.

-ica: fujavica, hajnica, Stuchlik-Stuchlica
atd. Vz Lor. 29., 36., -ice. Příp. subst. žen-
ských z themat jmenných, ale dílem i ze slo-
vesných. Vz List. fil. 1899. 254., Lor. 35.

-ice. Subst. ukončená v -ice nepřibírají
v gt. pl. -í: mladic, ulic, studnic; slova cizí
mají v gt. pl. -c i -cí: posic i posicí. Vz
Gb. H. ml. III. 1. 210., Mus. ol. IV. 123. —
O skloňování pomnožných jmen místních
v -ice vz Budějovice, Gb. H. ml. III. 1. 113.
Pokus o vysvětlení českých jmen místních
slabikami -ice a -ovice ukončených a jen
v pl. užívaných. Fr. Sláma v Mus. 1834. 394.
Vz násl.

-ici, -ovici na místě nynějšího -ice a -ovice
užíváno až do XIII. stol. Pal. Děj. I. 1. 201.
Sr. Otavan 1864. 72., 83., 105., 118., 133.,
Mus. 1834. IV. 394. —404.

-ici m. -onc (f. ) v přechodníku v bibli:
Žena pracujici ku porodu a trapěci se kři-
čela. Luk. 10. 39. Sr. -uci a -ěci.

Ici = jíti. Bošac. Čes. 1. 1898. 225.

-ič příp.: chvalič, modlič, penězměnič,
tupič. Hus III. 228., I. 76., 337., III. 22á.
(Mus. 1898. 242. ). Sr. List. fil. 1899. 257.

-iček. Peter-Petřiček atd. Vz Lor. 30., 32.

-ička. Hanička atd. Vz Lor. 32.

- ičko: siovičko atd. Vz Lor. 32.

Ičkon = nyní. Chod. Čes. 1. IX. 131.

Ičkono = nyní. Dšk. Vok. 53.

Ičkont = nyní. Plz. 118.

Ičkot = nyní. Plz. 118.

Idea. Hynouť idey, kdekoli panuje hrubé
sobectví. Pal. Děj. IV. 2. 273. Sr. Pal. Pam.
414. nn.

Idealism-us, u, m. Vz Ott. XII. 475.

Ideografika, y, f., z řec, Ideographie.
Vz Ott. XII. 478.

Ideosloví, п., Ideologie. Vz Ott. XII. 478.

Idioblast, u, т., druh buňky. Vz Ott. XII.
478.

Idiosynkrasie, e, f., z řec. Vz Ott. XII.
479.

Idre, ete, n. = jádro, pl. idrata (han. a j. ).
Brt. D. II. 215.

Idylla = selanka. Vz Ott XII. 483.

ie. Dvojhl. ie a íe. Vz Šb. Hus. Orth.
36. -ie v listinách lašských z pravidla ne-
úženo: syna božieho. Vz Mus. fil. 1897. 208. —
ie v jihozáp. Čech. vz Dšk. Vok. 33. nn.

-ie (-í) koncovka nom. a vok. pl. u, chlap,
m. -i: vlcie, úžením jest -í: vlcí, vz Gb. H.
ml. III. 1. 49.; nom. a vok. pl. u, oráč a
meč': zlodějie, vz ib. 105.; nom., akkus. a
vok. sg. u, znamení', mění se v é a úžením
v -í: zahynutie, spasenie, v nářečích zacho-
váno, vz ib. 163. nn.; gt, sg. u, znamení':
dobrého denie, vz ib. '64., -í; dat. a lok.
sg. u, duše' m. i: v téj zemie, vz ib 209.;
gt. pl. u, duše': z cizích zemie, vz ib. 212.,
-í; nom. a vok. pl. u, kámen': kamenie (-i),
vz ib. 407., 409., -ě, y, -ové; n<>m. a vok.
pl. u, hosť: hostie. Vz ib. 342., 346., -i. —
Příp. m. -í v 3. os. pl.: sbožní poznajie.
List. fil. 1898. 91., 94. 95.

-ieho, -ího. Vz Gb. H. ml. III. 1. 253. nn.,
164.

-iech (-ich) koncovka lok. pl. u, chlapa
dul)': chlapiech, dubiech, vz Gb. H. ml. III.
1. 59.; lok. pl. u, o áč a meč', vz ib. 110,
-ich; lok. pl. u, město': v rúšiech, ňadřiech,
v rúš ch, na tělích, vz ib. 142., 144.; lok. pl.
u, moře', vz ib. 158., -ech, -éch, -och, -ách;
lok. pl. u, znamení' v panstviech, vz ib.
170., -ich; lok. pl. m. -ách u, vládyka': v le-
vitiech (novotvar), vz ib. 199., -ách; lok. pl.
u, duše': v tajnicíech, vz ib. 213., -ách, -ech;
lok. pl. u, panoše', vz ib. 232., -ách; lok. pl.
u, paní', nč. -ich, vz ib. 240., -ách; lok. pl.
u, hosť a kosť, vz ib. 343., 348., -ech, -ách,
-ich; lok. pl. u, kámen': kameniech. Vz ib.
407., 410., -ech, -och. Sr. ib. 253. Vz násl.
-ich.

-iej koncovka dat. a lok. sg. u, paní': ku
paniej (zastar. ), vz Gb. H. ml. III. 1. 239.;
gt. pl. u, duše' m. -í. Vz ib. III. 1. 212.

-iem (-ím) koncovka dat. pl. u, oráč a
meč' v dial., vz Gb. H. ml. III. 1. 109.;
u, moře' dial.: srdciem, vz ib. 158., -óm;
u, duše': dušiem (nč. -ím), vz ib. 212., -ím,
-ám; u, panoše', vz ib. 231., -ám; u, paní',
vz ib. 240., -ám; instr. sg. u, znamení':
dobrým svědomiem. Vz ib 167., -ím. Sr. ib.
253. nn. Vz násl. -ím.

-iema, íma. Vz Gb. H. ml. III. 1. 253. nn.
Koncovka instr. dualu u, paní'. Vz ib. 240.,
-áma. Vz násl. -íma

-iemi, -ími. Vz Gb. H. ml. III. 1. 253. nn.
Koncovka instr. pl. u, paní´ (nč. -ími). Vz ib.
240., -ámi, ími.

-iemu (-ímu). Vz Sudí a Gb. H. ml. III.
1. 253. nn.

-iéš. Koncovka komparativu a superlativu
na Císařovsku: bujňéš. Vz Mtc. 1900. 344.

-iev m. -ův) koncovka gt. pl. u, meč a oráč
v XIV. a XV. stol. Vz Gb. H. ml. III. 1.
108.

Ihlička, y, f. = jehlička. Slov. Zát. Př.
182 b.

-ího, sr. -ieho (předcház. ). Koncovka gt.
sg. u, znamení' m. -í v obec. mluvě: uhlího.
Šb. Děj. 17., Gb. H. ml. III. 1. 164.

-ich, vz předcház. -iech. Vz Sudí a Gb.
H. ml. III. 1. 253. nn. Koncovka a) gt. pl.
u, moře' (místy): polích, lících, srdcích (val. ),
Brt. D. I. 68.; u, oráč a meč': rodičích, ko-
ních, groších (v nářečích), vz Gb. H. ml. III.
1. 109.; u, znamení': kázáních, vz ib. 169.;
u, paní' (novotvar), vz ib. 240.; u, hosť a