Jelenčice, e, f. = zimničné chvění se
nezkušeného střelce, blíží li se к němu zvěř
zejména je en. Ott. XIII. 19Э.

Jeleně, jelíně, jelenec, jeleče, jelínek, je-
leňátko. Ott

Jelenice, nic, f. = kožené kalhoty (z je-
lení kůže). Plz. 106. — J., e, f. = laň.
U Polné. Hoš. 118., 97.

Jelenka, y, f. = síň v strakonickém hradě.
Sdl. Hr. XI. 127.

Jeleňová, é, f., les u Ratiboře na Mor.
Vck.

Jelenský, ého, m., os. jm. Vz Ott. XIII.
202a.

Jelikož = poněvadž. Kde panství, tam
jest i poddanosť neb poroba, j. jedno bez
druhého býti nemůže; Pánův a porobků
mezi sebou neznali j. i zajatým ve válkách
svobody dopřávali; J. jimi (těmi Članky)
bořilo se celé stavení hierarchie křesťanské.
Pal. Děj. I. 1. 179., 184., 186, III. 1. 171.:
III. 2. 4., IV. 1. 33., 209., 287., 405. a j. J.
(quoniam) iest dalek. Ž. pod. CIL 12.

Jelimánek, nka, m. = tulipán, hlupák.
Tům. Ml. 260., 368.

Jelínek Frant., spis., 1783. —180.; Hugo,
cukrovarník čes. a spis., nar. 1834.; Břetislav
řed. městského musea v Praze, nar. 1843.;
Vád, prof. a spis, nar. 1844.; Bohdan, básn.
1851. —1874.; Eduard, měst. úředn. v Praze
а spis., 1835. — 1897. Vz o těch а jiných v Ott.
XIII. 202. nn., Jub. XIII. Mistr Tom. J., nar.
asi r. 1640. Vz Mus. 1900. 464.

Jelito = žaludek. Zát. Př. 66^b.

Jeliž. Nezvěděli to v Praze (Pražané), j.
(až) b)li (Taborité) v Krči, půl míle od
Prahy. 1422. Pal. Děj. III. 1. 496. Nepravte
ižádnému, což jste viděli, až j. syn člověčí
z mrtvých vstane. Praž. evang. (List. fil.
1897. 282. ).

Jelokoz, a, m., tvořeno od jel, m. je-
lenokoz. Flš. Vz Jel.

Jelový. Jel chybně m. jelen a tedy také
jelový chybně m. jelenový. Flš. v Lit. list.
1895. 115.

Jemelář, e, m., vz Brávník.

Jemné, ého, n. = plat za vyplacení za
jmutého dobytka. 1510. Arch. XVII. 160.

Jemník, a, m., amalus, brouk. J. rudo-
špičký, a. haemorrhous. Klim. 580.

Jemnohmatec, tce, m., opetiopalpus,
brouk. J. červený, o. scutellaris. Klim. 460.

Jemnokrovečník, a, m. J-ci, vz Puchýř-
níci, Páteříček, Klim. 447.

Jemnotečký blechovec, brouk. Klim. 702.

Jemnozrnný. J. litina. KP. IX. 27. V VI.
509. jemn zrný oprav v: zrnný.

Jen, jenže = který, qui. Krále mého, jen
jest v svatém... Ž. Wit. 67. 26. (Gb. H.
ml. III. 1. 471. ). — J. = jej, eum. Vezmi
bob a moč jen v octě. Chir. 188^b. (Gb. ib.
470. )

Jenec z Janovic Jan. Vz Pal. Děj. V. 1.
365.

Jenestr = janovec. Hoř. 107.

Jenewein Fel., čes. malíř, nar. 1857. Vz
Ott. XIII. 218.

Jenom. Sr. o pův. Zub. 403.

Jenský = jinenský. U Boubína. Dšk·
Vok. 41.

Jeny, jenym = jenom. Slez. Ces. 1. VIII.
145., Lor. 73.

Jenž, jenže = který, qui. Sr. Gb. H. ml.
III. 1. 469., 471. a předc áz. Jen. Této ná-
městky se na Císařovsku neužívá. Vz Mtc.
1899. 364. — J. ona, jež... (tak vždy, ni-
kdy: jenž). Rozb. III. 732

Jepice. J. dlouhochvostá, palingenea longi-
caiid-i. Vz Ott. XIII. 237^b., Děvuša, Podenka.

Jeplanínek. I j nku! Jejda. Us. Tkč. Pos.
1876. 322.

Jeptiška. Vz Sova.

Jera. jer. Vz Ott. XIII. 238.

Jeřáb, a, m., pták. Vz Ott. XIII. 239. —
J., u, m., pirus aucnparia, strom. Ib. Jeřáby
kvetly lonského roku jako mléko toť čáka,
že sklidíme letos mnoho žita. Sá. Kant. 25.

— J. ve strojnictví mlýnský, posuvný, po-
břežní, pojezdný, na stěžni, skladištní, sle-
várniční, stožárový, železniční. Vz rb. 240.

— J. = svícen na louč. Hoř. 90.
Jeřábek, pták. Vz Šír III. 141., Ott. XIIL

246, Ž. pod. CIV. 40. (coturnix, křepelka).

— J. Jan, čes. právník, 1831. —1894.; Frant.,
prof. а dramatik, 1836. —1893.; václ., čes.
matnem, a prof., nar. 1845.; Ant., prof. a
math. spis., nar. 1852.; likt., říd. učit. a
spis., nar. 1859. Vz Ott. XIII. 246. nn., Jub.
XIII.

Jeřabinka, y, f. = kořalka z jeřabin. Nár.
list 1898. č. 70. odp.

Jeřábolistý. J. tavola. Wlt. 30.

Jeřecí, adj. k subst. jeře, ete = ovce toho
roku rozená. Vařiž to s j cím lojem. Maš. ruk.
223b.

Jericho, a, n. = kozí list, rostl. Hoř. 99.

Jermark, u, m. = jarmark. Laš. 1557.
Mus. fil. 1897. 202. Slez. Čes. 1. 1897. 464.

Jeerní —jarní. J. voda. 1516. Arch. XVII.
535.

Jeronym Pražský mistr. Vz Pal. Děj. III.
1. 41, 215. nn., Flš Písm. I. 159.

Jerusalem v Praze byl dům pro kající
ženy a pro kněžstvo spolu s kaplí Mar.
Magdaleny vystavěný r. 1372. od Milice
(mezi Bartolomějskou a Konviktskou ulici).
Pal Děj. III. 1. 20.

Jerusalemský. J. ječmen = vši. Vod-
ňany. Kub 152. - J. ulice, dříve: Sedmi-
hrady. Jrsk. XIX. 468.

Jesen, а, m, idus melanotus, ryba má-
jová (měkkoploutvá kaprovitá). Vz Ott. XIII.
272b.

Jeseň. O úslovích atd. vz Zát. Př. 227. XIV. 3.

Jesenice, Z Jesenic Jan, dr. prav na
konci XIV. a poč. XV. stol. zástupce a
obrance Husův. Vz Ott. XIII. 273., Wtr. Vys.
šk 10.

Jesenický. J. hory = Jeseníky, Sudety.
Bdl. Mor. 3. Vz násl.

Jeseníky, Gesenke, čásť vých. Sudet na
hranici Mor. a Slezska. Vz Ott. XIV. 275.

Jesenská Růžena. Sr. Jub. XIIL, Ott. XIII.
276.

Jesenský (Jessenius) Jan, lék. a spis.,
nar. 1566., popraven 1621. Vz Ott. XIII 276.