Japan. Vz Ott. XIII. 39. nn.
JaraBača. Tam sa ptáča j. přeletuje. Brt.
P. n. 258. Sr. Jarabáček.

Jařina. Kdo j nu seje řídkú, ztratí kožich,
kdo oziminu seje řídkú, ztratí dva. Šeb. 219.
— J. = chlapci od 18. - 20. roků. Šeb. 68.
Jarka. Na sv. Marka okotí se kde jaká
jarka (ovce). Mus. ol. XII. 62.
Jářku. Vz Gb. H. ml. III. 2. 166.
Jarlink, z něm. Jahrling. Nedostávalo se
mu 20 skopcův a čtyři j-ky. Sdl. Hrd. VIII.
129.

Jarloch, a, m., kronikář čes., 1165. —1228.
Vz Ott. XIII. 84.

Jarmark. O pořekadlech atd. vz Zát. Př.
319b.

Jařmík, a, m., cyphon, brouk. J. luční,
с palustris, pilorohý, serricornis, poloku-
lový, hemisphaericus, sehnutoštítý, deflt xi-
collis, žlutohnědý, orbicularis atd. Vz Klim.
443.

Jařmonosec, sce, m., zeugophora, brouk.
J. austialský, z. australis, červenoštítý, scu-
tellaris, hrbolovitý, subspinosa, narudloštítý,
flavicollis. Vz Klim. 668.

Jarník, jm. chlumu. Pís. 3. — J. Jan
Urb., prof. a spis., nar. 1848. Vz Ott. XIII.
86., Jub. XIII.

Jaro. O pranostikách a p. vz Hrub. 15.,
Zát. Př. 225., XIV. 1.
Jarobujnosť. Pal. Děj. IV. 1. 59.
Jarolímek lic, spis. a prof., 1806. až
1885.; Ji/jí, spis., 1836. —1886.; Vinc, nar.
1846., řed. realky a spis. Vz Ott. XIII. 87.
(Jub. XIII. )
Jaromířka, -miřice. Vz Ott. XIII 91.
Jaros z: jaro se (j. toto). Gb. H. ml. III.
1. 508.

Jaroslavsko, а, п., jm. pole. Pck. Hol.
218.

Jaroš Gust., spis., nar. 1867. Vz Ott.
XIII. 95.
Jarousovy. Vz Stehenáč.
Jarý = nový. Vezmi jarý vosk; Vezmi
j. medu atd. Maš. ruk. 193a 195b, 290a,
224a.

Jasanohlod, a, m., hylesinus, brouk. J.
měnivý, h. fraxini, skvrnopásý, vittatus,
zrnitý, crenatus. Vz Klim. 627.

Jaseníková, é, f., míst. jm. u N. Hrozen-
kova na Mor. Vck.

Jasénky, jm. tiché lesní tůně. Nár. list.
1899. č. 37.
Jasenov, jm. lesa. Pck. Hol. 212.
Jasice = létavice.

Jasietka, y, f. = ještěrka? Zát. Př. 235.
praví, že jest to jm. nějakého zvířete. —
J. = zena hněvlivá. Zát. Př. 36. a.

Jasmín velkokvětý, arabský atd. Ott. XIII.
100.
Jasněplynný. J. potůček. Pal. Záp. I. 77.
Jasno, a, n. Je-li o žních, jasno, je-li da-
leko viděti, bude pršeti. Čes. 1. IX. 253.
O úslovích atd. vz Zát. Př. 230., XIV. С 1.
Jasnolesklý. J. dárce (Bůh). Mus. fil. 1897.
288.
Jasnolistý. J. ořech. Wlt. 25.
Jasnoruký. J. Isalda. Flš. Písm. I. 84.

Jasnovidce, e, m. Jg. v Mus. 1871. 262.
Vz Jasnovid.

Jasnozrakosť, i, f. Vz Ott. XIII. 100.
Vz násl.

Jasnozření, n. Vz Ott. XIII. 100. Vz
předcház.

Jason, ě, m., motýl. Exl. 32., Stein. 26.

Jaspis. Vz Ott. XIII. 101.

Jaščerisko, a, n. = veliký ještěr. Slov.
Nár. sbor. II. 66.

Jaštor, a, m. = Čtverák, figloš; sprosťák.
Slov. Zat. Př. 40. b.

Jatel, e, m. = jetel; u Polné: fem. Hoš.

97·

Jaternici = Žeravjané na Mor. Mus. ol.
XIII. 25.

Jatky. Sr. Ott. XIII. 102. nn.

-jatny: mržatny. Slez. Lor. 35.

Játra. O skloň. sr. Gb. H. ml. III. 1. 192.
Jejich podstata a nemoci. Vz Ott. XIII. 107.
Sr. Mus. fil. 1896. 443.

Jatrný = od jater. Toť znamenáva horkosť
j-nú. Maš. ruk. 172. J. neduh. Ib. 196b.
Vodné tele stává se od mdloby žaludkové a
j-né. Ib. 201b, — J. =k jatrám se vztahující.
Pusť mu z j né žíly. Ib. 193b.

Jatrovky či mechy jatrovkovité, hepa-
ticae, musei hepatici. J. hlevíkovité, chřást-
naté, křížitkovité, mnohotvarné, porostnico-
I vité, trhutkovité. Vz Ott. XIII. 114.

Javor mléčný a j. klen. Sr. Ott. XIII.
126. — J. = hora v Šumavě. Ib.

Javoř, e, f. Dáváme jim statek s pastvi-
nami, s lesem a s j-ří. 1457. Arch. XVI.
135.

Javorina. Vz Ott. XIII. 127.

Javořiňák, a, m., bydlící při hoře Ja-
voru. Sbor. č. 2. 15.

Javorka, y, f. = Zlatnice, řeka v Ho-
řicku. Hoř. 2. — J., studna u Č. Třebové.
Čes. 1. IX. 194.
Javorníce, e, f. = Dubský potok. Pís. 15.

Javornický Jan, kněz a spis., 1785. až
1847. Vz Ott XIII. 128., Flš. Písm. 509.

Javorové, ého, п., míst. jm. u Halenkova
na Mor. Vck.

Javůrek Jos., kněz, hud. a spis., 1741.
až po r. 1803.; Karel, čes. malíř, nar. 1815.:;
Jan, prof. a spis., nar. 1825.; Ant., hud.,
1834. -1887. Vz. Ott. XIII. 130. nn.

Jazéček psí = jitrocel kopinatý. Mor. Mus.
ol. III. 136. Vz Jazýček.

-jazg: drobazg. Slez. Lor. 35.

Jázství, n. Pal. Pam. 409.

Jazviť = kousati, beissen. Sbor. slov.
I. 56

Jazyčnatky. Vz Ott. XVI. 49.

Jazyčník, a, m. = tlachal. Zát. Př. 49^a.
Sr. Jačala.

Jazyk. Části jeho: volný hrot (apex lin-
guae), střední oddíl tělový (corpus li guae)
a zadní díl či kořen (radix linguae). Sr. Bra-
davky jazykové. Ott. XIII. 133. nn. Cho-
roby j-ku. Vz ib. 133. nn. Má podseknutej
j. (je od j-ka); Kdyby se na j. postavil, ne-
povolím (ať dělá, co dělá). Hoř. 90. J. jest
ostrý meč. Phľd. 1898. 57. Jazykem svým
byla by se přes moře prosekala. Šml. VII
206. Mám to na jazyku, a nemohu si na to