Jednohlasí, n. Potřebné j. někdy také
násilím ve skutek se uvozovalo (jednohlasné
snesení). Pa1. Děj. I. 1. 205.

Jednojazyký — vždy pravdu mluvící. Pal.

Děj. IV. 2. 086. Sr. Jednojazyčný.

Jednokolový. J. vůz. Čes. 1. VI. 544. Sr.
Jednokolý.

Jednokomorní. J. sněm. Pal. Pam. 621.

Jednokoňka, y, f. = opál/ca. Pck. Hol.
118. Sr. Parovice.

Jednokopytník. J-ci, solidungulata. Vz
Ott. XIII. l59b.

Jednoletý. J. rostliny, plantae annuae.
Vz Ott. X11I. 159a.

Jednom = jenom. Dům j. přes ulici. Har.
J. 45. (60., 70. ).

Jednonásobně. Korále j. navázané. Har.
II. 86.

Jednoobvodný. J. cyklus. ČI. Fyll. 6.

Jednopásý. Vz Kousavec.

Jednorožec či narval, monodon mono-
ceros. Vz Ott. XIII. 159a.

Jednorožný. J. stolek. Br. St. 22. Sr.
Jednorohý.

Jednoskořápník, a, m. = živočich mající
jen jednu skořápku (ulitu). Vz Mus. 1849. III.
130.

Jednospasitelný. J. víra. List. 18.

Jednostavenství, n. Nerozlučujícíj. Modl,
ruk. XLI. 61.

Jednostopní. J. ton, Einfusston. Mus.
1850. II. 6. Pr. Vz Jednostopý.

Jednošroubový. J. loď. Ott. XVI. 243.

Jednoštítník, a, m. Br. Hod. 148. Vz
Jedno štítný.

Jednota = spojení mnohého v souhlasný
celek. J. bratrská. Ott. XIII. 159.

Jednotečký. Vz Úzkořitník.

Jednotky = kalhoty se živůtkem v celku.
Šeb. 287.

Jednotník, a, m., vz předcház. Hromadník.
J. = člen jednoty. Pal. Děj. I. 2. 28., IV.
1. 75. a j.

Jednoúdolní (krajina). Fisch. Hosp. 57.

Jednoživelní látka. Pal. Záp. I. 21.

Jednúcky = jednúr, jednou. Hořen. 6.

Jednuška, y, f. = katolík. Jinejm j kám
ani židóm nemnoho se škodilo (od vojska).
Har. J. 65. — Wtr. Vys šk. 149. a j.

Jednuští sedláci = katoličtí. Har. J. 86.
Sr. předcház. Jednuška.

Jedoblivý —jedovatý. J-vé a zlobné hrůzy
hnaly se naň. Pal. (Pal. Pam. 323. ).

Jedotvorce, e, m. = lékárník. Nár. list.
1898. 201.

Jedovatý. J. rostliny, houby. Vz Ott. XIII.
174. — J. = zlý. Má j-té oči (může uřknouti;.
Hoř. 90.

Jedovatěti, ěl, ění. Jeho mysl se j-tí.
Slád. Вouře. 88.

Jedovatina, y, f. Tam je mnoho j-ny
(žab hadů. ještěrek). Čes. 1. IX. 166.

Jedovatosť. Horní j. Dač. II. 36.

Jedově = zle. Věci ty j. mu hryžou na
mysli. S ád. Lear. 123.

Jedové, ého, п., jm. pozemku. Pcl. Hol.
224.

Jedový = jedovatý; zlý.

Jedyn = jenom. Slez. Lor. 73.

Jedzený = jedený. Gb. H. ml. III. 2. 133.

Jehla = tenký, z drátu zhotovený nástroj,
jehož se hlavně užívá к spojování tkanin
řití. J. ruční, plétací. Vz Ott. ' XIII. 182. nn.
Sedí jako na jehl ch. Hoř. 126. — J. magne-
tická, střelná, zápalná, ve stavitelství (kůl:
j. základová, j. pod lešení, j. pod klenbové
zkruže, j. štětová). Vz ib.

Jehlan, u, jehianec, nсе, m. = pyramida.
Vz Ott. XIII. 183a.

Jehianec, vz předcház. Jehlan. — J.
= útvar míchy a dutá vyvýšenina kostečná
v bubínkové dutině ušní. Ott. XIII. 183b.

Jehlářství, n. J. zabývá se výrobou jehel
a drobného zboží z drátu ocelového. Vz Ott.
XIII. 183b.

Jehličan, U, m. = jehličnatý strom. Vz
Ott. XIII. 153b., XVI. 466.

Jehličec, čce, m., hippuriphila, brouk. J.
černavý, h. nigritula, Modeerův, Modeeri.
Klím. 699.

Jehlička Pav., prof. a spis, 1826. —1883.
Vz Ott. XIII. 184., jud. XIII.

Jehličnatý. J. rostliny. V/, Ott. XIII. 184.

Jehličnatec, tce, m, pityogenes, brouk.
J. čtverozubý, p. quadridens, dvojzubý, bi-
dentatns, vrtavý, chalcographns. Klim. 631.

Jehličník, a, m., nemonyx, brouk. J.
chvostnatý, n. lepturoides. Klim. 619.

Jehlopad, jehlotrus, u, m. = osypky, čer-
venka, chroba mladých semenečků jehlič-
natých. Vz Ott. XIII. 186.

Jehlotrus, vz předcház. Jehlopad.

Jehlovka, y, f. = ručnice, u které se za-
pálení náboje dělo píchnutím jehly. Již za-
starala. Vz Ott. XIII. 188.

Jehlový. J. stavby, Pfahlbauten. Vz Ott.
XIII. 186b. a předcház. Jehia. J. jez. Us.,
rošt ve stavitelství. Ott. XIII. 189.

Jehňačka, y, f. = ovce. Čes. 1. VII. 129.

Jehněčina, y, f. = kůže z jehňat. Ott. XIII.
548.

Jehnědokvětý. J. rostliny, ametaceaе.
Vz Ott. XIII. 189b., Jehnědokvětný.

Jehnidlo, a, n. = Jehnědský potok.
Pis. 15.

Jej (výkřik bolesti)! Lor. 73. Jejdanén-
kova, to se dobře hraje! Šeb. 40. (92. ).

Její. O tvarech sr. Gb. H. ml. III. 1.
475. nn. Začátky změny podřadného jejie
v adj. souřadné jej', jejího sahají do doby
staré; v některých nářečích tato změna ne-
pronikla. Vz ib. 483., 485. J. v bibli kra-
lické z pravidla se sklání, ale je tam i vý-
jimka. Otevřel knihu a zrušil sedm pečetí
její. Zjev. 5. 5. V Bystersku se neskloňuje:
Utekla s její dítětem. Čes. 1. VII 53.

Jekati, jeknouti kam. Až vítr v komín
jekne. Pavl. Konp I. 72.

Jelam = jilm. V jihozáp. Čech. Dšk. Val.
15., 27.

Jelen Al., hud. sklad., 1801. —1857.; Karel,
spis., 1847. —1876. Vz Ott. ХШ. 198., 199.,
Jub. XIII. — J., ssaver. J. americký, hřív-
natý, kančí, ryšavý, skvrnitý; honný či
lovný = o desíti výhonech; hlavní = každý
silnější jelen. Ott. XIIL 199. nn.

Jelenčák, u, m., jm. lesa. Pck. Hol. 77.